Dvanáct do tuctu

V posled­ní době je to již podru­hé, co jsem si při sle­do­vá­ní něja­ké­ho fil­mu vzpo­mně­la na kome­dii Sám doma. Tentokrát při podob­ně rodin­né kome­dii Dvanáct do tuc­tu. Číslo 12 je pro rodi­nu Bakerovu typic­ké a osud­né.

Mají totiž 12 dětí, což s sebou samo­zřej­mě při­ná­ší řadu nesná­zí. V Sám doma měli rodi­če sice míň dětí, ale když se spo­lu s pří­buz­ný­mi všich­ni chys­ta­li do leta­dla, vypa­da­lo to u nich stej­ně jako u Bakerů kaž­dý všed­ní den. Chaoticky. Většina scén ve Dvanácti do tuc­tu tedy demon­stru­je, jak vypa­dá tako­vá hap­py fami­ly, v jejímž domě se pořád motá tři­náct až čtr­náct růz­ně sta­rých lidí. Hlavní záplet­ka fil­mu spo­čí­vá v zásad­ním roz­hod­nu­tí rodi­čů, kte­ří mají po dlou­hé době koneč­ně šan­ci vynik­nout ve svém povo­lá­ní. Oba tomu­to snu pod­leh­nou, ale na úkor spo­ko­je­nos­ti a štěs­tí dětí.

Ty, zvyk­lé dopo­sud hlav­ně na mámu (Bonnie Hunt), není táta (Steve Martin) v době její del­ší nepří­tom­nos­ti scho­pen zvlád­nout. Takže zavlád­ne ješ­tě vět­ší cha­os. Dojde ke kla­sic­kým pro­blé­mům, kte­ré bys­te v tako­vé situ­a­ci pros­tě oče­ká­va­li. Jeden má pro­blémy ve ško­le, jiný se cítí rodi­nou ustr­ko­va­ný, všich­ni zlo­bí a děla­jí naschvá­ly.

Celkově vza­to. Film roz­hod­ně ničím nepře­kva­pí. Začátkem ani závě­rem. Dopadne to více­mé­ně tak, jak čeká­te. Děj sice při­ne­se pár vtip­ných situ­a­cí, ale smí­chy se nepo­tr­há­te. Když jsem se chys­ta­la psát tuhle recen­zi, muse­la jsem dokon­ce chvil­ku vzpo­mí­nat, co že jsem to vče­ra ve fil­mu vlast­ně vidě­la. Je to zkrát­ka tako­vý napros­to nená­roč­ný film, kte­rý vám zhru­ba na hodi­nu a půl tro­chu roz­ptý­lí chmur­né myš­len­ky.

O filmu:

Rok: 2003
Režie: Shawn Levy
Scénář: Craig Titley, Sam Harper, Joel Cohen, Alec Sokolow
V hlav­ních rolích: Steve Martin, Bonnie Hunt

Délka: 98 min.