Sladký život / La dolce vita

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

„Živím se řemes­lem, kte­ré se mi moc nelí­bí, ale čas­to mys­lím na to, co bude zít­ra.“

Život bul­vár­ní­ho repor­té­ra Marcella je hon­ba za sen­za­ce­mi. Přestože kdy­si snil o drá­ze spi­so­va­te­le, jeho život začí­ná při­po­mí­nat živo­ty slav­ných, kte­ří jsou pro něj zdro­jem obži­vy. Čím více zapa­dá do spo­leč­nos­ti znudě­ných a otu­pě­lých sno­bů, kte­ří se neští­tí jaké­ko­li zvrá­ce­nos­ti, jen aby vypl­ni­li své prázd­né živo­ty i duše, tím víc se vzda­lu­je nejen jeho sen, ale i on sám sobě…

Mnohovrstevnatý epos, kte­rý se stal vrcho­lem Felliniho tvor­by a pilí­řem ital­ské kine­ma­to­gra­fie. