„Už Abel Baumann nebyl snadný případ, ale u Toniho Auerbacha zřejmě půjde o výbušnou usměs schizofrenní psychózy s narcistickou poruchou osobnosti. Zatímco Baumann měl pocit, že coby Bůh do značné míry ztroskotal, je Toni se svou kariérou ďábla očividně velmi spokojený. To mi zrovna neusnadní můj úkol vysvětlit mu, že jeho představy jsou blud.“
Hm… Jakob Jakobi to jako psychoterapeut rozhodně nebude mít snadné. Tenhle pekelný týpek totiž možná ze samotného pekla opravdu pochází a možná je i samotný vládce toho ďábelského světa. Rozhodně by tomu napovídali jeho móresy! Ty vám určitě polezou na nervy!
A když se tak ohlížím za celkovým dojmem z této knihy, je mi nad slunce jasné, že to, co mne na Tonim Auerbachovi nejvíce drásalo nervy byla ta nevypočitatelnost a jasné vědomí, že ač se mu společně s Jakobem Jakobim neustále bráníme, jeho možnosti jsou mnohem větší a sahají dále, než si dokážete představit. Jo, tak nějak si člověk představuje zlo.
Autorovi se podařilo ZLO parádně definovat!
Do zdánlivě obyčejného příběhu, románu, který se dá bez okolků označit jako „lehký, čtivý a odpočinkový“, vetknul Hans Rath parádní definici zla. Jo, na Tonim se opravdu psychologicky vyžil. Dal mu přesně ty vlastnosti, kterých se člověk ve skrytu duše bojí, ale kterým někteří jedinci podléhají. Prozradím, že vzal čtenáře i do samotného pekla a jeho podoba vás možná překvapí. Anebo naopak, nepřekvapí ani v nejmenším.
Nakonec oceňuji i zakončení příběhu, které je milé, logické a možná i trochu dojemné. Ukazuje lidštější tvář, ale zároveň nechává živý ten pocit varování, nebezpečí a snad tím vším i skvěle zakončuje celkový dojem z této knihy. Nezapomenete na ni, nezapomenete na ty jedny Vánoce, které jste strávili nad stránkami knihy v Berlíně. Protože kdoví – stát se to může všude. I u vás…
„I já se nyní posadím, položím si ruce do klína a milostivým kývnutím Auerbachovi naznačím, že teď smí promluvit. Nejsem jen naštvaný, že si ze mě vystřelil a přitom mě proti mé vůli nafilmoval, navíc mám vztek i na sebe, protože jsem to pimprlové divadélko neprokoukl hned. Ovšem přesně to nebudu Tonimu věšet na ohnivě rudý nos – tenhle triumf mu zkrátka a dobře nehodlám dopřát.“
No jooo, když si, milý Jakobe, myslíš, že to je jen pimprlové divadélko… příběh může začít!
O autorovi:
HANS RATH: Narodil jsem se v Straelenu v Severním Porýní. Obyvatelé tohoto regionu se živí zemědělstvím a zahradničením. Kdo se nehodí ani na jedno, musí na gymnázium. Po maturitě jsem studoval filozofii, germanistiku a psychologii v Bonnu, což podle Úřadu práce představuje solidní základ, aby se člověk jednou mohl živit jako pomocník při žních. Pracoval jsem jako čerpadlář, stavební dělník, jevištní technik, později jako divadelní kritik a analyzoval jsem scénáře.
Když mi v polovině 90. let nabídli místo v novinovém nakladatelství působícím v Německu, Česku a Maďarsku, vyměnil jsem už splacené lacláče zemědělského pomocníka za oblek s proužkem a začal pracovat ve středním managementu.
Krátce před svými čtyřicátinami jsem toho měl dost. Rozhodl jsem se zkusit štěstí v Berlíně jako autor na volné noze. Tam žiju dodnes se svou ženou Michaelou Weibusch a synem Mattim.
Vydalo nakladatelství Anch Books, 2016, www.anch-books.eu
