Paulo Coelho (*1947) je v dnešní době již velmi slavným brazilským spisovatelem. Znát ho můžete i z povinné středoškolské četby, do které se na spoustě škol řadily dva jeho nejslavnější romány – Alchymista a Veronika se rozhodla zemřít. Coelhovo psaní je zvláštně zabarvené, soustředí se hlavně na líčení pocitů, myšlenek. Narativní část jeho knih je často podružná, ne-li přímo nedůležitá. I když v jeho příbězích je většinou zakotveno nějaké poučení, na popředí je téměř vždy hlavní postava a její myšlení.
Vyzvědačka tak trochu nabourává tento řád, protože je volně pojatou biografií ženy jménem Mata Hari. Pocitová a myšlenková stránka knihy ovšem nebyla Coelhem opomenuta. V tomto případě je výjimečná svým objektem. Mata Hari byla zvláštní figurkou z přelomu 19. a 20. Století, narozena v Nizozemsku, ale většinu života strávila v Paříži. Proslavila se jako tanečnice orientálních tanců, kurtizána prominentních představitelů vysoké společnosti a dvojitá agentka, vyzvědačka. Díky této nezvyklé povaze hlavní postavy kniha nabízí pohled do mysli ženy, která prodávala své tělo za velmi vysokou cenu.
„Znovu jsem otěhotněla a prožila jsem několik dní nesmírného štěstí, když jsem pečovala o svého synka, ale chlapečka brzy otrávila jedna chůva, která se ani nemusela ze svého činu zodpovídat: jiní sloužící ji zabili téhož dne, kdy našli děťátko mrtvé. Nakonec ale většina z nich prohlásila, že to byla víc než spravedlivá pomsta, protože ta služka byla neustále bita, znásilňována a vykořisťována nekonečnými hodinami práce.“
Příběh je rozdělen do tří celků. První dva vypráví sama Mata Hari, ten poslední její advokát. Nedá se říci, že by kniha byla biografií, ostatně sám autor v poznámce na konci knihy píše: „Záměrem mé knihy rozhodně nebylo napsat životopis Margharety Zelleové. (Mata Hari je pseudonym. -pozn. red.)“ Všechna fakta v knize jsou pravdivá, popisovány jsou však jen kousky života Margharety Zelleové. Zejména konec jejího života - osudná poprava za špionáž.
Znát dopředu osud hlavní postavy není vždy příjemné
Neobyčejnost této knihy v kontextu Coelhovo tvorby naznačuje už obálka knihy, na které je fotografie hlavní postavy. Na všech jeho ostatních knihách (Myšleno na českých verzích.) jsou kresby Pavla Růta, specifické svou zdánlivou jednoduchostí.
Kniha se čte velmi snadno, překladatelka Marie Havlíková užila víceméně jednoduché, přesto krásné Češtiny, a Coelho v ní vypráví nesložitý příběh, který není nijak náročný na přemýšlení, což se Coelhovu stylu vymyká. Nicméně příběh je to zajímavý, poutavý a čtenář přilne k hlavní postavě, místy jí pohrdá, místy ji obdivuje, lituje. Není lehké, že celou knihu víte, jak Mata Hari dopadne, protože v koutku duše, doufáte, že ji přece jenom nepopraví.
Nalijme si čistého anýzového likéru
Vyzvědačka je příběhem ztracené duše, která žila pro luxus a obětovala mu vše, možná i sebe samu, příběhem smutným a smířlivým, příběhem zbytečné smrti. Nabízí něco jiného než ostatní filmy a knihy zaměřené na život Margharety Zelleové. Spíše než její život se snaží ukázat pohled jí samé na vlastní život, ohlédnutí za ním a smíření se s osudem.
Bohužel nelze říci, že Vyzvědačka je Coelhovou nejlepší knihou. Příběh není dostatečně silný na to, aby čtenářem pohnul jako např. Veronika se rozhodla zemřít, která měla podobný námět, smíření se smrtí. Není ani dostatečně propracovaný, aby nabídl něco víc než krátký pohled z jedoucího vlaku. Je prostě nemastný neslaný, neúplný.
Přesto kniha není žádnou hanbou a jako jednoduchý oddech poslouží velmi dobře.
I český člověk si užil svou chvíli slávy.
„Vstal a zeptal se, co bych si dala k pití. Vybrala jsem si anýzový likér. Nalil mi ho sám do sklenky z českého křišťálu.“
Zdroj obr.: vlasta.kafe.cz
