Co ste hasiči

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Rozhovor - Nela Boudová

Prozradíte nám, koho v seriálu hrajete?

Manželku hlav­ní­ho před­sta­vi­te­le, kte­ré­ho ztvár­ňu­je Petr Rychlý. Jejich man­žel­ství je ale už dlou­ho vyprah­lé. Chvíli se svůj vztah pokou­še­jí dát dohro­ma­dy. Ukáže se ale, že moc šan­cí nema­jí. Zatímco Marie by ješ­tě ráda pozna­la jiný svět a zku­si­la žít jinak, Petr je nej­ra­dě­ji se svý­mi hasi­či.

Dokázala byste i vy osobně fungovat tak dlouho v nevyhovujícím vztahu?

Já bych tak dlou­ho v nefunkč­ním vzta­hu žít nemoh­la. Vztah, kde se o nápra­vu sna­ží jen jeden

a ten dru­hý si žije svůj život, nemá pod­le mě smy­sl.

S vaší seriálovou postavou vás spojuje to, že máte obě velké srdce. Vy jste si dokonce adoptovala holčičku z dětského domova…

Zřejmě tím napl­ňu­ji svou potře­bu být svě­tu uži­teč­ná. Do mat­ky Terezy mám ale oprav­du dale­ko. Sašenka byla lás­ka na prv­ní pohled. A já si vždyc­ky říka­la, že když se mi bude dařit, vez­mu si něja­ké

dítě z dět­ské­ho domo­va. Vede se mi vel­mi dob­ře, tak tím­to způ­so­bem pro­je­vu­ju živo­tu vděč­nost.

Jak jde vaše herecká profese dohromady s péčí o rodinu?

Každá pro­fe­se má něco. Není to vždyc­ky jed­no­du­ché, ale už jsem se nau­či­la, jak i v tom občas­ném zmat­ku vycho­vá­vat děti. Moji dva syno­vé jsou dospě­lí a mys­lím, že jsou oba dva krás­ní lidé. Hodně mi pomá­há mamin­ka a děda Jirka. Hlavně když jsem na zájezdě. Pro mé syny to je vlast­ně pří­pra­va na jejich vlast­ní otcov­ství. Za výho­du pova­žu­ju to, že Saša může navště­vo­vat SCIO ško­lu. Mají v ní vel­mi indi­vi­du­ál­ní pří­stup k dětem a ona tu ško­lu zbož­ňu­je. Ve tří­dě je jich jen pat­náct a pra­cu­je se tam bez stre­su. Saša je umě­lec­ká bytost. Tráví se mnou mno­ho času v diva­dle – zpí­vá, tan­cu­je, hra­je na kla­vír. Myslím si tedy, že i ona skon­čí – stej­ně jako moji dva syno­vé – na kon­zer­va­to­ři. Jen ten obor zatím není jas­ný.

Krom herectví se věnujete i psaní knížek pro děti. Kde pro ně čerpáte inspiraci?

Nepokládám se za spi­so­va­tel­ku. Ke psa­ní mě vždyc­ky při­mě­je něja­ká udá­lost, kte­rá ve mně vybu­dí fantazii.K té posled­ní kni­ze mě inspi­ro­va­la prá­vě moje dce­ra Saša, kte­rá muse­la nosit oklu­zor. Měly jsme s tím vel­ké pro­blémy. Pro dítě není pří­jem­né dívat se na svět jen jed­ním okem cca pět hodin den­ně, a tak ho Sašenka odmí­ta­la. Knížku Bětka a její ces­ta od Chmury jsem napsa­la pro­to, abych uká­za­la, jak je život s oklu­zo­rem na oku těž­ký. A že je důle­ži­té, aby děti nebra­ly pro­blémy svých rodi­čů na sebe a vědo­mě se nau­či­li, jak být v živo­tě šťast­né.

Seriál se odehrává na venkově. Dokážete si představit, že byste i vy žila mimo město?

Dokážu si to před­sta­vit vel­mi dob­ře. Mám cha­lu­pu na Vysočině a věřím, že tam budu jed­nou žít

v sou­la­du s pří­ro­dou. Mám to tam nesmír­ně ráda, vlast­ně to tam poklá­dám za svůj domov.

A jak to máte s hasiči? Máte s nimi osobní zkušenost?

Naštěstí nemám. Ale s ohněm bohu­žel ano. Před lety mi po Vánocích chy­tl stro­mek od prs­kav­ky. Bylo to neu­vě­ři­tel­ně rych­lé. Naštěstí jsem nemě­la žád­né závěsy, tak sho­řel jen ten stro­mek. Bohužel ale se sta­ro­žit­ný­mi ozdo­ba­mi, kte­rých je mi dodnes líto. Zdi byly čer­né a trva­lo dlou­ho, než se dal byt zase dohro­ma­dy. Oheň je neu­vě­ři­tel­ný živel –

v dob­rém i ve zlém.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře