Multimilionář v letech, Bohuš Stejskal (Boleslav Polívka), vypravil své milované Vlastičce (Dagmar Havlová) pěkný pohřeb. Na venkovském hřbitůvku zazpívá tklivé písně sbor krojovaných žen a sousedé z Olšan se tváří patřičně smutně. Dorazí i Irenka, bývalá Bohušova milenka. Ta se však neodváží mezi smuteční hosty zařadit a opět zmizí, aby se v pozdější době mohla uplatnit opět jako utěšitelka. Vypadá to, že smrt Vlastičky s Bohušem pěkně zamává. Z abstinenta se opět stává milovník alkoholu, protože na Vlastičku se musí napít. Také trousí rád moudra typu: Asi je jí tam dobře, proto odtamtud se ještě nikdo nevrátil. A nezapomíná ani poučovat své zaměstnance. Nejhorší na tom je, že se Vlastička objevuje jako přízrak ve chvílích, kdy to Bohuš nejméně potřebuje. Ten však má i jiné starosti. Jednak má své plány, jak utratit peníze, jednak se je potřeba zaujmout půvabnou herečku. A ještě k tomu musí řešit problém s doktorkou Ulrichovou (Ivana Chýlková). Tato milá dáma postrádá sice svého bývalého manžela (Miroslav Donutil), ale s novým manželem vytváří pěkně mazanou dvojici. Bohuš musí obstát nejen proti jejich falešnému nařčení, ale musí si poradit s proradnou partičkou, která prodává zámek. Prostě je toho na chudáka Bohuša hodně. A ten alkohol chutná stále víc a víc. Jak jen Bohuš překoná všechny nástrahy a podaří se mu zachovat svou dobrotivou povahu?
Možná, že se nám autoři filmu snažili sdělit další velká moudra nebo poselství, ale nějak se mi nepodařilo v nabídnutém ději postřehnout. Taky jsem se chtěla pobavit a čekala jsem na pokračování jadrného a svým způsobem prostého staříka. Ani to se nestalo. Když v roce 1992 natočila Věra Chytilová film Dědictví aneb Kurvahošigutentag, vzbudilo to u kritiky i diváků rozruch. Příběh Bohuša a jeho přátel je obrázkem společnosti ovládané penězi bez rozumu. Pro mnoho lidí platí, že za peníze je možné si koupit všechno! I Bohuš tomu věří. Jenže všechno má špatné i dobré stránky. Záleží na lidech, co si vyberou a jak chtějí žít. Jestli se všechny sdělované myšlenky Věry Chytilové podařilo divákům předat, nevím. Film však neztratil na své aktuálnosti ani v současné době a některé scény a hlášky už jsou uloženy v paměti diváků.
Na úspěšnost tohoto filmu se snaží navázat i autoři filmu Dědictví 2. Scénář napsal Boleslav Polívka, uznávaný herec, mim a scénárista. Byl to on, kdo si zahrál s invencí sobě vlastní ve filmu Dědictví hlavní roli a kdo se také podílel na scénáři spolu s Věrou Chytilovou. Postavit opět před kameru zestárlého Bohuša byl lákavý úkol i s předpokladem, že diváci přijmou příběh stejně vstřícně jako ten předchozí. Scénář tedy zachycuje bohatého Bohuša v určitém životním období, ale jeho současný příběh není ničím zajímavý ani nijak objevný. S ženami se mu život komplikuje. Vlastička napomíná ze záhrobí a její strohé věty tlumí Bohuša i divákovu pozornost. Atraktivní herečka v podání Jitky Čvančarové sice koketuje, ale veškerý kontakt i rozhovor zůstane na úrovni neškodného vztahu. Nejvíce se podařilo ukázat skutečnou podstatu doktorky Ulrichové, které dodala její představitelka Ivana Chýlková patřičnou míru komické drzosti a nadsázky. Scénář stačil potlačit i aktivitu přátel z Olšan a jediný, kdo si polepšil, je Jiří Pecha, který si tentokrát zahrál roli chápajícího doktora Strážného. Jednotlivé scény na sebe sice logicky navazují, ale samotný příběh ničím nezaujme a vede od ničeho nikam. Samotný Bohuš ztratil na „osobním šarmu“ a je těžké uvěřit, že si sám autor napíše scény, které se mu ani nepodaří věrohodně zahrát. Není to ani skutečnost ani nadsázka. Jako by se nemohl rozhodnout, zda bude hrát komickou nebo tragickou roli.
Režie filmu se ujal Robert Sedláček (Rodina je základ státu, Muži v říji, Pravidla lži), který má dostatek zkušeností s filmy i televizním natáčením. Film Dědictví 2 se pojetím blíží trochu filmu Muži v říji, ale uvedené dílko nemělo žádného předchůdce. To umožnilo film vnímat bez porovnávání. Dědictví 2 však předchůdce má. Lze proto očekávat určitou návaznost ve vývoji postav a navazující změny v jejich životě. Očekávat můžeme, ale to je tak asi vše. Není co sdělovat a herci nemají co hrát. Divím se Dagmar Havlové, že se k roli Vlastičky vrátila. Byl to návrat naprosto zbytečný. Její postava působí ve všech scénách toporně, bez života a bez vtipu. Ať už to byl účel nebo záměr autorů jakýkoliv, nepodařilo se především využít potenciál této ženské postavy a pochopitelně odrazilo i na vyznění postavy Bohuša. Ačkoliv si Boleslav Polívka dokáže připravit výborné divadelní vystoupení nebo scénky, tentokrát nedokázal najít pro jednání hlavního hrdiny smysl. Ten vlastně schází celému filmu. Divák neví, zda má hrdinu obdivovat, litovat nebo se mu smát. Ani letecké záběry krajinky s kostelíčkem, zámkem nebo farmou filmu nijak nepřidají. A když jsou záběry doplněny citově podmanivou hudbou navozující dojem, že se zatoulaný chasník vrací zpět do rodné vísky, pak už mohou autoři využít cokoliv pro uspokojení divácké dušičky. Proto nechybí folklór v podobě krojovaných zkušených „děvčic“ a vrtulníkem přiletí zazpívat Karel Gott. Když chybí obsah, tak uděláme alespoň něco s formou, ať se má divák na co dívat.
Dědictví 2 nabízí k vidění snaživé známé herce, slabé výkony snaživých neherců, trapné vtipy a žádnou myšlenku. Není toho mnoho, ale kdo nevěří, ať se jde sám přesvědčit do kina.
Foto: Dědictví aneb Kurva se neříká
Části seriálu: Dědictví
- Dědictví aneb Kurvahošigutntág
- Dědictví aneb Kurva se neříká
Nejnovější komentáře