#DP145: Future State: Teen Titans

(zatím nehodnoceno)

Loading...

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Tim Sheridan 

Kresba: Rafa Sandoval

Teen Titans patří mezi jedny z nejznámějších týmů DCčkovského vesmíru. Osobně je mám docela v oblibě, protože týmovky, jež jsou založené především na souhře mladých a jedinečných, leč velmi nezkušených postav, které se teprve hledají, jsou něco pro mě. Absolutně nezáleží, zda vycházejí pod záštitou Marvelu či DC, protože z tohoto hlediska jde hlavně o značku firmy. Primárně důležitý je scénář, bez něj totiž nemají tvůrci šanci oslovit čtenáře a nemohou naplno pracovat s charaktery hlavních protagonistů. V případě Mladých Titánů to platí dvojnásobně. Proč? To je jednoduché. Tým totiž byl odjakživa založen na vzájemných interakcích a rovněž na postupně se prohlubujících vztazích. To zpočátku sloužilo pouze pro účely třeskutých, relativně naivních zápletek, postupem času i pro lepší vyznění komplexnějších příběhových linií - dnes již legendární “Judas Contract” (vyšel česky v rámci DC Komiksového Kompletu) toho budiž perfektním příkladem. Hlavní otázka recenze ovšem zní: Podařilo se Timu Sheridanovi naplno využít jejich potenciál v “Future State: Teen Titans”, anebo naopak ne?

Co osobně musím vypíchnout ze všeho nejvíce, je zasazení a atmosféra. Ze zničeného liduprázdného Manhattanu na vás dýchá zvláštní zádumčivá atmosféra, jež by se dala krájet, což je obzvlášť umocněno hned několika smutnými scénami, ať už se jedná o úvod ze hřbitova plného mrtvých hrdinů nebo řadu truchlivých pasáží, během nichž máte možnost si lépe utvořit názor na každou z postav. Tím se dostáváme k dalšímu důležitému prvku, tedy k vývoji hlavních protagonistů. Je naplno využit především v první polovině a musím uznat, že scénárista jej do dvou sešitů zprostředkoval na maximum. Ke každému si utvoříte aspoň malou citovou vazbu, přičemž ty nejvýraznější, konkrétně k Dickovi a celé partě okolo, si oblíbíte nejvíce. Díky pocitu bezmoci, jenž je z každého panelu patrný, a snaze o nalezení nějakého efektivního řešení jsou ještě ke všemu uvěřitelnější a dokážete se s nimi lépe ztotožnit, což musím opravdu pochválit. Ze všeho nejlepší jsou dle mého názoru retrospektivní části, umocněné propracovaným výtvarným stylem Rafy Sandovala, v nichž nám je v celé své kráse ukázáno, jak skvěle mohou být Teen Titans napsáni.

I přesto můžeme v minisérii nalézt několik negativních aspektů, jež výsledné kvality srážejí dolů. Jak jsem již zmiňoval výše, základem funkční série je scénář. Ten mimo jiné musí být kompaktní a poutavý natolik, aby dokázal vtáhnout čtenáře do dění. Sheridanovi se podařilo jej ukočírovat tak napůl. Na jednu stranu musím ocenit práci s hrdiny a jejich charaktery během první poloviny, v níž Sheridan exceluje. Sem tam dojde i na působivý panel, který je dobře načasovaný, což je také potřeba vyzdvihnout. V čem však selhává na plné čáře, je druhá polovina, v níž bombastické akční sekvence a rychlé tempo vyprávění nedokáže ukočírovat. Možná je to způsobeno příliš zběsilým směřováním ke konci, možná za to může překombinovanost a snaha o co nejepičtější zakončení. Těžko říct. Jenže to, co bylo skvělé na prvním čísle, je buď v druhém číslo značně upozaděno, anebo využito, ale strašně polovičatě. Díky tomu ztrácí druhá polovina tah na branku a není tak záživná jako ta první, což je docela škoda. O podivném zakončení raději ani nepíšu. 

Samostatnou kapitolu pak tvoří Red X. Původně jde o tajemného bojovníka, který si svůj debut odbyl na televizních obrazovkách v animovaném seriálu Teen Titans z roku 2003. V klasické kontinuitě se však objevil až nyní ku příležitosti vydání recenzované minisérie. Osobně musím říct, že tvůrčí tým se jej snažil využít na maximum, jak to jenom šlo. Samozřejmě, neprozradili nám o něm moc detailů, poněvadž se má již brzy objevit v připravované “Teen Titans Academy”. Každopádně, i přesto se snažili ho prezentovat tak, abychom si na něj aspoň trochu utvořili názor a měli o něm nějakou představu. Zatím těžko říct, zda půjde o propracovanou a komplexní osobnost se vším všudy, ovšem mohu říct, že hodně momentů a scén, ve kterých se aspoň na pár sekund objevil, nás upozorňují na něco nevídaného. Něco, co pravděpodobně vykrystalizuje až v budoucnu. Zkrátka a dobře, uvidíme, co je na nás vůbec připraveno. 

Nicméně, jak shrnout názor na “Future State: Teen Titans”? Bezpochyby jde o minisérii, která má co nabídnout, ačkoliv nejde o nejlepší kousek ve Future Statu, jaký kdy vyšel. První polovina je výborná a měl jsem z ní radost. O to větší zklamání se následně dostavilo se zbytkem, jenž má k dokonalosti daleko. A přiznám se na rovinu, právě díky druhé polovině jsem na komiksu viděl hlavně negativa. Po hlubším zamyšlení jsem však nakonec usoudil následující. Jde o nadprůměrný kousek, který rozhodně mohl být lepší, to nepochybně. Kdyby tvůrci doladili pár detailů a dali si více záležet s koncem, určitě bych Titány řadil mezi jedny z nejlepších vydaných minisérií.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře