Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Autorem článku je Daniel Palička.
Scénář: Geoff Johns
Kresba: Jason Fabok
Na příběh „Three Jokers“ jsme od vydání speciálu „Znovuzrození hrdinů DC“ čekali vážně dlouho. Pokud jste jej četli, pak asi víte, že jedna z největších záhad, která se od prvopočátku celé iniciativy řeší, je případ tří Jokerů. Ten už byl trochu nastíněn v závěru „Justice League“ z „New 52“ od Geoffa Johnse, ovšem nebudu vám to nijak zvlášť komplikovat, a tak jenom zdůrazním, že vzhledem k jistým okolnostem Batman dumá nad jednou jedinou otázkou: Proč jsou ve skutečnosti tři Jokerové a ne jen jeden? To bylo neobjasněné tajemství, na jehož odpověď jsme si museli počkat čtyři roky. Bylo to způsobeno tím, že Johns měl tehdy před sebou velký kus práce s dopisováním maxisérie „Doomsday Clock“ (česky „Hodiny posledního soudu“), jež měla naplno propojit svět DCčka se světem Watchmenů. Mělo se jednak navázat na moment, kdy Batman objevil v Batjeskyni Komediantův zakrvácený odznak, ale taktéž mělo dojít k navázání na crossover “The Button” (česky Odznak), tedy na společný příběh Temného rytíře a Flashe. Když konečně věhlasný scénárista velkolepý projekt dopsal, začal se naplno věnovat uzavřenému batmanskému příběhu, jenž nakonec spatřil světlo světa pod záštitou dospělejší iniciativy Black Label. Všechny tři vydaná čísla již vyšla, a tak nám nezbývá nic jiného, než si následující počin podrobně zhodnotit a povědět si, jestli čekání, které jsme museli protrpět, stálo za to.
Přiznám se hned na úvod k jedné věci. Od doby, kdy bylo oficiálně oznámeno vydání prvního sešitu, jsem byl nadšený. Řekl jsem si: „JUCHŮ! Konečně Johns dokončí projekt, který sliboval tak strašně dlouho. JUPÍ!“ Nic jsem si nezjišťoval, jen jsem nahlédl dovnitř prvního sešitu, abych aspoň trochu tušil, do čeho jdu. První ukázky vypadaly naprosto úchvatně, a tak jsem se těšil o to více, až vyjde závěrečná třetí část. Hned v okamžik, kdy byla dostupná digitálně, jsem si celou minisérii přečetl za bezmála hodinu. Po dočtení musím konstatovat, že jsem dostal velmi zajímavý počin. Ale je důležité si položit otázku, kterou jsem trochu nastínil o odstavec výše. Vážně to za několik let čekání stálo? Odpověď je dle mého názoru někde na pomezí. Zbytečně však nepředbíhejme.
Nejprve se hodí aspoň trochu nastínit příběh. Začínáme několikastránkovým úvodem, kde dostáváme detailní pohled na tři hlavní hrdiny celého příběhu - Batmana, Batgirl a Red Hooda. Všichni měli s Jokerem co do činění. V prvním případě jde o největší nemesis Temného rytíře, jež mu již několikrát znepříjemnila superhrdinský život, ovšem u dvou zbylých jde o mnohem bolestivější okolnosti. Zatímco Barbara Gordonová byla nešťastnou náhodou postřelena, když k ní Korunní princ zločinu jednoho temného večera došel a vystřelil na ni ze zbraně, Jason Todd, druhý Robin, byl brutálně zmlácen páčidlem. Každý si odnesl trauma, na které vzpomíná dodnes. Když proto jednoho večera nalezne GCPD rovnou tři těla mrtvých dospělých mužů, kteří byli na místě činu oblečeni do hávu původního Red Hooda a ďábelsky se usmívali, nebojácní strážci Gothamu budou muset zasáhnout a vyřešit případ, který odkryje nejedno tajemství o jednom z největších gothamských záporáků vůbec. A jak se ukáže, ve městě není jenom jeden, nýbrž rovnou tři smějící se klauni.
