#85 - Candyman (1992)

„Candyman“ je kla­sic­kou ukáz­kou toho, jak krás­ně je mož­né zpra­co­vat měst­ské legen­dy do fil­mu, kte­rý se nepod­bí­zí, ale doká­že vydě­sit.

Candyman

Candyman

USA, 1992, 99 minut

Režie: Bernard Rose

Scénář: Bernard Rose pod­le povíd­ky Cliva Barkera

Hrají:

Virginia Madsen (Helen Lyle)

Tony Todd (Candyman)

Xander Berkeley (Trevor Lyle)

Kasi Lemmons (Bernadette Walsh)

Americké urban legend jsou čas­to námě­tem pro horo­ro­vé fil­my, ane­bo ale­spoň díly něja­kých těch horo­ro­vých seri­á­lů. „Supernatural“ na tom v pod­sta­tě sto­jí, podob­ně je to u „Akta X“ ane­bo u tako­vé „Buffy, pře­mo­ži­tel­ka upí­rů“. „Candyman“ je zář­ným pří­kla­dem, a co na tom, že to není původ­ní legen­da, ale pří­běh vymyš­le­ný Clivem Barkerem. Dokonce se zde setká­vá­me s lid­mi, kte­ří legen­da­mi žijí a sna­ží se je sto­po­vat a zjis­tit jejich pod­sta­tu. Právě jed­nou z těch je Virginia Madsen, kte­rá hra­je Helen Lylovou, ženu, kte­rá se pídí po Candymanovi, muži s hákem, kte­rý se obje­ví pokaž­dé, když jeho jmé­no pět­krát řek­ne­te před zrca­dlem.

Jedna z poměr­ně kla­sic­kých urban legend a v USA je mož­né se s nimi setkat ve více podo­bách. Říká vám něco Bloody Mary? Jedná se v pod­sta­tě o stej­nou legen­du, jen její jmé­no sta­čí říct před zrca­dlem tři­krát a ona se zje­ví. Ke zje­ve­ní duchů, kte­ří zemře­li násil­nou smr­tí, se váže i sku­teč­nost, že tako­ví ducho­vé vět­ši­nou nema­jí pří­liš dob­ré úmys­ly, ale pře­de­vším jim jde o to, aby bez­věr­ce, kte­ří jejich jmé­no vola­jí, potresta­li. A tres­tem je samo­zřej­mě smrt. Alespoň vět­ši­nou. V pří­pa­dě Helen Lylové je to něco pře­ce jen tro­chu hor­ší­ho – šílen­ství.

Vrah s hákem je sou­čas­né veřej­nos­ti spí­še zná­mý z fil­mů Tajemství loň­ské­ho léta. Ale zkus­te se podí­vat prá­vě na „Candymana“. Já osob­ně si mys­lím, že je mno­hem děsi­věj­ší než tyhle tee­nage­rov­ské vyvraž­ďo­vač­ky. „Candyman“ je taky tak tro­chu vyvraž­ďo­vač­kou, ale jeho smy­sl je pře­ci jen tro­chu hlub­ší a vyzně­ní celé­ho fil­mu děsi­věj­ší. Virginia Madsen je skvě­lá hereč­ka, kte­rá sku­teč­ně hra­je, je lid­skou, niko­li pito­mou, což bývá u moder­ních horo­rů poměr­ně pro­blém.

O co tedy vlast­ně v „Candymanovi“ jde? Helen Lylová spo­lu se svo­jí kama­rád­kou Bernie je na sto­pě téhle legen­dy, zají­ma­jí se o lidi, kte­ří o tomhle pří­bě­hu něco sly­še­li, ale zají­má je hlav­ně ona legen­dár­ní pod­sta­ta. Ani jed­na z nich samo­zřej­mě nevě­ří, že by Candyman mohl být sku­teč­ný. Jenže pak se Helen dostá­vá k pří­pa­du, kdy žena sku­teč­ně zemře­la, prav­dě­po­dob­ně tak, že jí někdo roz­pá­ral hákem. A tohle zjiš­tě­ní se sta­ne Helen osud­ným, navíc ve chví­li, kdy pět­krát před zrca­dlem vyřkne Candymanovo jmé­no. Ale, pře­kva­pi­vě, nesta­ne se to, co obvykle – Helen neu­mí­rá, ale je Candymanem pro­ná­sle­do­vá­na. Snad aby sama pocho­pi­la, proč se tohle všech­no děje. Docházíme i ke zjiš­tě­ní, proč ji Candyman oka­mži­tě neza­bil. No, prav­da, tohle zjiš­tě­ní není ničím neče­ka­ným, ani pří­liš ori­gi­nál­ním, ale pros­tě to k těmhle legen­dám pat­ří.

A co nás čeká závě­rem? No, není to úpl­ně něco geni­ál­ní­ho, ale máme tu hod­ně drs­ný hap­py end, kte­rý je vykou­pe­ný něko­li­ka násob­nou smr­tí a také fak­tem, že tady je dost mís­ta pro pokra­čo­vá­ní, kte­rá samo­zřej­mě nato­če­na byla. Ale může­me říct, že ve fil­mu nako­nec téměř kaž­dý dostal to, co si zaslou­žil. Vlastně je to tako­vá pěk­ná horo­ro­vá pohád­ka.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Skvělá Virginia Madsen a poměr­ně hod­ně dob­rý „padouch“, kte­rý by se mohl stát iko­nic­ký, hned ved­le Freddyho, Jasona nebo Michaela, ale k tomu pře­ce jen nedo­šlo, i když Tony Todd je pros­tě pro tuhle roli jak uši­tý. Navíc jeho upra­ve­ný hlas mu dává ješ­tě děsi­věj­ší podo­bu.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Tenhle film mož­ná až pří­liš pou­ka­zu­je na raso­vou odliš­nost, což je až pře­hna­ně pre­zen­to­vá­no ve scé­ně pohřbu. Na dru­hou stra­nu má film hlub­ší pod­text, kte­rý lze oce­nit, navíc pou­ka­zu­je na to, že raso­vá odliš­nost exis­tu­je i v moder­ní civi­li­za­ci, i když ji mož­ná na prv­ní pohled nevi­dí­me.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 26.10.2020

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---