Pokud se Vám líbil bestseller od autorky Pauly Hawkins s názvem „Dívka ve vlaku“, jež se stal světovým fenoménem, tak si určitě nenechte ujít i její novinku v podobě druhého románu „DO VODY“.
Příběh začíná v okamžiku, kdy v hlubinách řeky protékající malým městečkem Beckford je nalezeno tělo Nel Abbottové. Danielle Abbotová byla místní, docela úspěšná spisovatelka a fotografka mající patnáctiletou dceru. Její největší posedlostí byla řeka a její tajemství, neboť se říkalo, že voda v řece je nakažená krví a žlučí pronásledovaných, nešťastných žen.
Tím to celé začalo: plavání čarodějnic - mučením vodou. A právě nedaleko Beckofordu se nachází místo, kam kdysi přiváděli ženy coby čarodějnice, svazovali je a házeli do řeky, ať se utopí nebo ať plavou. Někteří lidé tvrdí, že ty ženy ve vodě zanechaly něco ze sebe , někdo prohlašuje, že si řeka uchovala něco z jejich moci, protože od těch dob láká ke svým břehům smolařky, zoufalkyně, nešťastnice, ženy ztracené. Přicházejí si sem zaplavat se svými sestrami....
A právě zde tu za poslední dobu zemřely dvě ženy. Dvě ženy, které se znaly, mezi kterými existovalo jisté spojení, spojovali je místo i lidé. Spojovala je Lena, nejlepší kamarádka jiné a dcera té druhé. Celou nešťastnou událost spojuje jakési děsivé pozadí a tajemství, jež se Jules ani trochu nelíbilo.
Po nečekané tragické smrti sestry Nel nezbývá Jules nic jiného, než aby se vrátila na místo, kam se už nikdy nechtěla vrátit, a hlavně aby se postarala o Lenu, dceru své zesnulé sestry, a pokud možná zjistila, proč musela Nel zemřít. V hlavě jí kolují myšlenky, zda to byla nehoda či sebevražda, anebo naopak dobře promyšlená vražda? A jak smrt její sestry zapadá do sebevraždy mladé dívky, která zemřela na stejném místě jen několik měsíců před ní?
Jules se pouští do vlastního pátrání, neboť chce zjistit skutečnou pravdu, zda sestře někdo neublížil, případně proč to udělal. Chce, aby případný viník za vše zaplatil.... a možná díky tomu nakonec dojde k závěru, že „Beckford není místem sebevražd, ale místem, kde se lze zbavit potížistek.“
Knihu „Do vody“ jsem přečetla jedním dechem. Za mě skvěle napsané a chytlavé čtení, ve kterém čtenář spolu s hlavní hrdinkou krůček po krůčku odhaluje, co se asi tak mohlo mrtvým ženám stát. a kdo nebo co za jejich úmrtím skutečně stojí.
Zároveň se mi moc líbilo nenásilné prolínání dávných legend spojených s honem na čarodějnice s nynějšími záhadnými úmrtími dvou žen. Zpočátku to vypadalo, že by ony smrti mohly mít na svědomí temné síly, ale opak byl pravdou.
Autorka se zároveň zaměřuje na složité mezilidské vztahy, vyrovnávání se křivd z dávné minulosti, kdy člověk může učinit drsná rozhodnutí, jichž může později litovat, a která už bohužel nejdou napravit, a v srdci tak zůstává pouze obrovská rána a lítost, že již napáchané chyby nelze vymazat.
Však Jules o své zesnulé sestře nakonec říká: „Záleželo mi na tobě, na tom, cos věděla a nevěděla, a na tom, že jsem tě po celý život trestala za něco, co jsi neudělala. A teď už neexistoval způsob, jak bych ti pověděla, že je mi to líto.“
Krásně zpracovaný příběh s postupným odhalováním skrytých pravd a tajemství, díky nímž se hlavní postava emocionálně vyvíjí a snaží se vyrovnat se svojí trpkou minulostí a dát šanci na nový lepší život po boku své neteři.
Kniha „Do vody“ je skvěle napsaná a je to jedna z mála knih, jež si v budoucnu znovu ráda přečtu.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji v rámci spolupráce nakladatelství GRADA Publishing, a.s. pod značkou COSMOPOLIS.
DO VODY
Autorka: Paula Hawkins
Přeložila: Věra Klásková
Vydala: GRADA Publishing, a.s., pod značkou COSMOPOLIS
První vydání, Praha 2026
Počet stran: 358
ISBN: 978-80-271-5688-7
