#50 - The Wicker Man (1973)

„The Wicker Man“ je fil­mem, kte­rý má nesku­teč­ně sil­ný pří­běh, ale pře­de­vším geni­ál­ní­ho her­ce v hlav­ní roli - Christophera Leeho. Zase jed­nou si střih­nul spí­še zápor­nou posta­vou a dopadlo to výteč­ně. Jedna z nej­lep­ších v jeho roz­sáh­lé fil­mo­grafii.

The Wicker Man

The Wicker Man

Velká Británie, 1973, 88 minut

Režie: Robin Hardy

Scénář: Anthony Shaffer

Hrají:

Edward Woodward (Seržant Howie)

Christopher Lee (Lord Summerisle)

Diane Cilento (Slečna Rose)

Britt Ekland (Willow)

Britské horo­ry mě baví. Ať už to byly fil­my stu­dia Hammer ane­bo sním­ky jiné, na kte­rých se tohle legen­dár­ní stu­dio nepo­dí­le­lo, vždy se jed­ná o záži­tek. Před pár lety jsem viděl „moder­ní“ rema­ke „The Wicker Man“ v hlav­ní roli s Nicolasem Cagem a musím říct, že tenhle sní­mek ve mně v pod­sta­tě nic neza­ne­chal. Pokud ale bude­me mlu­vit o původ­ní ver­zi, je to už o něčem jiném. „The Wicker Man“ sto­jí roz­hod­ně za to.

Film prav­dě­po­dob­ně odra­dí všech­ny fanouš­ky novo­do­bých horo­rů, kde krev stří­ká v prou­dech a nesmy­sl­nost je na maxi­mál­ní úrov­ni. „The Wicker Man“ si také do jis­té míry hra­je na efekt, ale napros­to jiným způ­so­bem. Kdybych měl cha­rak­te­ri­zo­vat sní­mek pod­le žánrů, asi bych nej­pr­ve volil mys­te­ri­óz­ní dra­ma, muzi­kál a ero­tic­ký film a horor až na posled­ním mís­tě. Ano, film roz­hod­ně není čis­to­krev­ným horo­rem a od počát­ku je to patr­né. Ani vlast­ně není jas­né, že se zde zpr­vu něco skrý­vá, že by zde moh­lo být něco tajem­né­ho, co by nám nahna­lo hrů­zu. A je prav­dou, že hrů­zu zde nahá­ně­jí pře­de­vším lidé svým cho­vá­ním a svý­mi podiv­ný­mi ritu­á­ly.

Na začát­ku se setká­vá­me s hlav­ní posta­vou, ser­žan­tem Howiem, kte­ré­mu je při­dě­len pří­pad – na poli­cej­ní oddě­le­ní byla poslá­na ano­nym­ní stíž­nost o úno­su dív­ky. Policista se vydá­vá na ost­rov neda­le­ko Skotska, aby pří­pad pro­šet­řil. Z počát­ku se zdá všech­no v pořád­ku, ale už prv­ní večer na ost­ro­vě dá tušit, že za pozlát­kem šťast­né ves­ni­ce se něco skrý­vá. Ostrov je odtr­žen od civi­li­za­ce, sám poli­cis­ta k němu musí při­le­tět leta­dlem, což se mu nako­nec také sta­ne osud­ným.

Během své­ho pát­rá­ní se setká­vá s míst­ní­mi lid­mi a hlav­ně pozná­vá jejich nekřes­ťan­ské zvy­ky, kte­ré on, jako sil­ný křes­ťan, nechá­pe a hlav­ně je odsu­zu­je. Kromě zvy­ků zde nachá­zí lež a nejas­nos­ti. Je mu sdě­le­no, že žád­ná dív­ka podob­né­ho jmé­na, kte­rou hle­dá, se na ost­ro­vě nikdy nevy­sky­to­va­la. Žije zde však její mat­ka s dal­ší dce­rou, ale hlav­ně, po dív­ce jsou zde sto­py – dív­ka stu­do­va­la v míst­ní ško­le, má zde i hrob, v kte­rém je však pohřbe­ný mrt­vý zajíc. Je zde až pří­liš nesrov­na­los­tí a pří­liš zvlášt­nos­tí, kte­rým ješ­tě při­dá­vá oso­ba lor­da Summerisle, jaké­ho­si patri­ar­chy celé osa­dy, kte­rý žije v nád­her­ném ang­lic­kém síd­le s krás­nou zahra­dou a nahý­mi divo­žen­ka­mi pro­há­ně­jí­cí­mi se kolem malé­ho Stonehenge. Summerisla ztvár­nil s cha­risma­tem sobě vlast­ním Christopher Lee a udě­lal to s tako­vou silou, že je to jed­na z nej­zá­sad­něj­ších postav v jeho fil­mo­grafii. V pod­sta­tě se jeho výkon vůbec nedá srov­ná­vat s Ellen Burstyn, kte­rá obdob­nou posta­vu ztvár­ni­la v rema­ku. Christopher Lee je v „The Wicker Man“ zapa­ma­to­va­tel­ný a jeho výkon pat­ří k ozdo­bám fil­mu, kte­rý sám o sobě je nato­čen vel­mi dob­ře.

Jsou zde momen­ty, při nichž člo­vě­ka zamra­zí, stej­ně jako jsou zde momen­ty, kte­ré jej poba­ví. Hudba, kte­rá se fil­mem pro­lí­ná, je na jed­nu stra­nu krás­ně lido­vá, na dru­hou stra­nu jsou zde i pís­ně a scé­ny, kte­ré při­po­mí­na­jí obdo­bí hip­pies. Film je sple­ten­cem fil­mo­vých žánrů, kte­rý však doko­na­le fun­gu­je a pís­ně jsou tím, co jen při­dá­vá na podiv­né, tíži­vé atmo­sfé­ře, kte­rá gra­du­je až k vel­ké­mu finá­le.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Horor, kte­rý je pro­po­je­ním toli­ka žánrů, až se člo­věk na prv­ní pohled diví, že je to vůbec mož­né. Ale „The Wicker Man“ fun­gu­je díky sil­né­mu pří­bě­hu, díky úžas­né­mu a sil­né­mu kon­tras­tu mezi křes­ťan­stvím a pohan­stvím a také díky prá­ci lidí, kte­ří se na sním­ku podí­le­li, ať už to jsou reži­sér, ane­bo scé­náris­ta, či her­ci v hlav­ních rolích. My se jen může­me těšit na při­pra­vo­va­né pokra­čo­vá­ní.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Žánrově kom­pli­ko­va­ný film, kte­rý nemu­sí být tím pra­vým pro moder­ní­ho divá­ka.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 24.2.2020

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---