Bourák

(zatím nehodnoceno)

Loading...

KRISTÝNA BOKOVÁ JAKO MARKÉTA

Bourák je vaše tře­tí spo­lu­prá­ce s  Ondřejem Trojanem. Po křeh­ké uči­tel­ce v Občanském prů­ka­zu a komu­nis­tic­ké mrše v dra­ma­tu Toman hra­je­te Markétu, man­žel­ku Bouráka, kte­rá se tvá­ří, že nevi­dí, že by tenhle zastyd­lý puber­ťák klid­ně vymě­nil celou rodi­nu za oje­tou káru. Čím vás oslo­vi­la tahle role?

To je jed­no­du­ché. Když mě oslo­ví Ondřej Trojan, tak mě vždyc­ky i oslo­ví role, kte­rou mi nabí­zí. Je to pros­tě záru­ka nabíd­ky posta­vy, kte­rá je zase jiná a pro kte­rou v sobě budu muset najít něco nové­ho. Markéta je mamin­ka dospí­va­jí­cí hol­ky a pojmout ji tak, aby byla věro­hod­ná, byla pro mě ze začát­ku vel­ká nezná­má. Hodně jsme o roli s Ondřejem mlu­vi­li a hle­da­li ces­ty k tomu, jak mít Markétku prav­di­vou, a na závěr jsme došli k tomu, že být mamin­kou má vel­kou šká­lu růz­ných rovin a tím pádem držet tu posta­vu v jed­né lin­ce by byla hloupost. Tak jsme jí dali svo­bo­du a to se pro Markétu uká­za­lo jako to pra­vé.

Markéta je na jed­nu stra­nu už lehce rezig­no­va­ná a uta­ha­ná man­žel­ka, na dru­hou stra­nu ani ona ze své­ho roke­nro­lo­vé­ho mlá­dí úpl­ně nevy­rost­la. Kde jste pro ni hle­da­la inspi­ra­ci?
Těch věcí bylo víc, ale jed­ním z předob­ra­zů byla moje mamin­ka. Určitě to není tak, že až uvi­dí­te Markétku, uvi­dí­te moji mamin­ku. Ale našla jsem u ní někte­ré momen­ty, kte­ré byly pro mě v roli Bourákovy ženy sil­nou inspi­ra­cí. A pak mě inspi­ro­va­la jed­na seri­á­lo­vá posta­va, mat­ka 4 dospí­va­jí­cích dětí. Uvědomila jsem si, že mamin­ky nemu­sí být jenom tím dospě­lým pilí­řem, ale můžou být někdy i dět­ské, mít pochy­by a hlav­ně se pořád vyví­jet, stej­ně, jako jejich děti.

Jak se vám Markéta hrá­la?
Ze začát­ku jsem měla strach a respekt, sil­něj­ší než obvykle. Je to vel­ký pro­stor, tak abych tu posta­vu nějak udr­že­la. Ale zase jsem se uklid­ňo­va­la tím, že reži­sér udr­ží mě, a já pak udr­žím Markétu. A ve finá­le se mi hrá­la moc dob­ře, bylo mi v ní moc hez­ky. Vlastně asi popr­vé jsem hrá­la něco tak odleh­če­né­ho. Do její­ho kabát­ku se mi lezlo moc dob­ře a snad­no. I díky mas­ké­r­ce Janě Bílkové a kos­tým­ní návr­hář­ce Tereza Kučerové jsem se cítit jako Markéta hned ráno, co jsem se oblék­la do kos­tý­mu a Jana mě nalí­či­la a uče­sa­la, ane­bo taky nena­lí­či­la a moc neu­če­sa­la.

Neurazila jste se tro­chu, že vám reži­sér Ondřej Trojan dal roli mat­ky dospě­lé dce­ry a v pod­sta­tě nastá­va­jí­cí babič­ky? To jsou role, kte­ré se ve vašem věku moc neno­sí
Naopak. Ta role byl pro mě vel­ký dárek, že jsem si moh­la zahrát tro­chu star­ší posta­vu, že jsem si moh­la zku­sit něco jiné­ho, že jsem nemu­se­la vypa­dat mla­dě a krás­ně a moh­la být živo­tem tro­chu uta­ha­ná.

Jak se vám hrá­lo s Ivanem Trojanem, s Jirkou Macháčkem a Veronikou Markovou?
Nadmíru dob­ře. Všichni jsme se navzá­jem tak hez­ky dopl­ňo­va­li. S Verunkou jsme si vytvo­ři­ly úpl­ně reál­ný vztah mat­ka dce­ra, tak­že jsem jí zača­la pes­ko­vat i v běž­ném živo­tě mimo záběr a záro­veň jsem ji i občas mamin­kov­sky mimo záběr poňu­chňa­la. S Ivanem a Jirkou se mi hra­je skvě­le vždyc­ky, s Ivanem jsme to měli ten­to­krát tako­vé inten­ziv­něj­ší i před natá­če­ním, pro­to­že jsme muse­li nazkou­šet i naše taneč­ní scé­ny.

Vy jste tanec vystu­do­va­la, zato Ivan o sobě tvr­dí, že je taneč­ní pole­no? Jak jste se na taneč­ní scé­ny při­pra­vo­va­li?
I pro mě to bylo celé nové, tenhle roke­nro­lo­vý styl jsem nikdy netan­co­va­la, já neu­mím ani spo­le­čen­ské tan­ce. Ale náš cho­re­o­graf Marek Zelinka se o nás moc hez­ky sta­ral. Každou dal­ší zkouš­kou byl vidět, jak se oba posou­vá­me a Ivan, i když tvr­dí, že není talen­to­va­ný, je obří dříč a tím všech­no umí dohnat. A nejen dohnat, ale být i mně jako taneč­ni­ci opo­rou. I když já si mys­lím, že Ivan talent má, jen se vymlou­vá, aby nikde moc nemu­sel tan­co­vat.

A jaké pak bylo tan­co­vá­ní na pla­ce před kame­ra­mi? Užili jste si ho?
Byla jsem ner­vóz­ní, muse­la jsem tam kro­mě tan­ce podat i tro­chu kaska­dér­ský výkon, ale Ivan, kom­pars, ostat­ní taneč­ní­ci i štáb byli vel­kou opo­rou a nako­nec se ta taneč­ní scé­na zvlád­la vlast­ně s leh­kos­tí a rych­le. Je to tak, že když se něče­ho bojím a pak to zdo­lám, při­ne­se mi to nej­vět­ší radost. Takže nako­nec jsem si říka­la, že kdy­by ta scé­na byla del­ší, byla bych ješ­tě šťast­něj­ší.

Co vás na natá­če­ní bavi­lo nej­víc?
Mimo kame­ru urči­tě prá­vě naše taneč­ní tré­nin­ky. Klidně bych jich měla i víc. Baví mě učit se nové věci s lid­mi, kte­ří to umí dělat s leh­kos­tí a rados­tí. Měla jsem v té době slo­ži­těj­ší obdo­bí, kdy kon­či­la naše kavár­na Divoké mat­ky, tak­že naše tan­co­vá­ní bylo pro mě výbor­ným odre­a­go­vá­ním. No a natá­če­ní bylo skvě­lé celé.

Na co se v Bourákovi těší­te?
Strašně se těším na celý film, dou­fám, že ta radost a leh­kost, kte­rou jsme cíti­la při natá­če­ní, se pro­mít­ne i do fil­mu. Těším se i na to, že uvi­dím zase celou naši par­tič­ku, tře­ba na pre­mi­é­ře. A pak se moc těším na tu hud­bu. Ta bude v  Bourákovi skvě­lá.

Jak jste pro­ži­la a pro­ží­vá­te tuhle vyši­nu­tou „koro­na dobu“, kte­rá zamí­cha­la úpl­ně vším a odsu­nu­la i pre­mi­é­ru Bouráka.
Pro mě má tahle situ­a­ce, asi jako pro spous­tu ostat­ních, dvě rovi­ny. V té osob­ní, i když to zní div­ně, je tenhle čas, kdy můžu být se svým mužem, s dět­mi, s celou rodi­nou, jako dárek. To zasta­ve­ní a zklid­ně­ní, mož­nost užít si tu svo­ji smeč­ku, jsem straš­ně potře­bo­va­la. Ale na dru­hou stra­nu máme s kama­rád­kou Martinou v Praze kul­tur­ní pro­stor Barák, kte­rý je teď zavře­ný, všich­ni, kdo na něm pra­cu­jí, při­šli o prá­ci. A my neví­me, jak dlou­ho to bude trvat.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře