Už jsem vyrostl ze snů o šťastné lásce, krásném vztahu a dokonalém partnerském soužití. Můj osobní názor je, že láska je záležitostí jen na pár týdnů. Poté buďto zjistíte, že to není noc pro vás a vztah ukončíte (jestliže vás nepředběhne druhá strana) nebo přistoupíte na to, že onen bouřlivý cit sice vyprchal, ale vy se v přítomnosti partnerky nebo partnera cítíte spíše dobře než naopak, i když už vidíte i záporné stránky, které jste předtím ignorovali. Ano, ano, když to člověk řekne takhle, láska trošku ztrácí na svém kouzle, ale pravdou je, že i na mě občas přijde romantická nálada. A tu rád podpořím nějakým zajímavým filmem. Jenže problémem je, že tituly o vztazích jsou dost často až příliš přesládlé komedie. A my, co už jsme odrostli pubertálním snům o dokonalé princezně nebo princi stěží překousneme tak přehnaný optimismus. Tím ale nechci říct, že nemám rád happyendy, ty jsou v tomto druhu filmu skoro povinné, ale ocením, když se předchozí příběh trošku přiblíží skutečnosti. Film A proč já? sice nepůsobí tak úplně reálně, ale současně ve srovnání s různými variacemi na Popelku je trošku více uvěřitelný. Uviděl jí v newyorském metru. Zajiskřilo to, ale dveře se zavřely a ona odjela. To bylo vše (až na jeden pár rukavic, viz film). Ještě chvíli se deprimoval, že neudělal více, ale pak na to zapomněl. Přesunul se do několik tisíc kilometrů vzdáleného Los Angeles, kde chtěl začít s kariérou hudebníka. Jenže všechny cesty už nevedou do Říma, ale do „Města andělů“. A tak se tam s ní znovu setkal. Právě ona, jako vcelku úspěšná fotomodelka, mu pomohla nastartovat jeho kariéru. I když se o to přičinila tajně. Jenže ze skromného kluka se stala hvězda, která si začala až nepřiměřeně užívat života. To jejich přátelský a posléze milostný vztah téměř zničilo. Téměř.
Dobrá, pro člověka, který se snaží přežít v naší malé zemi je to dost přitažené za vlasy, na druhou stranu si dokáži docela dobře představit to, že něco podobného se klidně v Hollywoodu může nebo mohlo odehrát. I když přiznávám, že samotný příběh není to, co mě na filmu potěšilo. Pro mě se hlavním kladem stalo obsazení. Mezi ústředním párem to totiž nejiskří, mezi nimi je to spíše ohňostroj. Navíc jsou oba velmi talentovaní mladí lidé, kteří hrají uvolněně a civilně a mají charisma se kterým by vystačilo dvacet lidí. Steven Strait debutoval ve Škole superhrdinů. Tentokráte získal roli Luka Falcona, začínajícího muzikanta. A tento charakter mu musel sednout, protože sám je zpěvákem a textařem skupiny Tribe. Není tedy divu, že ve filmu i skutečně zpívá. A i v této umělecké oblasti má talentu na rozdávání. Některé songy z filmu mě natolik zaujaly, že je poslouchám samostatně, a to se mi u filmové hudby příliš nestává. V jedné z hlavních rolí se představila i Ashlee Simpson, která je v prví radě zpěvačkou. A její „kousky“ také rozhodně stojí za poslech. Soundtrack, kromě sympatické obsazení, patří k největším kladům Undiscovered. Pell James, ztvárňující lásku hlavního hrdiny sice nezpívá, ale její okouzlující úsměv je také příjemná deviza.
Nebudu vám tvrdit, že po řemeslné stránce je A proč já? zvládnuté na jedničku. Příběh je trošku slabší a nasnímání téměř polodokumentárním stylem, kdy kamera cukavě zabírá chvíli toho a chvíli tu není to, co zaujme mainstreamového diváka. Přesto si myslím, že jako milostný příběh Undiscovered funguje. Dávka sentimentu je snesitelná a film naštěstí postrádá přesládlost většiny kolegů v žánru romantických komedií. A pokud nemáte chuť sledovat to, jak vše skončí dobře, tak A proč já? stojí zhlédnout určitě kvůli Stevenovi Straitovi a Pell James v hlavní rolí. A potěšeny budou i vaše uši, protože hudební doprovod je opravdu povedený.
