#DP148: Nejmocnější hrdinové Marvelu: Thanos

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Kresba: Simone Bianchi, Jim Starlin  

Když jsem uva­žo­val nad tím, zda mám recen­zi na sva­zek “Nejmocnější hrdi­no­vé Marvelu: Thanos” sepsat a násled­ně vydat, byl jsem doce­la na váž­kách. Přece jenom, hlav­ním pří­bě­hem kni­hy je moder­ní komik­so­vá mini­sé­rie “Thanos Rising”, kte­rou jsem již jed­nou na Comics Blogu recen­zo­val, a tak jsem musel své roz­hod­nu­tí peč­li­vě pro­mys­let. Nakonec jsem se však pře­ko­nal. Po pře­čte­ní původ­ní­ho člán­ku (najít jej může­te po roz­klik­nu­tí násle­du­jí­cí­ho odka­zu), kte­rý je z dneš­ní­ho pohle­du, abych prav­du řekl, sty­lis­tic­ky nedo­la­dě­ný a znač­ně nedo­ta­že­ný, jsem use­dl k počí­ta­či a začal jsem psát. A tady máte výsle­dek!

Co se týče svaz­ku jako tako­vé­ho, v rám­ci kolek­ce “Nejmocnější hrdi­no­vé Marvelu”, mini­mál­ně v její zahra­nič­ní edi­ci, šlo o vel­ký zlom. Dosud totiž v kolek­ci vychá­ze­ly rudé svaz­ky, jež se zamě­řo­va­ly na pří­běhy nej­slav­něj­ších hrdi­nů mar­ve­lov­ské­ho vesmí­ru. Ostatně, od toho je odvo­zen samot­ný název. Každé čís­lo kro­mě něko­li­ka komik­sů, ať už star­ších či nověj­ších, rov­něž nabíd­lo struč­nou his­to­rii posta­vy nebo týmu, popří­pa­dě bonu­so­vé mate­ri­á­ly (gale­rie, sou­pis čle­nů dané­ho super­hr­din­ské­ho týmu, dopl­ňu­jí­cí infor­ma­ce a podob­ně) a dopo­ru­če­né čti­vo. Jenže pak při­šel “Thanos”, kte­rý celou kon­cep­ci mír­ně nabou­ral. Abychom se pocho­pi­li, styl vydá­vá­ní a obsah, včet­ně bonu­sů, zůstal zacho­va­ný, ovšem od té chví­le zača­ly vychá­zet ryze zápo­rác­ké svaz­ky. Na tom není patr­ně nic zvlášt­ní­ho, říká­te si, jen­že když máte sérii “Nejmocnější hrdi­no­vé Marvelu” a začne­te v ní věno­vat pozor­nost zlo­sy­nům, tak čte­nář nabu­de dojmu, že tady není něco v pořád­ku. Já osob­ně jsem ten­to krok vyda­va­te­lů uví­tal s ote­vře­nou náru­čí, pro­to­že dří­ve nebo poz­dě­ji se vám záso­ba pořád­ných hrdi­nů Marvelu vyčer­pá. A s jakou jinou alter­na­ti­vou při­jít než s vydá­vá­ním zápo­rác­kých komik­sů? Krok to byl roz­hod­ně správ­ný, a také vcel­ku odváž­ný. Své opod­stat­ně­ní to navíc má (viz. recen­ze na Red Skulla). 

Thanos byl prv­ním vyda­ným zapo­rác­kým svaz­kem vůbec. Nabídl nám hned dva pří­běhy. Prvním z nich je komiks “Beware… The Blood Brothers”, kte­rý původ­ně vyšel v seši­tě Iron Man #55. Jde o vskut­ku zají­ma­vý mix kla­sic­ké iron­ma­nov­ské povíd­ky a pocti­vé­ho vesmír­né­ho dob­ro­druž­ství, jenž kro­mě půso­bi­vé výtvar­né strán­ky může také zaujmout skvě­le napsa­ný­mi posta­va­mi, výbor­nou akcí a zají­ma­vý­mi zápo­rá­ky. Kromě debu­tu­jí­cí­ho Thanose se na scé­ně obje­ví také titul­ní Blood Brothers (Krvaví brat­ři), kte­ří sice nejsou tak pro­pra­co­va­ní, jak by se moh­lo čekat, ale svou funk­ci plní doko­na­le a osob­ně musím říct, že mě během čte­ní rela­tiv­ně bavi­li. Jim Starlin, scé­náris­ta a dnes již duchov­ní otec kos­mic­ké­ho odvět­ví Marvelu, má zkrát­ka na posta­vy z jiných kou­tů gala­xií a na galak­tic­ké záplet­ky cit, což se na výsled­ku dost pro­je­vu­je. Ačkoliv si nemys­lím, že by úvod­ní sešit byl nej­lep­ší na sezná­me­ní se s Thanosem, pro­to­že se v něm Šílený titán obje­vu­je jen namát­kou v pár drob­ných scé­nách, jeho zařa­ze­ní jsem uví­tal s ote­vře­nou náru­čí. Pokud se o jeho kva­li­tách chce­te sami pře­svěd­čit, může­te, poně­vadž byl před něko­li­ka lety vydán v “Ultimátním komik­so­vém kom­ple­tu”, kon­krét­ně ve svaz­ku “Ultimátní komik­so­vý kom­plet #108: Captain Marvel: Život a smrt Captain Marvela, část prv­ní”. Podle mě nebu­de­te lito­vat. 

Po pří­jem­ném roz­jez­du se pře­sou­vá­me k hlav­ní čás­ti. Abychom si ji dali tro­chu do kon­tex­tu, musí­me začít s fil­my. Ve chví­li, kdy se Thanos obje­vil v poti­tul­ko­vé scé­ně prv­ních Avengers od Josse Whedona, se kolem této posta­vy str­hl vel­ký poprask. Rázem se o něj všich­ni zača­li zají­mat a chtě­li vědět, kdo to je. Na to Marvel zare­a­go­val doce­la chytře. Pro nováč­ky, kte­ří s posta­vou neby­li do té doby obe­zná­me­ni, byl vydán “Thanos Rising”, uza­vře­ný pěti­díl­ný původ posta­vy, kte­rý byl znač­ně upra­ve­ný a zmo­der­ni­zo­va­ný, aby jej moh­li doce­nit i dneš­ní čte­ná­ři. Na post scé­ná­ře nebyl povo­la­ný nikdo jiný než Jason Aaron, ostří­le­ný scé­náris­ta, kte­rý si u Marvelu udě­lal jmé­no pře­de­vším díky své­mu Wolverinovi. Znát jej však může­te i díky poči­nům jako Thor, God of Thunder, Skalpy (v ori­gi­ná­le Scalped), Wolverine and the X-Men, The Other Side a mno­ho dal­ších. V jeho drs­né, bru­tál­ní a znač­ně dospě­lé tvor­bě zkrát­ka může­me nara­zit na mno­ho kle­no­tů. Tvůrce se spo­jil s nemé­ně zku­še­ným kres­lí­řem Simonem Bianchim a spo­leč­ně vypro­du­ko­va­li na prv­ní pohled zají­ma­vý ori­gin. 

Minisérie nás zave­de do Thanosova mlá­dí. Máme mož­nost nahléd­nout do kom­pli­ko­va­ných rodin­ných vzta­hů, ale kro­mě nich se děj zamě­řu­je i na osob­nost mla­dé­ho Šíleného titá­na, kte­rý je opro­ti jiným dětem výji­meč­ný. Vyniká nejen díky své fia­lo­vé kůži, ale také díky své­mu inte­lek­tu a zájmu o zkou­má­ní okol­ní­ho svě­ta. Postupně se z něj však díky vli­vu oko­lí začne stá­vat úpl­ně jiná oso­ba a z nada­né­ho, inte­li­gent­ní­ho a neo­by­čej­né­ho chlap­ce se postup­ně začne stá­vat vyso­ce nebez­peč­ný tyran, kte­rý se nebo­jí pro spl­ně­ní své­ho cíle vyu­žít ani své bru­tál­ní prak­ti­ky. A když mu někdo zkří­ží ces­tu a dané­ho člo­vě­ka zrov­na pova­žu­je za pře­káž­ku nebo za bytost, jež by měla co nejdří­ve zemřít, nebo­jí se vyta­sit svůj drob­ný nožík a zabít jej.   

Z hle­dis­ka scé­ná­ře jde o uchá­ze­jí­cí kou­sek. Brilantní drs­né scé­ny stří­da­jí klid­něj­ší, v rám­ci nichž se napl­no může­me pono­řit do myš­le­nek hlav­ní­ho hrdi­ny, což jsem s rados­tí uví­tal. A dále musím oce­nit něko­lik nápa­dů, kte­ré v ději fun­gu­jí, ať už jde o Thanosovu spo­leč­ni­ci, zamě­ře­ní na něko­lik život­ních etap (jme­no­vi­tě dospí­vá­ní a něko­lik dal­ších) a řadu dal­ších kro­ků, záslu­hou kte­rých se „Thanos Rising“ od kla­sic­ké­ho Thanosova půvo­du znač­ně liší. Vyprávění však srá­ží dolů mís­ty zby­teč­ná roz­ta­ha­nost (pět seši­tů by se dalo v kli­du zre­du­ko­vat na čty­ři), div­né momen­ty, zvra­ty, jež se za kaž­dou cenu sna­ží šoko­vat, ale neda­ří se jim to, a pár kon­krét­ních postav. Nicméně, ve výsled­ku jde o dob­ře zpra­co­va­nou mini­sé­rii, jež je per­fekt­ně dopl­ně­ná skvě­lým výtvar­nem Simona Bianchiho, kte­ré se k váž­ným pasá­žím hodí.

Kniha spl­ňu­je poža­dav­ky kom­ple­tu a pěk­ně nám před­sta­vu­je noto­ric­ké­ho zápo­rá­ka svě­ta Marvelu. Úvod od Starlina fun­gu­je bez­chyb­ně, a i když nejde o nej­lep­ší Thanosův pří­běh, stá­le jej pova­žu­ji za sluš­né řemes­lo. A co se týče hlav­ní čás­ti, ta nabí­zí původ posta­vy, jenž sice vyni­ká řadou neo­kou­ka­ných nápa­dů, ovšem díky něko­li­ka nedu­hům a tvůr­čím kro­kům, kte­ré výsled­ný dojem ze čte­ní srá­ží, jej mohu ozna­čit za kou­sek, kte­rý mohl být v někte­rých ohle­dech lep­ší, ale fun­gu­je rela­tiv­ně dob­ře. Jako celek hod­no­tím sva­zek “Nejmocnější hrdi­no­vé Marvelu: Thanos” pozi­tiv­ně. O nej­lep­ší kni­hu kolek­ce roz­hod­ně nejde. I tak si ale sto­jím za tím, že pro nováč­ky jde o sluš­né před­sta­ve­ní Thanose.

A pro někte­ré z vás bych ješ­tě měl dopo­ru­če­ní: Pokud vám Aaronův Thanos nesed­ne, může­te zku­sit Starlinova, kte­rý je o něko­lik úrov­ní výš. Vážně sto­jí za vyzkou­ší!