Co se týče hlavních záporáků, trojice Jokerů je založená na archetypech, jež byly definovány už od prvopočátků batmanovské historie. Z ní si mimo jiné Johns bere hned několik důležitých aspektů. A abych to ještě lépe upřesnil, každý šašek vychází z jednoho ze tří hlavních období Jokerovy komiksové historie, což se projevuje jednak na vizáži, druhak na personalitě. První z nich - The Criminal - je založený na Zlatém věku komiksů, kdy se Korunní princ zločinu poprvé objevil během čtyřicátých let v sešitě Batman #1 a teprve se obeznamoval s Gothamem jako takovým. Moc se neusmívá, je naopak velmi vážný a vypočítavý. Snaží se mít plán, podle něhož se pak řídí během svých zločineckých akcí, přičemž situaci vždycky bere seriózně. Druhý - The Clown - je inspirovaný etapou mezi čtyřicátými a padesátými, částečně dokonce i šedesátými lety, a právě proto je mnohem vtipnější a lehkovážnější. Joker se chová jako vtipálek, takže zločin bere jako jednu obrovskou show. Z toho důvodu je u něj všechno barevnější, šílenější a humornější. Mohu prozradit, že se při jeho scénách dočkáte nejednoho zábavného odkazu na starší komiksy. A třetí - The Comedian - je ztělesněné zlo. V jeho případě by se také dal trefně použít termín „monstrum“, protože jde o šílence, jenž se povahově podobá psychopatovi. Hodí se zmínit, že autoři se u něj inspirovali v příběhu „Kameňák“ od Alana Moora. A abych nezapomněl, vždycky se ďábelsky usmívá. VŽDYCKY!
Tohle je nápad, se kterým Johns v celé minisérii pracuje naprosto geniálně, a tři Jokerové tak nejsou jen prachobyčejní protivníci bez nápadu. Jsou ďábelští. Vůbec nevíte, co od nich máte očekávat, přičemž interakce mezi nimi fungují na sto procent, což je vskutku chvályhodné. Tohle se dá též říct o hlavních hrdinech. Ústřední trojka z Batfamily má ve zkratce co nabídnout, přičemž dost společných momentů, kde jde hlavně o dialogy, dokážou na člověka zapůsobit, a to nejen proto, že jsou silně napsané, ale také proto, že perfektně rozvíjejí osobnosti jednotlivých hrdinů. Líbí se mi například Red Hood, jenž byl využit na maximum. V průběhu vyprávění se hned několikrát ocitne v konfrontaci s Batmanem a Batgirl. Docela se mi navíc zamlouvá jeho odlišné vnímání své práce, na které Johns často poukazuje. Zatímco on se nebojí použít zbraň, aby zločince na místě zabil, jeho parťáci spíš upřednostňují mírnější, mnohem superhrdinštější cestu. Díky tomu jsou vztahy mnohem vyhrocenější a uvěřitelnější.
Ve výčtu kladů bych mohl ještě pokračovat. Vyzdvihnout mohu kresbu Jasona Faboka. Myslím si, že Geoff Johns si nemohl vybrat nikoho lepšího, protože jeho styl je nejen dost temný, ale zároveň detailní. U některých panelů se až zarazíte nad tím, jakou práci si s nimi dal. Pochválit musím taktéž styl vyprávění, včetně tempa, kdy je správně vyvážená akce nad vývojem postav, zvraty, které jsou někdy opravdu nečekané, a bitvy, které mají spád a dynamiku. Komiks se však neobejde bez několika negativ. Nemohu se o nich bohužel detailně rozepsat, neboť bych prozrazoval zásadní části příběhu, každopádně se o nich aspoň krátce zmíním. Závěr přinesl hned několik zásadních odhalení, která jsou rozhodně zajímavá, nicméně i přesto jsem měl po dočtení dojem, jako kdyby scénárista byl limitovaný a nemohl si dovolit více. Navíc, jedno z největších překvapení, k němuž dojde úplně v závěru, je v rozporu s tím, co bylo řečeno již na konci Johnsovy „Ligy spravedlnosti“. Nedává to svým způsobem smysl. Ti, kdo četli, ví, na co narážím. A co je ještě smutnější, některé dějové linky, jež jsou od začátku pěkně vystavěny, vyzní docela prázdně, což je ve výsledku docela velká škoda. Zvlášť u jedné příběhové zápletky mi bylo líto, jak byla ukončena, přestože chápu proč.
Co na závěr říct k „Batman: Three Jokers“? Dle mého názoru se jedná o minisérii, která má čtenářům co nabídnout. Líbí se mi námět, zároveň musím pochválit práci s postavami, kresbu a styl, jakým je minisérie vyprávěna. Na jednu stranu si myslím, že kdyby komiks vyšel mnohem dříve, dejme tomu někdy na začátku celého „Rebirthu“, celý komiks by určitě vypadal úplně jinak a podle mě by některé linky byly dořešeny o něco lépe. Když se však podrobně zamyslím, svůj účel komiks splnil. Díky němu jsme se z větší části (schválně nepíšu “úplně”) dozvěděli odpověď na jednu z největších otázek současného DC. Dočkali jsme se parádních odkazů na staré, někdy až kultovní příběhy, a zároveň jsme se dozvěděli i několik nových, doslova nečekaných zjištění. Je velkým otazníkem, zdali se na Three Jokers bude navazovat, každopádně to nemění nic na tom, že čtení jsem si - odmyslím-li si několik chyb - rozhodně užil. A ačkoliv nejde o nejlepší komiks pod sluncem, podle mě bude dříve nebo později zařazen mezi moderní batmanovskou klasiku.
(4,91 z 5)