Dámská jízda v Benátkách

Taťjana Medvecká, Beáta Kaňoková a Vica Kerekes před­sta­vi­ly na fes­ti­va­lu v Benátkách svůj film Běžná selhá­ní

Film Běžná selhá­ní s Taťjanou Medveckou a Beátou Kaňokovou v hlav­ních rolích měl svou svě­to­vou pre­mi­é­ru na mezi­ná­rod­ním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Benátkách. Přímo na mís­tě film před­sta­vi­ly Taťjana Medvecká, Beáta Kaňoková, Vica Kerekes, Nora Klimešová, reži­sér­ka Cristina Grosan, sce­nárist­ka Klára Vlasáková a čes­ký pro­du­cent Marek Novák.

„Být tady je jeden vel­ký záži­tek,“ neskrý­va­la nad­še­ní před­sta­vi­tel­ka jed­né z hlav­ních rolí Beáta Kaňoková. Přímo z čer­ve­né­ho kober­ce ji dopl­ňu­je i Taťjana Medvecká: „Ještě vče­ra večer jsem měla před­sta­ve­ní v Praze a teď sto­jí. Je úžas­né, že jsme se tady rok po kon­ci natá­če­ní moh­li sejít a navíc tady film popr­vé uvi­dí­me.“

Film Běžná selhá­ní sle­du­je pří­běh tří žen růz­ných gene­ra­cí v prů­bě­hu jed­no­ho dne. Každá z nich čelí osob­ní kri­zi prá­vě ve chví­li, kdy je měs­to, v němž žijí, zasa­že­no podiv­ným pří­rod­ním úka­zem způ­so­bu­jí­cím náhod­né výbuchy.

„Je to pod­le mě výji­meč­ný film, moc podob­ných u nás nevzni­ká. Byla jsem nad­še­ná už při čte­ní scé­ná­ře,“ říká k fil­mu Beáta Kaňoková. „Moje posta­va ve fil­mu hle­dá prá­ci, řeší, jest­li je dob­rá máma, a bilan­cu­je, jest­li její život vůbec dává smy­sl. Běžná selhá­ní nabou­rá­vá hod­ně ste­re­o­ty­pů včet­ně před­sta­vy, že mateř­ství musí být pro ženu čis­tá radost. Hodně žen zaží­vá nejis­to­tu, jest­li jsou dob­ré mat­ky a jest­li by se nemě­ly rea­li­zo­vat i jinak. Myslím, že spous­ta žen se v něm může najít,“ pokra­ču­je Kaňoková.

Nejstarší z hrdi­nek fil­mu, čer­s­tvě ovdo­vě­lá Hana, dosta­ne neče­ka­ně výpo­věď, dal­ší ženu Silvu zasáh­ne kri­ze mateř­ství a nejmlad­ší Tereza ute­če z domo­va. Dohromady je sve­de tepr­ve cha­os, kte­rý zne­na­dá­ní jejich měs­to postih­ne. Rostoucí pani­ka a kri­zo­vá situ­a­ce mohou hrdin­kám para­dox­ně pomo­ci narov­nat své živo­ty.  

Scénář Kláry Vlasákové zís­kal oce­ně­ní FILMOVÉ NADACE, na jeho počát­ku stá­la myš­len­ka blí­ží­cí se kata­stro­fy a nevy­svět­li­tel­ných deto­na­cí, kte­ré zahl­cu­jí měs­to. „Na scé­ná­ři mě zau­ja­la jeho pod­pra­ho­vá zne­po­ko­ji­vost, pocit, že se něco děje,“ říká k fil­mu Taťjana Medvecká.

Právě atmo­sfé­ra obec­né­ho ohro­že­ní ved­ly prv­ní divá­ky k dota­zům, zda film ovliv­ni­la doba Covidu. Film však začal vzni­kat už v době před pan­de­mií a pod­le reži­sér­ky nemohl nikdo oče­ká­vat, že se doba během pár let tolik pro­mě­ní a film bude blí­že rea­li­tě, než si kdo mohl mys­let.

