Elitní voják Ray (Vin Diesel) je jednoho dne po návratu ze své poslední mise unesen a zastřelen spolu se svou manželskou. Pak se probere se ztrátou paměti ve speciální výzkumné korporaci, jejíž ředitel (Guy Pearce) mu vysvětlí, že jej přivedl zpět k životu díky nano-technologiím, jež mu vpravil do těla místo krve, a které jej činí výrazně silnějším a odolnějším a navíc mu i střelhbitě léčí veškerá zranění. Když se mu paměť vrátí, vydá se Ray pomstít smrt své ženy, pak ale zjišťuje, že vzpomínky na její zavraždění mu byly pouze uměle implantovány a že ve skutečnosti je ředitelem korporace zneužíván coby ultra-efektivní chodící zbraň určená k likvidaci jeho nepohodlných konkurentů…
 |
| Zdroj fotek: falcon.cz |
Bloodshot je v podstatě superhrdinský film (navíc vznikl podle komiksové předlohy), leč je natočen spíš ve stylu různých techno-thrillerů upozorňujících na nástrahy a následky zneužití moderních technologií. Natočil jej coby svůj celovečerní režijní debut Dave Wilson (animátor a tvůrce vizuálních efektů ve videohrách) podle scénáře Erica Heisserera (Příchozí, Nezvratný osud 5) a Jeffa Wadlowa (Kick-Ass 2, Fantasy Island). Bohužel, jeho zřejmá režijní nezkušenost v kombinaci s nepříliš dobrým scénářem (resp. zejména dějem a dialogy) mají na snímek ten efekt, že si jej nelze příliš užít ani jako zajímavý superhrdinský sci-fi film, ani jako spotřební zábavnou akční blbost.
Příběh totiž dává pramálo smyslu a je i docela hloupý (především motivace záporáků pro jejich různé činy stojí dost na vodě), přesto se film bere smrtelně vážně (téměř ani stopa po záměrném humoru nebo nadsázce) a snaží se tvářit chytřeji, než ve skutečnosti je. Typicky dojde k nějaké situaci plné debilních klišé, načež nějaká postava o chvíli později upozorní, že to bylo debilní klišé, ale že to tak bylo schválně, protože šlo o součást nějaké virtuální reality nebo něčího předem nacvičeného plánu. Potud v pořádku, ale ony se pak podobně špatná klišé často vyskytují i ve scénách, které už součástí ničeho takového nejsou.
Ve filmu se následně operuje s postavami bývalých vojáků s technologickými transplantáty místo končetin a orgánů a s počítačovými hackery, kteří jsou schopni díky zběsilému mačkání kláves obrátit každou situaci ve svůj prospěch během pár vteřin. Naštěstí se nikdy zbytečně moc nevysvětluje, jak co z toho má fungovat, na druhou stranu však třeba není příliš jasné, co všechno si ještě může nano-roboticky vylepšený Ray dovolit a co všechno je schopen přežít.
Vykoupením by teoreticky mohly být akční sekvence, ale těch není nijak zvlášť mnoho a navíc nejsou ani přes svůj silný vizuální potenciál schopny dostatečně zaujmout – jsou totiž mnohdy rychle a nepřehledně stříhány, v důsledku čehož dá docela práci rozpoznat, co přesně se v nich děje. O dost pozoruhodnější jsou tudíž trikové sekvence, jež jsou realizovány velmi zručně, ale zas nepředstavují ve svém rámci nic mimořádného.
Do značné míry tak snímek Bloodshottáhne hlavně charisma Vina Diesela v hlavní roli, ale bohužel to samo o sobě nestačí. Nehledě na to, že by jeho postavě pravděpodobně prospělo obsazení někoho, kdo by jí dodat o trochu větší porci nadhledu, což ostatně platí i pro celý film jako takový.
