Annette

Annete

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Stand-up komik s ost­rým smys­lem pro humor Henry (Adam Driver) se zami­lu­je do Ann (Marion Cotillard), svě­tozná­mé oper­ní pěv­ky­ně. Ve svět­le reflek­to­rů jsou doko­na­lým párem. Jejich život se obrá­tí naru­by, když se jim naro­dí tajem­ná hol­čič­ka Annette (Devyn McDowell) s výji­meč­ným darem...

„Muzikálová fan­ta­zie s humo­rem, lás­kou, sexem, mon­strem, dítě­tem a pár mrt­vo­la­mi“. Přesně tak­to svou novin­ku popsal reži­sér Leos Corax. Pro fran­couz­ské­ho reži­sé­ra je Annette nejen prv­ním muzi­ká­lem, ale pře­de­vším prv­ním fil­mem, kte­rý nato­čil v ang­lic­kém jazy­ce. Hudební dopro­vod poté Corax nene­chal náho­dě, pro­to­že film dopro­vá­zí hud­ba bra­trů Rona a Russella Maela, tedy sku­pi­ny Sparks. Tito brat­ři ovšem též sto­jí za scé­ná­řem a jed­nou se jim musí nechat. Oni a Corax za sebou zane­cha­jí vel­mi výraz­ný muzi­kál, kte­rý nej­spí­še vynik­ne i díky výraz­ně roz­pol­ce­ným reak­cím veřej­nos­ti.

Začne to celé vlast­ně vel­mi idy­lic­ky. Milá roman­ce, hez­ké bar­vič­ky, poklid­ný hudeb­ní dopro­vod od Sparks a esen­ce tako­vé­ho kla­sic­ké­ho feel-good muzi­ká­lu, kde zatím nic neza­vá­ní něčím tem­ným. Jenže doba idy­ly po zhru­ba prv­ní tře­ti­ně zce­la vymi­zí a nastou­pí pra­vá tvář Annette. Corax nena­to­čil muzi­kál, kte­rý by krá­čel ve sto­pách napří­klad Zpívání v deš­ti, nao­pak nato­čil něco, co nemů­že být Zpívání v deš­ti a podob­ným muzi­ká­lům více vzdá­le­né. Není to film pro kaž­dé­ho, přes­to půjde o film, kte­rý vel­mi prav­dě­po­dob­ně kaž­dé­mu divá­ko­vi něco zane­chá. Ať bude mít divák na film klad­ný či zápor­ný pohled.

Už úvod­ní sek­ven­ce, kdy ihned nastou­pí hud­ba od Sparks vel­mi prav­dě­po­dob­ně roz­hod­ne o pohle­du divá­ka na celý film a to i přes­to, že na ono pověst­né krá­je­ní chle­ba se bude muset ješ­tě chví­li poznat. Sparks to i na sta­rá kole­na mají v sobě a prá­vě i jejich hudeb­ní dopro­vod sehrá­vá v Annette důle­ži­tou roli. Fanoušci Sparks budou mít urči­tě radost, pro odpůr­ce jejich muzi­ky půjde nej­spíš už na samot­ném počát­ku o pro­hra­ný sou­boj. A to se film ješ­tě vel­mi zahří­vá.

Annette je pře­de­vším vizu­ál­ně str­hu­jí­cí. Působí nesku­teč­ně kre­a­tiv­ně, prá­ce s osvět­le­ním či růz­ný­mi barva­mi jed­no­du­še nemoh­la dopad­nout líp. Annette půso­bí jako pocti­vá fil­ma­ři­na, kdy si je tvůr­ce napros­to přes­ně jis­tý tím, co přes­ně dělá a půso­bí to film s jas­nou autor­skou vizí. Annette fun­gu­je jako muzi­kál s vel­mi pove­de­nou i když nená­pad­nou cho­re­o­gra­fií a v prv­ní polo­vi­ně sku­teč­ně vzni­ká poho­do­vý muzi­kál, kdy si hlav­ní dvo­ji­ce navzá­jem pro­zpě­vu­je svo­jí lás­ku a říká­te si, že vět­ší idy­la pros­tě u Henryho a Ann být nemů­že. A pak dojde na odha­le­ní pra­vé tem­né tvá­ře Annetty.

Annette po zhru­ba prv­ní tře­ti­ně oto­čí o 180%. Z Annetty se nevy­klu­be muzi­ká­lo­vá feel-good roman­ce, ale o pozná­ní tem­něj­ší film. Po úvod­ní sek­ven­ci a zami­lo­va­né pís­ní se vlast­ně sku­teč­né bar­vy dají pro­hléd­nout oprav­du těž­ko. A dojde na věci, kte­ré sku­teč­ně půso­bí jako ta nej­stu­pid­něj­ší tvůr­čí vol­ba. Ať už se baví­me o vzhle­du oné výji­meč­né Annette (děsi­věj­ší mimin­ko bys­te našli snad už jen v Ostrově Dr. Moreau) či dal­ších roz­hod­nu­tí, kte­ré můžou sku­teč­ně půso­bit jako z jiné­ho svě­ta a vel­mi snad­no může dojít k posmě­chu nad Caraxovým roz­hod­nu­tím.

