Kritiky.cz > Recenze knih > Co v učebnici dějepisu nenajdete-starověk

Co v učebnici dějepisu nenajdete-starověk

134649 co v ucebnici dejepisu nenajdete Grada 350 0 fit
134649 co v ucebnici dejepisu nenajdete Grada 350 0 fit
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Víte, jak vypa­dal neob­vyk­lý egypt­ský dět­ský účes? Proč císař Nero kvá­kal? Chcete se dozvě­dět zají­ma­vos­ti ze Starověkého Řecka, Říma, Egypta nebo Číny? Pokud jste ale­spoň jed­nou odpo­vě­dě­li ano, tak prá­vě vám je urče­na novin­ka s názvem Co v učeb­ni­ci děje­pi­su nena­jde­te – sta­ro­věk, jejíž autor­kou je Stanislava Jarolímková. 

Třetí kni­ha od této autor­ky se věnu­je obdo­bí sta­ro­vě­ku v Africe, Evropě a Asii. Kniha je roz­dě­le­na na šest čás­tí, díky kte­rým pozná­te, jak se v dané zemi žilo a pra­co­va­lo. Dozvíte se, jak se vyu­čo­va­lo, kdo byl slav­ný Gilgameš, co jsou tzv. egypt­ské rány, různá židov­ská pří­slo­ví, co to byla mumi­fi­ka­ce, proč čas­to Egypťané oslep­li, jaké legen­dy se tra­du­jí o bitvě u Marathónu, co byli tzv. Herónovy dve­ře? Dále také řec­ká pří­slo­ví, kolik met­rů měří Neronova socha, jak se pro­vá­dě­li rhi­no­plas­ti­ky, či jak vypa­da­jí zákla­dy čín­ské­ho písma, ale pře­de­vším mno­ho pře­kva­pi­vých zají­ma­vos­tí, kte­ré v učeb­ni­cích děje­pi­su nena­jde­te. Budete pře­kva­pe­ni a mož­ná vám někte­ré infor­ma­ce vykouz­lí úsměv na tvá­ři.

Knihu dopo­ru­čím dětem, ale i dospě­lým, kte­ří se zají­ma­jí o ději­ny, dále také uči­tel­kám základ­ních škol, kte­rým se tato učeb­ni­ce bude hodit do hodin děje­pi­su. Je pře­hled­ná, sro­zu­mi­tel­ně psa­ná, s mno­ha zají­ma­vost­mi, dopl­ně­na krás­ný­mi ilu­stra­ce­mi Jiřího Filípka. Kniha je vel­mi krás­ně gra­fic­ky zpra­co­va­ná. Součástí kni­hy je seznam pou­ži­té lite­ra­tu­ry. Nesmírně mě zau­ja­la různá pří­slo­ví, nád­her­né ilu­stra­ce a moud­ra, nákre­sy i map­ky.

Kniha se mě oprav­du moc líbí. S úsmě­vem i rados­tí jsem pro­ží­va­la mož­ná i tro­chu „váž­né“ ději­ny, kte­ré se autor­ce poda­ři­ly podat veli­ce zábav­nou a pou­ta­vou for­mou. Díky této pub­li­ka­ci se děti sezná­mí se zají­ma­vost­mi z růz­ných dějin sta­ro­vě­ku. Od této autor­ky mám doma něko­lik pub­li­ka­cí a je vidět, že his­to­rie je jejím vel­kým koníč­kem. S tako­vým nad­še­ním, jakým píše, to je oprav­du báječ­né.

Nesmírně si na této pub­li­ka­ci cením toho, že se v ní dozví­te mno­ho zají­ma­vos­tí z obdo­bí sta­ro­vě­ku, ale pře­de­vším čle­ni­tost tex­tu na strán­ce, kdy autor­ka voli­la men­ší odstav­ce a barev­ně odli­še­né. Zajistí tak lep­ší pozor­nost při čte­ní tex­tu. Jelikož milu­ji Egypt, dru­hou část kni­hy jsem si uží­va­la plný­mi douš­ky a dozvě­dě­la jsem se mno­ho infor­ma­cí, kte­ré jsem dopo­sud nevě­dě­la.

Kniha je urče­na pro děti od 11 let.

Ukázka z kni­hy:

Nefetari okouz­li­la budou­cí­ho fara­o­na Ramesse II. (1279-1213 př.n.l). Měl sice- jako ostat­ní egypt­ští panov­ní­ci – něko­lik man­že­lek a mno­ho pří­tel­kyň a stal se otcem asi stov­ky dětí, ale Nefertari prý milo­val nej­ví­ce ze vše­ho. Proto se s ní ože­nil ješ­tě jako pat­nác­ti­le­tý korun­ní princ, a když nastou­pil na trůn, sta­la se jeho tzv. Velkou (hlav­ní) krá­lov­skou man­žel­kou. Líbily se mu nejen její vystouplé líc­ní kos­ti a man­dlo­vé oči, mož­ná i 165 cm vyso­ká posta­va (což býva­lo u žen výji­meč­né), neboť tak­to vyso­cí býva­li teh­dy egypt­ští muži), ale i její vzdě­la­nost.

V dospě­los­ti dokon­ce umě­la hie­ro­gly­fy, což teh­dy v Egyptě zvlá­da­lo jen vel­mi málo žen. Manžel jí udě­lil mno­ho titulů-mj. Ta pro kte­rou sví­tí slun­ce a jako všech­ny ženy v její pozi­ci se moh­la něja­kým způ­so­bem podí­let na jeho vlá­dě.

Několik slov o autor­ce:

Stanislava Jarolímková se naro­di­la v Praze a už na střed­ní ško­le ji zají­ma­la méně zná­má, nepřes­ná, či dokon­ce chyb­ná fak­ta, kte­rá se sna­ži­la uvá­dět na pra­vou míru. Brzy míva­la tako­vých­to pozná­mek plné seši­ty, a pro­to­že se o ně chtě­la podě­lit s dal­ší­mi milov­ní­ky his­to­rie, vystu­do­va­la žur­na­lis­ti­ku. Po abso­lu­to­riu pra­co­va­la jis­tý čas v malé redak­ci a poté se na něja­kou dobu vzdá­li­la ze svě­ta médií kvů­li tam­ním pomě­rům. Po same­to­vé revo­lu­ci, kdy se jí po psa­ní již stýska­lo, se roku 1991 roz­hod­la, že půjde tzv. na vol­nou nohu. Začala pra­co­vat pro více než deset před­ních praž­ských novin a časo­pi­sů, jimž dodá­va­la člán­ky růz­ných žánrů. Těšilo ji, že psa­la o tom, co ji zau­ja­lo, a že redak­ce i čte­ná­ři měli o její tex­ty zájem. Pracovala také pro roz­hla­so­vý pořad Kolotoč, pro tele­vi­zi (mimo jiné psa­la scé­ná­ře pro Přemka Podlahu) a sedm let míva­la vstu­py v pořa­du Jana Rosáka Šťastnou ces­tu.
Knihy zača­la psát v roce 1999, a jeli­kož chtě­la, aby byly po odbor­né strán­ce bez­chyb­né, na kaž­dou si nají­ma­la lek­to­ra z pří­sluš­né­ho obo­ru, což dělá dodnes.
Zpočátku voli­la pře­de­vším zdra­vot­nic­ká téma­ta, ale pak ji zlá­ka­la pragensia – kni­hy pojed­ná­va­jí­cí o Praze. V nich nabí­ze­la tex­ty napří­klad o tom, že za zalo­že­ní Prahy moh­li Tataři, že Šemík s Horymírem nemohl sko­čit z Vyšehradu, že se na Václavském náměs­tí lyžo­va­lo, kde a kdy se zača­ly vyrá­bět hašler­ky či že Slavín není jiný název pro Vyšehradský hřbi­tov.
Třetí sku­pi­na jejích knih se věnu­je čes­kým i zahra­nič­ním slav­ným osob­nos­tem. Lze se v nich napří­klad dočíst, že Jan Hus musel vědět, že se z Kostnice už nikdy nevrá­tí, že ame­ric­ký pre­zi­dent George Washington nebyd­lel ani den v Bílém domě nebo že Marie Terezie sedá­va­la v pra­cov­ně u ote­vře­né­ho okna i v mra­zech a její man­žel za ní při­chá­zel v koži­chu.
Dalším jejím oblí­be­ným téma­tem se sta­ly růz­né his­to­ric­ké zají­ma­vos­ti, jako tře­ba že egypt­ští panov­ní­ci nosi­li mís­to koru­ny své­ráz­né čepič­ky, odkdy se pou­ží­va­ly plom­by, jak vypa­da­la „jed­no­no­há“ loko­mo­ti­va, jak se byd­le­lo v čin­žov­ních domech sta­ro­vě­ké­ho Říma či jak pře­vá­žel kar­ta­gin­ský rodák Hannibal své slo­ny přes řeky.
V sou­čas­né době píše také kníž­ky pro star­ší ško­lá­ky, kte­ří se v nich mohou dozvě­dět, jak žili v minu­los­ti naši před­ko­vé: napří­klad k čemu jim slou­ži­ly hrka­vi­ce, jak vypa­da­ly hal­tý­ře, kde se vzal has­tr­man, proč se musel měnit písek v pře­sý­pa­cích hodi­nách či kdy u nás jez­di­ly na želez­ni­ci vago­ny bez stře­chy.

Autorka: Stanislava Jarolímková

Ilustrace: Jiří Filípek

Žánr: kni­ha pro děti, nauč­ná lite­ra­tu­ra před­ško­lá­ci

Počet stran: 200

Vydáno: 2022, Vydala Grada Publishing,a.s., pod znač­kou bam­book, Praha

Vazba: bro­žo­va­ná

ISBN 978-80-271-3464-9

Knihu může­te kou­pit zde


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,42557 s | počet dotazů: 260 | paměť: 72140 KB. | 25.04.2024 - 15:41:25