Detektiv Down - 55 %

Detektiv Robert Bogerud (Svein Andre Hofsø) pro­vo­zu­je jed­no­člen­nou sou­kro­mou detek­tiv­ní kan­ce­lář, ale zatím se nikdy k žád­né­mu sku­teč­né­mu pří­pa­du nedo­stal. Má zaří­ze­nou kan­ce­lář, oblé­ká se detek­tiv ze star­ších fil­mů, ale nikdo si jeho služ­by dosud nevy­žá­dal. Kancelář umís­tě­ná v kli­ent­ském domě s názvem Beruška kaž­dé­ho odra­di­la a Robert si radě­ji dává schůz­ky ve vykři­če­né čtvr­ti. Jak sám říká, je to drs­né a víc to odpo­ví­dá jeho pro­fe­si. Jenže zákaz­ní­ci zmi­zí v oka­mži­ku, když si Robert sun­dá svůj klo­bouk a obje­ví se jeho důvě­ři­vá tvář. Nikdo nemá odva­hu svě­řit své pro­blémy mla­dí­ko­vi, kte­rý je posti­že­ný Downovým syn­dro­mem. Robert je smut­ný, ale stá­le si věří. Jeho trpě­li­vost se mu vypla­tí a koneč­ně při­chá­zí prv­ní sku­teč­ný pří­pad. Vlastně při­chá­zí Rita Stierneová (Liv Bernhoft Osa), kte­rá si žádá rych­lé vyře­še­ní záhad­né­ho zmi­ze­ní své­ho man­že­la. Downův syn­drom ji nepři­pa­dá nijak podiv­ný. Společně odje­dou do síd­la rodi­ny Stierneových a vyšet­řo­vá­ní může začít. Jako správ­ný detek­tiv se Robert nene­chá zasko­čit a zaha­ju­je luš­tě­ní záha­dy svou vlast­ní meto­dou vcí­tě­ní. Postupně se odkrý­va­jí skry­té vzta­hy mezi čle­ny rodi­ny a jedi­ně sta­rá a boha­tá babič­ka (Kari Simonsen) si detek­ti­va oblí­bí. Než se poda­ří záhad­né zmi­ze­ní roz­luš­tit, musí Robert pře­ko­nat pár hor­kých chvi­lek.

Norský reži­sér Bård Breien(Kurz nega­tiv­ní­ho myš­le­ní) napsal scé­nář fil­mu, ve kte­rém roze­hrá­vá pří­běh mla­dé­ho muže s Downovým syn­dro­mem. Tomu se vypl­ní sen o pro­fe­si detek­ti­va a spo­lu se svým otcem se mu poda­ří roz­lousk­nout zmi­ze­ní zná­mé osob­nos­ti. Kromě řeše­ní sku­teč­né­ho pří­pa­du se hlav­ní hrdi­na sna­ží zís­kat důvě­ru své­ho otce, kte­rý pra­cu­je u poli­cie a ve schop­nos­ti své­ho syna moc nevě­ří.  Downův syn­drom je pro něj, stej­ně jako pro mno­ho dal­ších lidí, spo­je­no s nepři­mě­ře­ným cho­vá­ní. Scénář je však zpra­co­ván tak, aby hlav­ní hrdi­na vystu­po­val jako člo­věk s vlast­ním názo­rem a pří­stu­pem k živo­tu. Jeho pova­ha je vstříc­ná a je to duše cit­li­vá. Řešení detek­tiv­ní záplet­ky umož­ňu­je roze­hrát situ­a­ce komic­ké i napí­na­vé, kde se pro­je­vu­je kon­trast mezi cho­vá­ním hlav­ní­ho hrdi­ny a oče­ká­vá­ním lidí v jeho oko­lí. Tím je také film zají­ma­vý a tím zís­ká nej­spíš si své obdi­vo­va­te­le.

Film je nato­čen bez vizu­ál­ních a počí­ta­čo­vých efek­tů v mír­ném tem­pu. Jako by se reži­sér sna­žil hlav­ní­ho před­sta­vi­te­le zby­teč­ně neho­nit a stre­so­vat. Proto i v napí­na­vých scé­nách se nikdo neza­dý­chá a děj je mož­né sle­do­vat v kli­du a s nad­hle­dem. O co se ubra­lo na napě­tí, o to se při­da­lo v nad­sáz­ce. Scény jsou přes­ně roze­hra­né, důraz je na hlav­ní posta­vě a vel­kou roli sehrá­va­jí pro­myš­le­né dia­lo­gy nebo komen­tář hlav­ní­ho hrdi­ny. Osobně se mi líbi­ly scé­ny z vykři­če­né čtvr­ti, kde není pro­blém dostat skle­ni­ci tvr­dé­ho alko­ho­lu, ale cit­liv­ky u tyče vyža­du­jí ke své­mu „umě­ní“ obe­cen­stvo s odpo­ví­da­jí­cí ode­zvou.

Detektiva hra­je Svein Andre Hofsø, kte­rý je sice posti­že­ný Downovým syn­dro­mem, ale ve fil­mu půso­bí jako pla­chý rozum­bra­da se své­ráz­ným pohle­dem na svět. Jeho pro­jev je bez­pro­střed­ní a uká­že i své schop­nos­ti tan­čit. Ostatní her­ci pří­liš nepře­hrá­va­jí a v pod­sta­tě je pone­chán vel­ký pro­stor pro vyzně­ní hlav­ní posta­vy. Přepokládám, že to byl hlav­ní záměr reži­sé­ra.

Filmový pří­běh není nijak slo­ži­tý a do jis­té míry je hlav­ní role uzpů­so­be­ná mož­nos­tem her­ce hlav­ní posta­vy. Přesto se poda­ři­lo udr­žet jed­not­ný styl a dodat pří­bě­hu poe­ti­ku. A prá­vě to může zaujmout nároč­něj­ší­ho divá­ka, kte­rý ože­lí akč­ní scé­ny a hlu­bo­ko­my­sl­né úva­hy. Také je milé, když se něko­lik scén ode­hrá­vá v Praze.