3Bobule - VOLNÉ POKRAČOVÁNÍ LETNÍ KOMEDIE Z PROSTŘEDÍ PROSLUNĚNÝCH MORAVSKÝCH VINIC.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

MIROSLAV TÁBORSKÝ

3Bobulemi se s čes­kým fil­mem roz­lou­čil Václav Postránecký. Jaké na něj máte vzpo­mín­ky?

Na Václava mám jen dob­ré vzpo­mín­ky.

Byl to člo­věk zábav­ný a milu­jí­cí stej­nou prá­ci jako já. Pro dob­rý výsle­dek udě­lal vždy maxi­mum. A měl jsem hře­ji­vý pocit, že mě má rád.

Když se v roce 2008 točil prv­ní film, napadlo by vás, že bude mít dvě pokra­čo­vá­ní?

První pocit, že by to moh­lo pokra­čo­vat, jsem měl po pre­mi­é­ře prv­ní­ho fil­mu. Trojku jsem už neče­kal.

Změnilo se za těch zhru­ba deset let na fil­mo­vá­ní něco zásad­ní­ho, co by teh­dy neby­lo mož­né? Nebo ten­to typ fil­mu sto­jí mimo moder­ní tech­no­lo­gie a způ­so­by vyprá­vě­ní?

Myslím, že pla­tí to dru­hé. Tenhle typ fil­mu není závis­lý na tech­no­lo­gi­ích. Je závis­lý na scé­ná­ři, režii a her­cích.

Čím je vám vaše role blíz­ká? Co se svou posta­vou máte spo­leč­né­ho a v čem se nao­pak liší­te?

Doufám, že s Kozderkou toho moc spo­leč­né­ho nemám. Snažil jsem se, aby to byl tako­vý oby­čej­ný ňou­ma, kte­rý by rád dosá­hl výše, než může. Je to vlast­ně zápor­ná posta­va, ale já chtěl, aby to byl spíš nešťast­ník, kte­ré­mu to zápo­rác­tví nevy­chá­zí.

Provedla vaše fil­mo­vá posta­va něco, co bys­te v živo­tě neu­dě­lal?

Moje posta­va je na prv­ní pohled sym­pa­tic­ký mla­dík, kte­rý při­chá­zí do pří­bě­hu s úko­lem pomoct s dis­tri­bucí vína na Slovensko. Vyklube se z něho ale vel­ký pod­vod­ník

a pořád­ně ostat­ním zava­ří. Já jsem ve sku­teč­nos­ti také sym­pa­tic­ký mla­dík (smích), ale nikdy nein­tri­ku­ji.

Měl jste ohled­ně své role něja­ký nápad či námět, kte­rý se dostal až do scé­ná­ře?

Režisér Bobulí Martin Kopp nám dal abso­lut­ní důvě­ru a nebrá­nil herec­kým nápa­dům, kte­ré jsme při­ná­še­li. Pracovali jsme na tex­tu, když nám nešel, jak se říká, do pusy, a řeši­li jsme spo­lu i něja­ké akce. Například jsem si pro­sa­dil, abych na motor­ce jez­dil já, a ne kaska­dér.

Jste vinař?

Víno mám rád vždyc­ky a všu­de. Je to jeden

z mála alko­ho­lic­kých nápo­jů, kte­ré si dám rád při kaž­dé spo­le­čen­ské a i jiné pří­le­ži­tos­ti.

Lákal by vás život na ven­ko­vě na vini­ci, nebo jste měst­ský člo­věk?

Vyrůstal jsem na ves­ni­ci, sice bez vini­ce, ale zato s ovoc­ný­mi stro­my a zví­řa­ty. Na vini­ci jsem cho­dil sbí­rat hroz­ny své­mu dědo­vi, kte­rý si i stá­čel pár lit­rů vína. To jsem byl ale ješ­tě malý kluk, tak­že dědo­vo víno jsem bohu­žel neo­chut­nal. Pamatuji si ale, že ve sklen­ce bylo nali­té čas­to, tak asi bylo dob­ré. (smích) Teď ale žiji měst­ský život, o to víc mě láka­jí vini­ce, dob­ré vín­ko a přá­te­lé.

Jakému povo­lá­ní bys­te se věno­val, kdy­bys­te nebyl her­cem?

Asi bych byl foto­graf, pro­to­že foto­gra­fie mě v mém živo­tě na jeden rok drže­la tak, že jsem ji začal stu­do­vat. Po jed­nom roce stu­dia foto­gra­fie ale nako­nec vyhrá­lo stu­di­um na herec­ké kon­zer­va­to­ři v Bratislavě. Pak už šlo všech­no samo.

Která scé­na pro vás byla na natá­če­ní nej­ná­roč­něj­ší? Vyžadovalo to něja­kou spe­ci­ál­ní pří­pra­vu?

Popravdě, nej­ná­roč­něj­ší scé­na byla pro mě ta, kde se při­ta­hu­ji na hrazdě ve sto­do­le. Natáčeli jsme to snad sto­krát a dal­ší den jsem necí­til záda. Jinak bylo ale všech­no vel­mi pří­jem­né a musím říct, že jsme si natá­če­ní uží­va­li.

Překvapilo vás někdy poča­sí, kte­ré zkom­pli­ko­va­lo prá­ci?

Při natá­če­ní nároč­ných scén ve ska­lách s kaska­dé­ry se spus­til tak obrov­ský liják,

že jsme se muse­li zavřít do sklíp­ku a ochut­ná­vat víno. Přitom jsme, samo­zřej­mě, nato­či­li jiný obraz, kte­rý v ten den ale vůbec nebyl v plá­nu.

Jak při­stu­pu­je­te k milost­ným scé­nám? Jste z nich ner­vóz­ní, nebo je bere­te jako sou­část herec­ké pro­fe­se?

Milostné scé­ny natá­čím dost čas­to, tak­že mi ani nemů­žou být nepří­jem­né. Beru je jako všech­ny ostat­ní…

Jak jste zapa­dl do par­ty, kte­rá jde s tvůr­ci od prv­ní­ho fil­mu?

Mám pocit, že mě mezi sebe při­ja­li vel­mi rych­le. Hned prv­ní den jsem totiž na plac při­ne­sl pár lah­ví pro­sec­ca, ale spíš než úpla­tek za rych­lé při­je­tí do par­ty to byl pří­pi­tek na naro­ze­ní mé dce­ry, kte­rá v tu dobu byla na svě­tě 48 hodin.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře