Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Akihiko Hirata měl na herce neobvyklé zázemí: jeho formální vzdělání začalo v mateřské škole založené japonskou císařskou armádou v době války a pokračovalo na vojenské akademii, která byla tokijskou odpovědí na West Point. Po absolvování Tokijské univerzity (nejprestižnější japonské univerzity) se Hirata vydal na hereckou dráhu, což bylo v rozporu s očekáváním rodiny. Jeho první role ve filmech „I mocní roní slzy“ (1953) a „Poslední objetí“ (1953) mu přinesly pozornost režiséra Ishirô Hondy, který Hiratu okamžitě obsadil nejprve do své romance z 2. světové války „Sbohem Rabaul Saraba Rabauru“ (1954) a později téhož roku do role, která měla definovat Hiratovu kariéru: Daisuke Serizawa, který jako jediný přišel na způsob, jak zničit monstrum „Gojira“ (1954). Tento film udělal hvězdy z mnoha herců, kteří měli to štěstí v něm hrát, i když Hirata tíhl spíše k druhým hlavním a charakterním rolím. Často byl označován za nejznámějšího ze všech herců, kteří se objevili ve filmech Gojira (objevil se v šesti pokračováních), ale to bylo způsobeno jak jeho popularitou u režisérů, tak jeho zviditelněním díky filmům o monstrech.
Často se vyskytoval mylný názor, že název „Godzilla“ byl americkými distributory amerikanizován z názvu filmu Gojira. Název Godzilla byl ve skutečnosti nápadem společnosti Tôhô a jejího mezinárodního obchodního oddělení. „Godzilla“ nebo „Go-dzi-la“ je správná výslovnost slova „Gojira“ v jeho rodné japonštině a Godzilla byla popsána společností Tôhô jako „Godzilla“ v jejich anglicky psaném prodejním katalogu z roku 1955, tedy celý rok předtím, než našli amerického distributora. Film se v tom roce dokonce krátce hrál v japonsko-amerických kinech v Los Angeles a New Yorku pod názvem „Godzilla“, než jej převzala společnost Transworld a následujícího roku jej vydala v amerikanizované verzi s Raymondem Burrem pod názvem „Godzilla, King of the Monsters!“. Od té doby je společnost Tôhô jediným vlastníkem názvu Godzilla.
Scény destrukce a lidské paniky ve filmu účinně kopírují vzhled a atmosféru skutečných zpravodajských filmových scén válečné devastace, které by byly divákům v 50. a 60. letech 20. století bolestně známé, a dodávají těmto scénám na rezonanci a věrohodnosti, kterou moderní diváci nezažijí. Nejlepším způsobem, jak tuto repliku zažít, je před zhlédnutím filmu zhlédnout skutečné zpravodajské filmy o zkáze druhé světové války v Evropě a Japonsku. Během řádění netvora v centru Tokia je jednou z budov, které zničí, divadlo Toho. Někteří fanoušci, kteří film sledovali v tomto kině, si skutečně mysleli, že na něj někdo útočí, a snažili se z kina utéct.
Zdroj: IMDb
Všechno nejlepší k narozeninám, Akihiko Hirato!
(4,91 z 5)