Jenomže v prů­bě­hu vše do sebe vlast­ně krás­ně začne zapa­dat a Caraxova sym­bo­li­ka je poté snad­no roz­lousk­nu­tel­ná. Začne pro­bí­hat dal­ší část pří­bě­hu o hol­čič­ce, kte­rá se kvů­li své­mu talen­tu stá­vá lout­kou a při­tom to vše nadá­le pokra­ču­je v muzi­ká­lo­vém duchu. Jenže po té prv­ní tře­ti­ně a odha­le­ní karet nic není tako­vé jako před­tím. A to se při­tom na pořád­nou gra­da­ci a vyvr­cho­le­ní ješ­tě musí chvil­ku počkat.

Vizuální styl Coraxe a hud­ba bra­trů Maelových postup­ně pokra­ču­je a vše fun­gu­je v bra­vur­ní sym­bi­óze. Adam Driver při­tom doká­že vystří­dat hned něko­lik zají­ma­vých poloh a opět doká­že, že jed­ním z nej­lep­ších her­ců své gene­ra­ce. Marion Cotillard doká­že veš­ke­ré své emo­ce pro­dat už jen díky mimi­kám v obli­če­ji a je dal­ší skvě­lou cas­tingo­vou tre­fou. A vyni­ka­jí­cí je také Simon Helberg, kte­rý si na malém pro­sto­ru kla­de vět­ši­nu svých momen­tů pro sebe a ve finá­le jen zamr­zí, že toho pro­sto­ru nedo­stal o pozná­ní více. Především jed­nu scé­nu si napros­to kra­de pro sebe a uka­zu­je se, že Helberg má i po kon­ci seri­á­lu Teorie vel­ké­ho třes­ku nadá­le co nabíd­nout.

Spousta vzru­šu­jí­cích muzi­ká­lo­vých momen­tů, pove­de­ná výpra­va a pro­duk­ce. Prospělo by tomu zkrá­tit, pro­to­že těch 140 minut je tak tro­chu moc i vzhle­dem k tomu, že se na onu změ­nu pří­stu­pu čeká tak tro­chu pří­liš dlou­ho a na men­ším poza­dí by Corax bez pro­blé­mu doká­zal v prv­ní tře­ti­ně vše vysvět­lit na prv­ní plo­še. I v jis­tých bodech scé­ná­ře se dost mož­ná dalo na něčem zapra­co­vat a pře­de­vším jed­né posta­vě sku­teč­ně dát o pozná­ní vět­ší a smys­lu­pl­něj­ší pro­stor. Přesto je obdi­vu­hod­né, že scé­nář sku­teč­ně zvlád­ne při­jít s neče­ka­ným pře­ro­dem jed­né posta­vy, zají­ma­vým způ­so­bem při­jít se zvra­tem o tra­gic­ké lás­ce a pak i s emo­tiv­ně půso­bí­cím finá­le. Ona ces­ta k tomu finá­le je mož­ná tak tro­chu zkrat­ko­vi­tá a celé to na ces­tě k epi­lo­gu půso­bí tak troš­ku bez lep­ší­ho nápa­du, přes­to prá­vě finá­le roz­lousk­ne smys­lu­pl­nost jed­né sym­bo­li­ky a dodá emo­ci­o­nál­ní teč­ku za tímhle sku­teč­ně těž­ce ucho­pi­tel­ným muzi­ká­lem.

Osobně mě občas mrzí, když se tvůr­ce roz­hod­ne pro tak tro­chu nesmy­sl­ná a vylo­že­ně směš­ná roz­hod­nu­tí. Jenže zrov­na u Annette to celé půso­bí tím dojmem, že si za tím Carax přes­ně sto­jí a ví přes­ně, že to chce takhle. A i kvů­li tomu jsem mu to u Annette odpus­til a byl jsem jen rád, že si Carax za svý­mi lehce zvlášt­ní­mi roz­hod­nu­tí sto­jí. Skutečně to totiž půso­bí jako film s jas­nou vizí, kte­rý navíc vyu­ží­vá kre­a­tiv­ní fil­mař­ské postu­py a jed­no­du­še sku­teč­ně dodá­vá něco spe­ci­ál­ní­ho. Annette není film pro kaž­dé­ho a vel­mi snad­no mno­ho lidí dove­de ke krou­ce­ní hla­vou. Jenže záro­veň spous­ty lidí vel­mi snad­no nadchne. Z Annette nebu­de muzi­ká­lo­vá kla­si­ka, výrazná a těž­ce zamě­ni­tel­ná podí­va­ná ovšem urči­tě ano......

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

Photo © Union Générale Cinématographique (UGC)