Amnestie

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Juraj Bača

Říká Vám něco leden 1990 a vzpou­ra v Leopoldově?

Byly mi 3 roky, tedy logic­ky žád­nou osob­ní vzpo­mín­ku nemám. Jen u nás v rodi­ně se tra­du­je pří­běh pří­buz­ných hasi­čů, kte­ří se pří­mo podí­le­li na likvi­da­ci požá­ru po vzpou­ře v leo­pol­dov­ské věz­ni­ci.

Kdyby teo­re­tic­ky nepři­šel pře­vrat v roce 1989, kde bys­te se viděl dnes?
To je tako­vá hypo­te­tic­ká otáz­ka, co se vlast­ně díky revo­lu­ci změ­ni­lo? Podařilo se usku­teč­nit plá­ny lidem, kte­ří polis­to­pa­do­vou změ­nu zaži­li už jako dospě­lí? Protože u nás na Slovensku, jak to vní­mám já, po nad­še­ní a vel­kých plá­nech, při­šlo i vel­ké zkla­má­ní, když lidé zjis­ti­li, že moc mnoh­dy zůsta­la v rukou stej­ných lidí jako před­tím, jen si pře­vlík­li kabá­ty. Navzdory tomu si mys­lím, že žije­me ve svo­bod­né zemi a to je nej­vět­ší při­da­ná hod­no­ta pádu komu­nis­tic­ké­ho reži­mu. Máme svo­bo­du slo­va, svo­bo­du pro­je­vu, demo­kra­tic­ké vol­by a i na zákla­dě věcí, kte­ré se sta­ly v naší zemi je vidět, že hlas lidu má svou sílu.

Jaké jste měl poci­ty během natá­če­ní? Co vám běže­lo v hla­vě v kon­tex­tu s dneš­ní dobou?
U nás na Slovensku teď byla doba, kdy lidé opět vyšli na náměs­tí. V kon­tex­tu fil­mu, kdy se vzpo­mí­ná cin­ká­ní klí­či na náměs­tích, jsem stál já a moje gene­ra­ce zno­vu po revo­lu­ci po 30 letech na stej­ném mís­tě, kam cho­di­la moje rodi­na v 89, a stej­ně jako oni jsem měl pocit, že jsem sou­čás­tí něče­ho vel­ké­ho. Během natá­če­ní pří­mo v Leopoldově, v pro­sto­rách, kde kdy­si byli pro­ti reži­mo­ví věz­ni dohro­ma­dy s vra­hy, zlo­dě­ji a násil­ní­ky, jsem si říkal, že snad ani nejde

si před­sta­vit, že někdo se sem dostal jenom pro­to, že byl nepo­ho­dl­ný teh­dej­ší vlád­nou­cí komu­nis­tic­ké gar­ni­tu­ře. Četl jsem si neh­ty vyškrá­ba­né vzka­zy do zdi … byla to dost šíle­ná před­sta­va, jaké to muse­lo být pro ty, co tam strá­vi­li kus své­ho živo­ta neo­práv­ně­ně.

Jsou i pří­pa­dy, kdy díky amne­stii se dosta­lo ven spous­tu lidí, kte­ří by sku­teč­ně býva­li v tom věze­ní měli zůstat, jako napří­klad něko­li­ka­ná­sob­ný vrah ane­bo pedo­fil, kte­rý násled­ně zís­kal prá­ci na dět­ském oddě­le­ní v nemoc­nic. I to jsou šíle­né věci.
Jsou, mys­lím si, že celý ten krok s amne­sti­e­mi s odstu­pem času všich­ni hod­no­tí jako vel­mi nešťast­ný. Moje mamin­ka ten­krát pra­co­va­la na úřa­dě, kam si cho­di­li pro­puš­tě­ní věz­ni pro soci­ál­ní dáv­ky a žádat o prá­ci. Vzpomínám si, jak vyprá­vě­la o dni, kdy se tam najed­nou obje­vil dav vel­kých pote­to­va­ných chla­pů, ze kte­rých šel strach. A spo­leč­nost nevě­dě­la co s tím. Říkala, že vět­ši­na se jich vel­mi rych­le vrá­ti­la zpět do věze­ní.

Součástí sním­ku je pře­zpí­va­ná píseň Karla Kryla Pasážová revol­ta, má text pís­ně něja­ké posel­ství pro dneš­ní dobu?
Text Pasážové revol­ty je nesku­teč­ně aktu­ál­ní. Myslím si, že v tom spo­čí­vá veli­kost Karla Kryla - jeho pís­nič­ky jsou nad­ča­so­vé. Měl jsem mož­nost zpí­vat tuto píseň sám s kyta­rou na jed­né men­ší akci (ješ­tě teď mám z té vzpo­mín­ky husí kůži), kde byli star­ší lidé. Přísahám, neby­lo sly­šet ani jejich dech, všich­ni dáva­li pozor. Když zpí­vá­te ta slo­va “a kaž­dá gene­ra­ce má své mučed­ní­ky, kaž­dá gene­ra­ce má ty své posluš­né úřed­ní­ky, fíz­ly z honorace”...všechno, všech­no, všech­no je abso­lut­ně apli­ko­va­tel­né na dneš­ní dobu. Velmi sil­ná píseň.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře