A Ami se vrací… s nadšením můžeme očekávat i třetí díl, který se už připravuje, ale pokud tuhle dvojici knih neznáte, pojďte je s námi otevřít. Prý je to něco jako „Malý princ“. Trochu ano, cestujeme po planetách a vidíme lidské konání a žití ze zcela jiného úhlu pohledu, přesto mají tyto dva příběhy spoustu rozdílného. A vezmeme-li v potaz, že poprvé tato kniha vyšla v březnu 1986 v Chile, ucítíte, že máte v rukou příběh neobyčejně nadčasový. Mnoho z řečeného se stalo skutečností, mnoho se třeba ještě skutečností stane. Příběh je fantazií, sci-fi, děti si užijí akčnost v každém řádku.
Pedrito sedí jednoho dne na břehu moře a ještě než se stačí vrátit domů na večeři, z moře náhle vypluje vesmírný koráb, ze kterého vystoupí bělovlasý chlapec a dá s ním do řeči. Zastaví se čas a rozeběhne příběh, který má schopnost se vrýt hluboko do srdce člověka.
Rodiče se pak zasní a zamyslí nad smyslem lidského bytí a snad i v některé z navštívených planet poznají svůj domov. To je potom silný zážitek pro člověčí duši…
Ukázka:
Nikde nebylo vidět žádné město.
„Na Ofiru ani v jiných vyspělých světech neexistují velká města. To jsou prehistorické formy soužití,“ řekl Ami.
„Proč?“
„Mají mnoho nedostatků, z nichž jeden je, že příliš mnoho lidí na jednom místě vyvolává nerovnováhu, která ovlivňuje jak je samotné, tak i celou planetu.“
„Planetu?“
„Planety jsou živé bytosti s různým stupněm vývoje. Pouze život vytváří život, proto je všechno svým způsobem živé. Vše je na všem vzájemně závislé, všechno je propojené. To, co se stane planetě Zemi, ovlivňuje lidi, kteří na ni žijí, a naopak.“
„Proč příliš mnoho lidí na jednom místě vyvolává nerovnováhu?“
„Protože jsou na přelidněných místech nespokojeni. A Země to vnímá. Lidé potřebují prostor, stromy, květiny, vodu, vzduch.“
„I vyspělí lidé?“ zeptal jsem se zmateně, protože Ami vlastně naznačoval, že vyspělé společnosti žijí v přírodě jako nějací sedláci. Myslel jsem si, že budoucnost bude úplně jiná – umělá města na oběžné dráze, obrovské budovy velké jako města, podzemní města s miliony obyvatel, všude kolem plast a kov jako ve futuristických filmech.
„Především: vyspělí lidé potřebují žít v kontaktu s přírodou,“ řekl.
„Myslel jsem, že je to naopak, že život ve volné přírodě je právě pro ty méně civilizované.“
„Kdybyste na Zemi nemysleli všechno naopak, nehrozilo by vám další zničení. V přírodě se dá žít civilizovaně, Pedro.“
„A lidé z Ofiru se nechtěli vrátit na Zemi?“
„Ne.“
„Proč?“
„Opustili své rodné hnízdo a dospělí se tam už pak nevracejí, je jim příliš malé.“
Najednou jste uprostřed příběhu a nevíte jak…
Byl mi najednou malý tenhle svět, byl mi svět na Ofiru nějak blízký. Blízký v pocitech, v duši. A takových chvilek může každý čtenář zažít bezpočet, záleží na tom, k čemu jeho duše tíhne. Sám autor prý napsal Amiho jako pohádku záměrně, aby do ní schoval moudrost a poselství lidem, které by jinak nepochopili. Přece jen, v pohádkách strávíme pravdu lépe než v poučné publikaci. Dodnes přemýšlím, jestli Enrique Barrios něco podobného neprožil, protože Amiho napsal za pouhých osm dnů na jeden zátah. Už to musel mít v hlavě velmi dobře srovnané!
Zaujme každého, nejen pro svůj malebný a zajímavý příběh, ale také pro zajímavé teorie o časoprostoru, o přemisťování, o určitém uspořádání lidstva a duší ve Vesmíru, zákonitostech a o našich úkolech zde na Zemi. A je to jako jeden malý brouček za druhým, který hlodá a hlodá… a proto si možná Amiho otevřete ještě za pár let a znovu přečtete. A znovu v něm najdete nějakou pravdu, kterou jste před lety přehlédli…
O autorovi:
Enrique Barrios je spisovatel chilsko-venezuelského původu narozený v roce 1945, cestovatel a hledač, jehož neklidná duše již v mládí vedla k neustálému putování a poznávání. Navštívil země všech pěti kontinentů a objel téměř celý svět. V roce 1984 objevil podle vlastních slov své skutečné poslání. Ve stavu rozšířeného vědomí se setkal s tím, co nazývá Nejvyšší vesmírná realita. Tento zážitek byl základem veškeré jeho pozdější tvorby. Láska jako mocná vesmírná síla, původce a strůjce všeho. Bylo to přesně to, co celý život hledal a po čem pátral. Zjistil, že to nesouvisí s vírou či ateismem, ale že je to realita, kterou může každý poznat a zažít sám bez jakýchkoliv prostředníků, neboť (skoro) každý z nás je schopen prožívat lásku, která je prapůvodní ideou všech náboženství. První vydání Amiho spatřilo světlo světa v Chile v březnu roku 1986. Tuto knihu napsal autor za pouhých osm dní, formuloval v ní důležitou a hlubokou zprávu, která mu byla předána a kterou již dříve zaznamenal ve své prvotině Kniha Boha Lásky (Libro de Dios Amor). Enrique Barrios je autorem dvanácti knih. Žije v Brazílii, kde řídí Institut Ami-Ophir, virtuální, vzdělávací a nenáboženskou organizaci, zaměřenou na pozvednutí vědomí lásky jednotlivců a skupin.
Vydalo nakladatelství Anch Books, www.anch-books.eu, 2012, 2013
