Kritiky.cz > Recenze knih > Recenze komiksů > #DP122: Dark Nights: Death Metal

#DP122: Dark Nights: Death Metal

dark knights death metal 1
dark knights death metal 1
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Autorem článku je Daniel Palička.



Scénář: Scott Snyder

Kresba: Greg Capullo 


Několika následujícím řádkům věnujte, prosím, trochu pozornosti. Jsem si totiž vědom toho, že se najdou tací, kteří scénáristu Scotta Snydera budou bránit a obhajovat. Naprosto si těchto lidí jsem vědom. Pokud čirou náhodou patříte mezi jedny z nich, dávejte bedlivý pozor. Osobně vnímám Snydera jako autora, jehož autorské projekty mám opravdu rád. Zabředává v nich do mého oblíbeného hororového žánru, což vždycky vítám s otevřenou náručí. Komiksy jako Severed, Wytches a řadu dalších považuji za nadprůměrné kousky, které rozhodně mají šanci zaujmout. Je podle mě velká škoda, že česky vůbec nevyšly, případně nebyly dovydány celé, což platí v případě Amerického upíra, u kterého jsme se dočkali pouze prvních dvou dílů, dalších nikoliv. Co se však týče superhrdinských titulů, u nich to jde od deseti k pěti. Když začínal u Marvelu, byly jeho komiksy, jichž nebylo tou dobou zrovna hodně, poměrně kvalitní. Po přechodu k DC Comics začal psát kladně přijatého Batmana, jenž v očích kritiků i čtenářů uspěl. Šlo asi o nejvýraznější řadu v rámci New 52, čemuž naprosto rozumím, protože Snyder v ní dělal neuvěřitelné věci. Měla své silnější momenty (Smrt rodiny, Soví město, Rok nula - Temné město), bohužel i výrazně slabší (Květy zla, Soví tribunál a další). Ve výsledku jsem byl relativně spokojený. Ovšem to, co přišlo poté, byla jedním slova hrůza. Scénárista se najednou vymkl kontrole a jako nekontrolovatelný maniak utrhnutý ze řetězu psal jednu horší věc za druhou. Kvalitu vyměnil za kvantitu, přičemž veškerá snaha o vytvoření zajímavých sérií vyšla vniveč. Právě proto jsem ke komiksu "Dark Nights: Death Metal" přistupoval s hodně velkou rezervou. 



Jak již název napovídá, jde o plnohodnotné pokračování eventu "Dark Nights: Metal", česky vydaného ve třech knihách ("Temné noci - Metal", "Temné noci - Metal: Temní rytíři" a "Temné noci - Metal: Temný vesmír"), který zaznamenal úspěch i přes své rozporuplné přijetí. Nacházíme se v Metalversu, konkrétně na rozsáhlém ostrově, na kterém se hrdinové celého DC univerza musí postavit Batmanovi, který se směje (v originále Batman Who Laughs). Ten v původním Metalu stál v čele skupiny zlověstných Temných rytířů z Temného multivesmíru. Nyní se hodlá mstít. Jestli se mu jeho ďábelský plán podaří, vám samozřejmě neprozradím. Mohu však říct následující: Očekávat můžete šílenou jízdu od začátku až do konce! Monumentální událost velkolepých rozměrů! Dechberoucí vyprávění, jež v rámci DC Comics nikdy nemělo obdoby! Epiku plnou nečekaných zvratů a následků, které budou mít nemalý vliv! Zkrátka kvalitní event se vším všudy. Nebo ne? 



Budu upřímný, po dočtení eventu "Dark Nights: Death Metal" jsem byl štěstím bez sebe. A to ne proto, že jsem si čtení užíval. Ne, jde přesně o opačný případ. Čtení bylo opravdu trýznivé, vážení, a nedokážu ani popsat, jak jsem se do čtení nutil. Trvalo mi, než jsem se prokousal přes stránky plné nekonečných bitev, jež vás začnou pomalu, ale jistě nudit, a na sebe nenavazujících scén, které jsou nějak poskládané, aby se nic neřeklo. Upřímně, po tomto odstavci bych už mohl skončit a označit "Death Metal" za nekonzistentní, chaoticky uspořádaný a smysl postrádající odpad, nad jehož existencí se neustále pozastavuji. Nicméně, nebyl bych to já, kdybych pro účely dnešní recenze nepokračoval dál, a tak bych chtěl na následujících několika řádcích prezentovat své důvody k nespokojenosti a pomocí - dle mého názoru - vcelku validních argumentů objasnit, proč je Death Metal tak špatný, jaký je. A možná přece jenom dojde řada i na výčet řady pozitivních stránek. Pojďme se na to hned vrhnout.  



