Stephen King - Dallas 63

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

To, že S. Kinga mám za dob­ré­ho vypra­vě­če zají­ma­vých pří­bě­hů, ví asi kaž­dý, kdo mě zná. Zároveň do jis­té míry chá­pu ten urči­tý odpor k jeho oso­bě a je mi také jas­né, že ty kni­hy pros­tě asi nelze dopo­ru­čit kaž­dé­mu, a to i při opa­ko­vá­ní dob­ře zná­mé­ho tvr­ze­ní, že S. King je jed­ním z komerč­ně nej­ú­spěš­něj­cích auto­rů posled­ních 30 let.

No jo. Jednu věc ale musí na Kingovi uznat i jeho nej­za­pří­sáhlej­ší odpůr­ci - navo­ze­ní retro atmo­sfé­ry. Pokaždé když se s mis­trem horo­ru vydá­vám na něja­kou stras­tipl­nou a děsi­vou pouť do minu­los­ti (zejmé­na pak když se jed­ná o pře­lom 50. a 60. let), tak mám vel­mi inten­ziv­ní pocit auten­tic­ké atmo­sfé­ry. Ten zahr­nu­je zdán­li­vě drob­né malič­kos­ti, ale ve výsled­ku půso­bí vel­mi sil­ně, a to dokon­ce tak, že i jinak vel­mi napí­na­vou dějo­vou lin­ku může mís­ty zastí­ňo­vat. Minulost navíc - pod­le mě - King nevi­dí skr­ze něja­ké zkres­lu­jí­cí brý­le (ať už růžo­vé nebo čer­né). Na USA pade­sá­tých let oce­ňu­je absen­ci stís­ňu­jí­cích záka­zů, rela­tiv­ně čis­tý vzduch, pocti­vé jíd­lo,..., ale záro­veň si vší­má nega­tiv­ních aspek­tů, kte­ré dnes více­mé­ně pat­ří do his­to­ric­ké­ho šuplíč­ku (ote­vře­ný rasis­mus, všu­dypří­tom­né kou­ře­ní, apod.). No a přes­ně tako­vý pocit jsem měl i při vkro­če­ní na půdu romá­nu Dallas 63.

Velké plus u mě King má v tom, že vyu­ží­vá vlast­ní uni­ver­sum a „jeho“ Dallas se v jed­né čás­ti pro­tne s fik­tiv­ním měs­teč­kem Derry zná­mém z kul­tov­ní kni­hy To („It“), v těch chví­lích vše do sebe krás­ně zapa­dá a pří­běh pro znal­ce kni­hy obsa­hu­je něko­lik vel­mi pří­jem­ných nará­žek. Konkrétně pasáž se škol­ní­ko­vým otcem pova­žu­ji za nej­zda­ři­lej­ší část kni­hy vůbec. Děj se poté pře­mis­ťu­je do Dallasu a i když samot­ná záplet­ka s aten­tá­tem na J. F. K. (jak už konec­kon­ců více než nazna­ču­je obál­ka kni­hy v čes­kém vydá­ní) je vel­mi dob­rá, tak čás­ti v Derry se pod­le mě nevy­rov­ná.

King zde tro­chu vystu­pu­je z role horo­ro­vé­ho spi­so­va­te­le (není to konec­kon­ců popr­vé), Dallas 63 je více než horor sci-fi o ces­to­vá­ní v čase se sil­ný­mi roman­tic­ký­mi prv­ky. King je navíc jed­ním z těch auto­rů, kde něja­ké žánro­vé děle­ní postrá­dá hlub­ší­ho význa­mu. I zde jsou děsi­vé pasá­že (ano, zejmé­na Derry), ale samo­zřej­mě to není jen o nich. Dallas 63 je v pod­sta­tě „jen“ dob­ře napsa­ný pří­běh o hle­dá­ní lás­ky. Jo, až takhle banál­ně to může znít.

Čas strá­ve­ný s tou­to kni­hou byl pro mě moc pří­jem­ný.