Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Rozhovory
Aňa Geislerová
Když se řekne leden 1990, co se vám vybaví?
Fantastická povznášející energie, které jsem moc nerozuměla, ale cítila jsem, že je dobrá.
Co jste v tu dobu dělala a jaké byly vaše plány?
Bylo mi 13. Až v dubnu 14. Moje plány byly pořád stejné. Chodit do školy, do skautu, stát se herečkou a přečíst všechno co bylo na dosah.
Čistě teoreticky, kdyby nepřišel Listopad 89, kde byste se nyní viděla?
No, jak se tak pozoruji, lepila bych asi pytlíky nebo pracovala v kotelně. Už tehdy jsem měla protirežimní tendence. Ale kdo ví. Prateta mi emigrovala do Kanady, tak bych byla třeba tam a měla bistro se štrůdlem a řízky.
Jaké byly vaše pocity během natáčení, co vám probíhalo hlavou?
Že svět je stavěný pro predátory. Že vlastní přesvědčení je skutečně jen osobní věcí každého z nás. Nemůžeme nikomu nic nutit, ani nikoho soudit, jen podle vlastního svědomí věřit tomu v co věříme. Ale v žádném případě se člověk nesmí stavět proti svému svědomí. Ovšem ta postava co hraji já, je spíše ze světa predátorů…zajímavá studie schopností.
Má pro vás film Amnestie a jeho titulní skladba Pasážová revolta (z roku 1969), nějaké poselství pro dnešní dobu?
Je bohužel zcela aktuální.
Co pro vás znamenají data 21. 8., 17. 11.?
21. 8. 1968 – když si to představím, fyzicky mne to bolí. Lidé se museli cítit strašně. Vnímám to jako beznaděj. Je to naprosto odsouzení hodná intervence
17. 11. 1989 - symbol, naděje, víra, že bude líp a že idealismus může někdy zvítězit. Vlna euforie a solidarity.
Jak byste krátce popsala film Amnestie a proč si myslíte, že by na něj měli lidé přijít o kina?
Amnestie je jedním z prvních filmů obracející se k historii, kterou většina z nás pamatuje. Nabízí první variaci na novodobé dějiny a já se na výsledek moc těším. A také na Vašuta, úžasného v roli .
(4,91 z 5)