Prvním zásadním problémem je místy až přehnaná snaha šokovat a co nejvíce zapůsobit na čtenáře. Co jsem si pročítal názory na různých recenzních fórech a zahraničních knižních databázích, pár čtenářů si dovolilo přirovnat Death Metal, minimálně co se marketingové kampaně týče, k typickému devadesátkovému komiksu. Ani se jim nedivím. Na každé obálce co nejblyštivější nadpisy, u všech sérií názvy odkazující na podžánry metalu, aby kupující okamžitě zbystřili, a občas až okatá snaha o přehnané upoutání pozornosti. Z každé strany na vás pomyslné hlasy křičí: "Podívej, fanoušku, jsme DCčko a prezentujeme ti tu nejúžasnější věc na planetě. Tohle je prostě tak úžasné, až se to nedá ani popsat!" Kdyby se to projevovalo jen na obálkách, popřípadě na propagačních materiálech, nic bych neřekl, ale bohužel, tahle prapodivná taktika být za každou cenu se uplatňuje i ve vyprávění. Na každé stránce je vždy minimálně jeden moment, jenž má být epický, avšak ve výsledku vůbec není, a uplatňují se divné vyprávěcí postupy. A předtím, než se posuneme dál, bych měl ještě jednu osobní výtku k celému eventu, nejen k hlavní řadě. Omlouvám se, ale mě názvy typu "Infinite Hour Exxxtreme!" nebo "Speed Metal" vůbec nedokážou nalákat. A jestli si hlavouni z DC myslí, že jde o strašně profesionální tah, jsou na omylu. Naopak, působí to strašně laciným dojmem.      



Dále bych se rád vyjádřil k ději. Upřímně, nevím, co si o něm mám pořádně myslet. Ani nevím, jestli bych to vůbec mohl dějem nazvat. Ze začátku jsem měl ještě pocit, že se tvůrci snažili držet základní kostry a chtěli vyprávění někam směřovat, i když, povězme si na rovinu, v případě moderního Snydera a jeho eventů těžko můžeme mluvit o promyšleném plánu. Co se však nestalo, přibližně v půlce prvního sešitu (to tedy netrvalo moc dlouho!) se všechno rozsype jako domeček z karet a z Death Metalu se rázem stává sled podivných, občas strašně nelogických a na sebe nenavazujících scén, z nichž máte pocit, jako by je psal neprofesionál ve svém oboru. Ne, to jsem se slabě vyjádřil. Doslova mi přišlo, že jsem četl superhrdinskou fanfikci, ne komiks od jednoho ze současných superhrdinských scénáristů. Co je však ještě horší, některé scény jsou tak hloupé, až jsem se nahlas zasmál, což už je co říct. Tohle bych dokázal komiksu ještě s odřenýma očima odpustit, kdyby zápletka nebyla strašně rozvleklá a nic zajímavého se v ní nedělo. Celou dobu sledujeme jen sáhodlouhé bitvy, které, ač jsou pěkně nakreslené, vás budou nudit k uzoufání. Pokud očekáváte, že v nich bude aspoň nějaký náznak originality, jste šeredně na omylu. I pár památných momentů na bitevním poli postrádá jedinečnost, a tak budete číst neustále se opakující potyčky, kdy se hrdinové bezhlavě perou se svými protivníky. Nic víc! A teď mě neberte špatně, velkolepé bitky k superhrdinům patří odjakživa, jenže pokud postrádají cokoliv, kvůli čemu bych si je dokázal aspoň trochu zamilovat, nemají na mě vůbec žádný dopad. 



