Amnestie

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Natália Germani

Když se řek­ne leden 1990, co se vám vyba­ví?

V roce 1990 jsem ješ­tě neby­la na svě­tě, a pro­to mohu situ­a­ci hod­no­tit pou­ze na zákla­dě zdro­jů, kte­ré teh­dej­ší dobu popi­su­jí. Těžko si tedy – já osob­ně – mohu před­sta­vit atmo­sfé­ru, kte­rá vlád­la po pádu komu­nis­mu. V kaž­dém pří­pa­dě však prá­vo svo­bod­ně volit, prá­vo na svo­bo­du slo­va, zru­še­ní cen­zu­ry, ote­vře­ní hra­nic a obec­ná demo­kra­ti­za­ce veřej­né­ho živo­ta jsou pro mne základ­ní­mi atri­bu­ty plno­hod­not­né­ho a svo­bod­né­ho živo­ta. Otázkou je, do jaké míry se oprav­du uplat­ni­ly… musím se ptát po uply­nu­lých tra­gic­kých udá­los­tech na Slovensku.

Čistě teo­re­tic­ky, kdy­by nepři­šel Listopad 89, kde bys­te se nyní vidě­la?

Vůbec si to neu­mím před­sta­vit a je zřej­mě i zby­teč­né nad tím pře­mýš­let. Doba je tako­vá, jaká je. Všechno se může změ­nit, ale i přes­to je tře­ba pře­mýš­let a žít pří­tom­nos­tí.

Jaké byly vaše poci­ty během natá­če­ní, co vám pro­bí­ha­lo hla­vou?

Smíšené, natá­če­ní bylo nároč­né, sna­ži­la jsem se napl­no sou­stře­dit na kon­krét­ní situ­a­ce, kte­ré se samo­zřej­mě neto­či­ly v návaz­nos­ti na sebe. To je pro mne bývá prav­dě­po­dob­ně nej­ná­roč­něj­ší – vždy si musím uvě­do­mit a při­po­me­nout, co už se sta­lo a kam děj smě­řu­je. Pokud bych měla mlu­vit kon­krét­ně o mojí posta­vě Karin Lupkové, pak jsem se muse­la vyrov­nat s jejím doná­še­ním, lha­ním, ego­is­mem, esté­bác­ký­mi tech­ni­ka­mi – to všech­no mi bylo hod­ně pro­ti srs­ti.

Má pro vás film Amnestie a jeho titul­ní sklad­ba Pasážová revol­ta (z roku 1969), něja­ké posel­ství pro dneš­ní dobu?

Celý film i Pasážová revol­ta pojed­ná­va­jí o svo­bo­dě a její potře­bě a důle­ži­tos­ti. Když jsem vidě­la popr­vé trai­ler k fil­mu, kdy se pod názvem Amnestie obje­ví ješ­tě podti­tul „Svobodu si neza­slou­ží kaž­dý“, uvě­do­mi­la jsem si, že to není jen mot­to toho­to sním­ku, ale i při­po­me­nu­tí, že si svo­bo­dy musí­me v dneš­ní době nade vše vážit a bojo­vat o ní.

Co pro vás zna­me­na­jí data 21. 8., 17. 11.?

21. 8. 1968 - strach. 17. 11. 1989 - nadě­je.

Jaké scé­ny byl o pro vás nej­ná­roč­něj­ší?

Na to mám jed­no­znač­nou odpo­věď – intim­ní scé­ny. Úplně popr­vé ve svém živo­tě jsem se ve fil­mu svlék­la a neby­lo to pro mne vůbec jed­no­du­ché. Paradoxně se pocit, kte­rý se pak dosta­vil, se dá při­rov­nat k abso­lut­ní svo­bo­dě.

Jak bys­te krát­ce popsa­la film Amnestie a proč si mys­lí­te, že by na něj měli lidé při­jít o kina?

Domnívám se, že pro moje vrs­tev­ní­ky a mlad­ší gene­ra­ce je nut­nos­tí se sezna­mo­vat a setká­vat s mil­ní­ky naší his­to­rie při­nejmen­ším pro­střed­nic­tvím lite­ra­tu­ry a fil­mu. Je to téma, kte­rá se nás týká, při­ná­ší spous­tu otá­zek a odpo­vě­dí v době, v níž dnes žije­me. A kdy­by ani toto niko­mu nesta­či­lo pro roz­hod­nu­tí jít do kina, pak je film ješ­tě navíc pod­le mého skrom­né­ho názo­ru i sku­teč­ný vizu­ál­ní záži­tek.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře