DÉJA VU - Recenze

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Déja Vu je stav, kdy máte pocit, že zno­vu pro­ží­vá­te stej­nou situ­a­ci. Déja Vu je také film, kte­rý se sice pod­le toho­to poci­tu jme­nu­je, ale pří­liš s ním nepra­cu­je. Zato nabíd­ne solid­ní mír­ně zbě­si­lou akci a ces­to­vá­ní časem (a na závěr i něja­ké to Déja Vu).

Od sním­ku s názvem Deja Vu bychom asi čeka­li spí­še něco na způ­sob psy­cho­lo­gic­ké­ho dra­ma­tu, ale reži­sér Tony Scott nám mís­to toho ser­ví­ru­je udat­né­ho poli­cis­tu a pod­lé­ho tero­ris­tu hra­jí­cí si na koč­ku s myší oko­ře­ně­né špet­kou sci-fi. To však pocho­pi­tel­ně nezna­me­ná, že by byl film hor­ší, jen se méně infor­mo­va­né­mu divá­ku dosta­ne patr­ně úpl­ně jiné­ho zážit­ku, než jaký oče­ká­val. Déja Vu je ale hlav­ně fil­mem, kte­rý od své­ho divá­ka vyža­du­je, aby při­stou­pil na jeho pra­vi­dla, respek­to­val je a nevy­ptá­val se na detai­ly. Pokud toto nedo­dr­ží­te, bude­te prav­dě­po­dob­ně znač­ně zkla­má­ni.

Příběh se začí­ná odví­jet jako oby­čej­ný detek­tiv­ní thriller. Ocitáme se v New Orleans, kde prá­vě explo­do­val tra­jekt vezou­cí kolem pěti set lidí. Na mís­to činu při­chá­zí zástup­ce Úřadu pro alko­hol, tabák, zbra­ně a stře­li­vo Doug Carlin, po obhlíd­ce mos­tu a oko­lí řeky je při­vo­lán k pitvě ženy, kte­rá zdán­li­vě také zemře­la na tra­jek­tu, ale brzy se uka­zu­je, že je mrt­vá o něco déle a že se někdo usi­lov­ně sna­žil, aby vypa­da­la jako jed­na z obě­tí výbuchu. Doug Carlin tak roz­jíž­dí vyšet­řo­vá­ní po vra­ho­vi ženy, kte­ré (jak se domní­vá) pove­de záro­veň ke strůj­ci tero­ris­tic­ké­ho úto­ku. Po počá­teč­ních obvyk­lých vyšet­řo­va­cích prak­ti­kách se Doug dostá­vá do jakési taj­né sek­ce FBI, kde neje­nom že obje­vi­li způ­sob, jak zakři­vit časo­prostor a hle­dět do minu­los­ti, ale záro­veň doká­ží do času minu­lé­ho i něco pře­nést.

Film se tedy zhru­ba prv­ní tře­ti­nu tvá­ří jako cel­kem kla­sic­ký kri­mi­nál­ní sní­mek, aby se poté zvr­hl v poně­kud těž­ko uvě­ři­tel­nou sci-fi, kde je mož­né šmí­ro­vat lidi z minu­los­ti při spr­cho­vá­ní. Ta malá uvě­ři­tel­nost je dána tím, že Déja Vu se nej­pr­ve pre­zen­tu­je jako sní­mek zce­la rea­lis­tic­ký, sto­jí­cí na pev­né zemi a pro­to mu to ces­to­vá­ní časem zkrát­ka nevě­ří­te tolik jako napří­klad dok­to­ru Brownovi v Návratu do budouc­nos­ti. S těmi­to časo­vý­mi hrát­ka­mi jdou samo­zřej­mě ruku v ruce růz­né para­do­xy a obtíž­ně při­ja­tel­né situ­a­ce. Pokud se tomu však pod­dá­te a bude­te respek­to­vat nasta­ve­ná pra­vi­dla, urči­tě se poba­ví­te. Příkladem budiž scé­na, kdy Carlin pro­ná­sle­du­je v auto­mo­bi­lo­vé honič­ce tero­ris­tu, kte­rý však po dané sil­ni­ci ujíž­dí o čty­ři dny dří­ve. Ano, logic­ky je to dost zvrá­ce­né, ale jako akč­ní scé­na to fun­gu­je skvě­le.

Déja Vu vyni­ká také­for­mou, kte­rá se mož­ná něko­mu může zdát až epi­lep­tic­ká, ale mys­lím si, že je dost půso­bi­vá (navíc zbě­si­lá for­ma jak­si pat­ří k ruko­pi­su reži­sé­ra Tonyho Scotta a tohle je ješ­tě jeden z jeho klid­něj­ších fil­mů). Co se týče herec­ké­ho obsa­ze­ní, tak tíha zde leží pocho­pi­tel­ně na před­sta­vi­te­li hlav­ní role. Denzel Washington tu před­vá­dí dal­ší­ho z řady poli­cis­tů a vyšetřovatelů,jenž má za svou herec­kou kari­é­ru již sluš­ně „zmák­nu­té“, roli Carlina tedy nemá, čím zka­zit, ale na dru­hou stra­nu ji ani ničím neo­bo­ha­cu­je, je to zkrát­ka ukáz­ko­vý pol­da tou­ží­cí zachrá­nit všech­ny nevin­né, jak už jsme jej vidě­li asi sto­krát. Což ovšem nemu­sí být kri­ti­ka, zále­ží, jak moc máte tyto klad­né ochrán­ce záko­na v obli­bě.

Déja Vu je beze­spo­ru zají­ma­vý film, kte­rý skrý­vá něco tro­chu jiné­ho, než se pod­le názvu nabí­zí. Má pou­ta­vou for­mu a vcel­ku neotře­lý pří­běh, kte­rý však vyža­du­je, abys­te ho při­ja­li, nehle­da­li v něm mou­chy (pro­to­že pokud bude­te chtít, najde­te jich spous­tu) a necha­li se uná­šet pře­de­vším akcí. Pak se bude­te urči­tě bavit.

HODNOCENÍ: 4/5