Příběh duchařských fotek je starý, jako fotoaparát sám. Kroutíme nad nimi hlavou, smějeme se jim, ťukáme na čelo… dokud nám z fotolabu nepošlou taky takové...
Benjaminovu (Joshua Jackson) práci by mu leckterý chlap záviděl. Vlní se před ním sexy japonské modelky v překrásných róbách a on jen mačká spoušť. Před časem se vrátil do Tokia, se svou blonďatou novomanželkou Jane (Rachael Taylor) si plánuje skvělou budoucnost. Ale ouha. Do perfektního vztahu se začíná vkrádat někdo třetí. Ať už fotky z líbánek, nebo profi modelingu, bílé stíny kazí všechny zdokumentované vzpomínky.
Duchařských příběhů bylo natočeno nespočitatelně. A to včetně těch, kde se daří vyfotit ducha. Nebyla by to ale zábavná podívaná, kdyby zůstala jen u několika vyvolaných papírků. Kdepak, režisér Masayuki Ochiai si dal s gradací pointy záležet. Zhrzený duch dívky začne ničit životy Benjamina i jeho partnerky a přátel. Jane pátrá, Benjamin zatlouká. Ostatně, kdo by chtěl taky manželce přiznávat, že ten otravný duch je za života stejně otravná bejvalka. Anebo je za vším ještě něco víc?
Japonskoamerická spolupráce se vyplatila. Díky americké straně nám připadá film bližší, než když jde o klasický japonský horror. Díky straně japonské zase není trapně padlý na hlavu, jak tomu u většiny amerických horrorů bývá. Zkrátka jeden z mála filmů, kde se podařilo najít optimální středobod obou kinematografických kultur a postavit je k sobě.
Clona je remakem pár let starého thajského kultovního snímku Shutter. Děj má pomalý, místy možná trochu vlahý a s nepříliš obsáhlými dialogy (pro shlédnutí filmu v angličtině si vystačíte s prvními třemi lekcemi jazyka), zato přináší překvapivá odhalení. Má až epizodní charakter; myslíte si: „tak, a je to, film končí,“ jenže tak to ve skutečnosti není, rozvíjí se jen další část.
Páreček hlavních hrdinů opět nezklame (Joshuu si možná pamatujete z Prokletí či Dawsonova světa a Rachael z Transformers) ani v hereckém podání. Na Oscara to nebude, ale pro horror výkon zcela adekvátní a potěšující.
Z Clony sice nepropotíte kinosedačku hrůzou, ani si nevykloubíte čelist v nezměrném úžasu nad dokonalými triky (i když jich tam pár je), ale fajn podívaná je to určitě. U filmů tohoto typu zní asi podivně říkat, že to byla příjemně strávená hodinka a půl, nicméně je tomu tak…
Naše hodnocení:
0
Podobné články
Recenze: Doba ledová 3: Úsvit dinosaurů
Recenze: Koralína a svět za tajnými dveřmi
Recenze: Noc v muzeu 2
Recenze: Andělé a démoni
Recenze: Dvojí hra
Recenze: Krvavý Valentýn
Recenze: Pátek třináctého
Recenze: Gran Torino
Recenze: Rychlí a zběsilí
Recenze: JCVD
23. April 2008 - 23:00 — Slávek Anlauf
Nejnovější komentáře