„Já hra­ju mamin­ku jed­né z hlav­ních postav, mla­dé Terezy. Moje posta­va má ráda věci pod kon­t­ro­lou, všech­no musí být pod­le jejích před­stav, a to se týká i její­ho vzta­hu s dce­rou. Ráda vlád­ne i činům své dce­ry. Dělá to pro ní, má na srd­ci jen její dob­ro a chce pro ní to nej­lep­ší, jen s pře­hna­nou mateř­skou sta­rost­li­vos­tí,“ popi­su­je Vica Kerekes svou posta­vu a vzpo­mí­ná i na dobu natá­če­ní s rumunsko-maďarskou reži­sér­kou Cristinou Groșan. „Většinou točím v jiném jazy­ce, než je má mateř­ská maďar­šti­na. Teď to byl to úpl­ně jiný pocit, najed­nou sta­či­lo oprav­du málo, abychom si s Cristinou poro­zu­mě­li. Jazykem štá­bu během natá­če­ní byla ang­lič­ti­na a já jsem si moh­la s Cristinou rych­le něco říct. Cítila jsem, že to bylo v něčem poho­dl­něj­ší. Občas jsme taky postřeh­la, co si maďar­sky špi­ta­jí s kame­ra­ma­nem, a moh­la jsem se smát pod fou­sy,“ vzpo­mí­ná s úsmě­vem Vica Kerekes.

„Je zvlášt­ní, že občas, když něko­ho potká­te popr­vé, tak máte pocit, že ho zná­te léta. A to přes­ně se mi sta­lo s Cristinou. Byla se podí­vat na jed­no před­sta­ve­ní v diva­dle, kde jsem hrá­la a pak jsme se potka­ly a při­šlo mi, že se nevi­dí­me popr­vé, ale že se pros­tě zná­me,“ dodá­vá k reži­sé­r­ce a k natá­če­ní Taťjana Medvecká.

Snímek reži­sér­ky Cristiny Groșan uve­dl fes­ti­val v sek­ci Giornate deg­li Autori, do kte­ré vybí­rá z celé­ho svě­ta deset fil­mů. Předsedkyní poro­ty pro tuto sek­ci je oce­ňo­va­ná fil­mař­ka Céline Sciamma, autor­ka dra­ma­tu Portrét dív­ky v pla­me­nech. Festival v Benátkách pat­ří mezi nej­vý­znam­něj­ší fil­mo­vé pře­hlíd­ky, byl zalo­žen již v roce 1932, jde o nej­star­ší fil­mo­vý fes­ti­val na svě­tě a letos pro­běh­ne jeho 79. roč­ník.

„Hrdinky vzdo­ru­jí­cí běž­ným selhá­ním na nás sil­ně zapů­so­bi­ly. Feministická dysto­pie Cristiny Groșan je varo­vá­ním o svě­tě, kte­rý se záhad­ně hrou­tí. Zároveň nás však vyzý­vá, abychom se apo­ka­lyp­tic­ké závra­ti nevzdá­va­li a čeli­li jí lid­skou souná­le­ži­tos­tí.“ zdů­vod­ni­la výběr fil­mu umě­lec­ká ředi­tel­ka fes­ti­va­lu Gaia Furrer.

Producentem Běžných selhá­ní je Xova Film, kopro­du­cen­tem je Česká tele­vi­ze – kre­a­tiv­ní pro­du­cent Alena Müllerová. Film pod­po­ři­li Státní fond kine­ma­to­gra­fie, Nadační fond Praha ve fil­mu Prague Film Fund, Plzeňský kraj, slo­ven­ský Audiovizuálny fond, maďar­ský Národní fil­mo­vý insti­tut (NFI), ital­ské minis­ter­stvo kul­tu­ry (MiC), Fondo Audiovísivo Friuli Venezia Giulia, Regione Lazio, Filmová NADACE, francouzsko-německá tele­vi­ze ARTE a Eurimages. Zahraničními kopro­du­cen­ty jsou Laokoon Filmgroup (HU), Rosamont (IT) a Super film (SK).

Českým dis­tri­bu­to­rem bude Bontonfilm, mezi­ná­rod­ní dis­tri­buci zajiš­ťu­je fran­couz­ská sales agen­tu­ra Totem Films.

hra­jí: Taťjana Medvecká, Beáta Kaňoková, Nora Klimešová, Vica Kerekes, Rostislav Novák ml., Jana Stryková, Luboš Veselý, Tereza Hofová, Jana Plodková a dal­ší

režie: Cristina Groșan

scé­nář: Klára Vlasáková

kame­ra: Márk Győri

střih: Anna Meller

zvuk: Filippo Barracco, Ivan Caso, Pavel Jan

hud­ba: Pjoni

archi­tekt: Antonín Šilar

kos­týmy: Petra Krčmářová

cas­ting: Maja Hamplová

pro­du­cent: Marek Novák

kopro­du­cent­ky: Judit Stalter, Marica Stocchi, Monika Lošťáková, Zuzana Jankovičová, Simona Hrušovská, Veronika Kocourková

Instagram fil­mu: https://www.instagram.com/ordinaryfailures/