DENISA BISKUPOVÁ / 2000
role Nikoly
Talentovaná mladá herečka pochází z Prahy. Po absol-vování základní školy nastoupila na Střední školu designu a umění, knižní kultury a ekonomiky Náhorní, kde studovala obor grafický design. Po prvním roce přešla na Mezinárodní Konzervatoř Praha, kde se nyní věnuje herectví již třetím rokem. Ve třinácti letech si zahrála v dramatu Nevinné lži (TV seriál 2013 – 2014). V průběhu studia na konzervatoři vytvořila pár epizodních rolí a Bábovky jsou jejím filmovým debutem.
Představte vaši postavu šestnáctileté Nikoly.
Nikole je sice šestnáct let, ale už v tak mladém věku je na všechno sama. Její rodiče s ní netráví kvůli práci čas, cestují nebo do noci pracují. Neuvědomují si, že Nikolu to velmi trápí a připadá si nechtěná. Protože už neví, jak jinak situaci řešit, snaží se na sebe přitahovat pozornost svým chováním a všeli-jakými problémy (i když to má možná i trochu v povaze). Doufá, že si její rodiče uvědomí, že by se jí měli více věnovat.
Znala jste předlohu - úspěšnou knihu Radky Třeštíkové ještě před tím, než jste kývla na svoji roli?
Že se jedná o film natočený podle knihy, jsem se dočetla už v pozvánce na casting. Když jsem si později hledala o knize
informace, vzpomněla jsem si, že mi ji už pár známých doporu-čilo, ale nečetla jsem ji.
V čem vás zaujal scénář?
Scénář se mi líbil hned po prvním přečtení. Líbila se mi každá postava, každá je úplně jiná. Bavily mě jejich problémy a to, jak se s nimi vypořádají. Těším se na film, až to uvidím v celku.
Jak jste se připravovala na vaši postavu s režisérem Rudolfem Havlíkem a jaká atmosféra panovala na place?
Před natáčením jsem měla pár čtených zkoušek. Ale i přes to, že se jedná o film podle knihy a charaktery postav byly většinou dopředu dané, zažívala jsem ve všem velkou volnost. Doufám, že jsem Nikolu vystihla. Neměla jsem s natáčením mnoho zkušeností a jsem moc ráda, že Bábovky dělal zrovna Rudolf Havlík. Díky němu byla na place uvolněná atmosféra. Na všechny scény jsem měla dost času. Vždy mě skvěle navedl, když jsem si s něčím nevěděla rady.
Ve filmu hrajete typickou puberťačku, která na sebe přitahuje pozornost, inspirovala jste se některými momenty pro svou postavu z reálného života dospívání – ze svého okolí mladých přátel?
Je pravda, že jsem vzpomínala, jak jsem se v patnácti, šestnác-ti, chovala já. Nikola je sice v pubertě, ale jejíchování podporuje hlavně to, že se rodičům musí připomínat. Měla jsem ve svém okolí i pár kamarádů, které trápilo, že s nimi jejich rodiče kvůli práci netráví moc času, asi jsem se inspirovala hlavně jimi.
V pražské vile v Klánovicích jste v září natáčeli mistrovský kousek. Váš filmový otec Ondřej Vetchý zde skočil v pozdních nočních hodinách v pěti stupníchnad nulou do bazénu i přes svůj vyhlášený odpor k studené vodě, aby vás jako dcerku zachránil. Jak tato scéna vznikala a kolikrát se skok do bazé-nu točil?
Ano, v ten den, kdy jsme točili tuto scénu, byla opravdu zima. Ale když jsem přišla na plac, hned jsem dostala čaj, druhý župan a přes něj ještě deku. Vlézt v pěti stupních do vody není zrovna nic příjemného, ale všichni se o nás tak starali, že jsem zimu nakonec nevnímala. Jinak před samotným natáčením jsme scénu zkoušeli samozřejmě bez skoku, ale pokud si dobře vzpomínám, tak skok do vody se točil nejspíš dvakrát nebo třikrát a potom ještě detaily.
Co bylo pro vás na natáčení nejobtížnější a nebyla to náhodou scéna skoku z hotelového pokoje s Janou Plodkovou?
Ano, scény pádu z hotelového pokoje jsem se poprav-dě celé natáčení tak trochu bála. Nejsem zrovna milov-ník výšek a stát v šestém patře na okenní římse, i když jištěná, pro mě nebylo úplně lehké. Jako mladší jsem z výšekměla velký strach, ale to se teď naštěstí trochu zlepšilo. Když jsme scénu točily, tak jsem obdivovala Janu Plodkovou, která se na římse dokázala pohybovat i na vysokých podpat-cích. Skok jsme už natáčely z nižšího patra a pád jsme před natáčením ještě zkoušely.
Jak se vám spolupracovalo s filmovými rodiči Táňou Pauhofovou a Ondřejem Vetchým?
Před natáčením, když už jsem věděla, jaké bude obsazení, jsem byla docela nervózní. Přeci jen s natáčením nemám skoro žádné zkušenosti. Jsem moc ráda, že jsem měla tu příležitost s nimi hrát. Byli moc milí.
Bábovky jsou komediální drama plné emocí, humoru a každo-denních situací, jakýsi ponor do mezilidských vztahů, v čem se vás toto téma dotýká?
Baví mě, že hlavní postavy jsou věkově rozdílné, mají tak přiro-zeně jiné problémy a jinak je řeší. Pokud jde třeba o mou roli, přijde mi zajímavé srovnání z pohledu šestnáctileté holky, která se po škole vrací do prázdného domu, kde ji pozdraví jen hos-podyně. A rodičů, kteří dělají skvěle svou práci, ale tím pádem už na rodinu tolik času nemají.
Bábovky vypráví o síle žen, zároveň jsou sondou do součas-né společnosti, ukazují, jak jsme všichni navzájem propojeni, je vám tento propletenec vztahů blízký?
Vlastně tak, jak jste napsala. Líbí se mi, že film zkoumá vztahy, povahy lidí, a to, jak svým chováním ovlivňujeme druhé, i když si to třeba neuvědomujeme.
Na co se diváci mohou těšit, až půjdou v září Bábovky do kin?
Film je o osudu více postav, každá postava je jiná a má svůj příběh. Proto si nemyslím, že film je přímo pro někoho určený. Kdokoliv může přijít do kina, a je možné, že třeba se v některé z postav najde.