Dalším hřebíčkem do rakve je chabé prostředí. Dění se mohlo odehrávat na kterémkoliv jiném ostrově než na tom, který nám byl v průběhu sedmi sešitů prezentován, protože Snyder se ani nesnažil si dát práci s jeho vykreslením. Sakra, má na hraní celý ostrůvek a místo toho, aby jeho jednotlivé části využil na maximum, dělá, jako kdyby byl limitovaný. Tohle je úplná tvůrčí lenost. Jinak se to nazvat nedá. To je ostatně další důvod, proč Death Metal oproti jiným, mnohem úspěšnějším eventům naprosto selhává. Prostředí je tady jenom na okrasu, aby se neřeklo, a mytologie kolem něj nijak zvlášť rozvinuta není. Ocitáme se v nevýrazných, strašně generických lokacích, které vás ničím neuchvátí. Ano, postřehnete je, budete je vnímat, nicméně v paměti vám dlouho nezůstanou. Mimochodem, dialogy zde raději ani nebudu rozebírat, protože to je kapitola sama o sobě. Připočtěte si k tomu Snyderovu nerozhodnost, kdy neví, jestli má psát knihu (přehnané popisy) nebo superhrdinský komiks (bombastická akce), a po pár dialogových sekvencích se začnete nudit. 



Co však považuji za největší urážku, je značné nadužívání Batmana. Pro upřesnění, Snyder se do děje snaží vměstnat co nejvíce batmanského. Kromě klasického Batmana (Bruce Wayna) a Batmana, který se směje, se v příběhu objeví i řada dalších, jmenovitě třeba Batmage, Bat T-Rex a mnoho dalších. Já proto mám pochopení, na druhou stranu si však říkám, že někdy postavy figurují v jednotlivých sešitech jen proto, aby tam jen tak byly. Zkrátka se pouze objeví v pár scénách, protože vypadají "naprosto úžasně", a pak zmizí. Jinou roli v komiksu neplní. Čtenář si bude připadat jako na maškarním plese, a to doslova. Samostatnou kapitolou je pak Batman Who Laughs. Ten totiž projde velkou proměnou, o níž se nechci moc rozepisovat, abych zbytečně nevyzrazoval jeden důležitý moment. Nicméně, jeho vývoj mě za posledních několik let začíná solidně vytáčet. Když se poprvé objevil na scéně v původním Metalu, byl jsem z něj nadšený. Postupně však nadšení opadlo s vzrůstajícím počtem řad, v nichž vystupoval jako jeden z hlavních antagonistů, a z kvalitní postavy se stala jen dojná kráva pro peníze. Jsem rád za to, co se mu stane v závěru, bohužel už nejsem šťastný s jeho přeměnou v něco víc. A Snyder zde opětovně ukázal, že zajímavé nápady/postavy dokáže pohřbít v tuně balastu. 



Mohl bych toho samozřejmě zkritizovat ještě mnohem více věcí, o nichž by se dalo skvěle rozepsat, ovšem to dělat nebudu. Abych splnil recenzní kritéria, musím vypíchnout i několik kladů. Prvně bych chtěl pochválit výtvarnou stránku. Ačkoliv mě Greg Capullo přestává pomalu, ale jistě v DC bavit, protože kreslí pořád jedno a to samé dokola, stále jeho kresbu mohu zařadit do nadprůměrné kategorie. Občas se objeví pár dobrých nápadů, někdy dojde na vcelku pěkné interakce a závěrečný zvrat zafungoval na jedničku (dokonce bych jej mohl označit za to nejlepší v celém eventu). I přesto však mohu s klidným srdcem napsat, že komiks "Dark Nights: Death Metal" pro mě byl, sedmý sešit vyjímaje, naprostou ztrátou času. Nechápu, jak něco takového vůbec mohlo projít schvalovacím procesem. Ani si netroufám tvrdit, jestli tohle Snyder skutečně myslí vážně, anebo se zkrátka rozhodl pro jednou udělat něco šíleného, v čem se může naplno vyřádit jako v žádném jiném komiksu. Kvalitním eventům ze stáje DC Comics to nesahá ani po kotníky a coby samostatný komiks to také neobstojí, čili za mě velký palec dolů. Ale mohu vás ujistit, podobnou kvalitu jako u marvelovského Ultimata naštěstí nečekejte. 



Tohle tedy byl můj názor na "Death Metal", event, který mimo jiné předznamenal novou, zcela výjimečnou iniciativu Future State. O ní si povíme více až příště.

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,11450 s | počet dotazů: 262 | paměť: 71951 KB. | 28.02.2024 - 23:25:41