Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Uprchlická krize je jednou z (mnoha) výzev současného světa a bylo jen otázkou času, něž se tomuto fenoménu bude věnovat i nějaký televizní seriál.
Mozaika příběhů několika lidí z detenčního centra pro uprchlíky v Austrálii má své reálné předobrazy (jak tvůrci neopomenou před každých z celkem šesti dílů seriálů v úvodu zmínit). Patrně záměrně byly vybrány osudy dost rozdílné, kdy lidé na útěku mají různé motivace, jinak se jim daří ekonomicky, mají jiné rodinné zázemí, apod. Co je však společné, je přímo hmatatelná míra frustrace z jejich osudu. Ta se zejména v prvních dílech přelévá i na diváky a vytváří tak ambivalentní pocit, kdy si na jednu stranu chcete pustit další díl, ale na stranu druhou vám z toho moc dobře není.
Zapomeňte na to, že by se zde servírovaly kdovíjaké „happyendy“ plné kýčovitého uvědomění typu „jsme přece všichni lidi“ a „na kulturních rozdílech nezáleží“. Cesta Ameera z Afghánistánu přes Pákistán a Indii do vysněné Austrálie (kde, jak si říká mezi kamarády, přece každý může plnit své sny, že jo...) je plná důležitých životních ztrát, frustrace ze vzájemného nepochopení, kritickou ránu zasazuje zrada (trochu očekávaná) ze strany pašeráků lidí, kteří v konečném účtování vycházejí asi jako nejvíc negativní osoby (i když jejich životní příběh nám v seriálu načrtnut není).
Jiné to má Sofie (Yvonne Strahowski), která řeší dlouholeté vztahové problémy s matkou a sestrou (však to znáte, rodič preferuje jednoho z potomků...) a útěk do náruče podivné sekty pak řeší tím, že se vydává za německou občanku a požaduje deportaci do své „země původu“ - Německa (tedy přesný opak toho, co žadatelé z detenčního centra dělají). Šílené, kam člověka může dohnat psychická krize.
Jsou tu samozřejmě i postavy pracovníků detenčního centra. I na nich můžete vidět, jak je drsná práce postupně mění, z idealistů se stávají nástroje represivního systému až nebezpečně rychle, nicméně rozhodně tu nejsou vykreslení jako „ti špatní“. Je jasné, že jejich práce je náročná a často se dostávají do konfliktů, které prostě v daný moment jde jen těžko řešit nějak správně. I oni tak někdy bojují s iluzí podobnou té, která potkává migranty v cestě za „vysněnou zemí, kde už bude jen dobře“. Nebo někdy jen podléhají svým dosud snad skrytým sadistickým choutkám v okamžiku, když kamery zrovna nesvítí a „ten čmoud“ vás nějak pěkně naštval.
Působivé téma a dobrý scénář (který vlastně píše sám život) slibně podbarvuje i velmi dobrá kamera. Díky délce seriálu v podobě šesti dílů se nedostavují pocity „přežvýkávané vaty“. Skvělé jsou také herecké výkony. Stoprocentně doporučuji, vzhledem k současné situaci čas na seriály, jak se zdá, opět nastal.
(4,91 z 5)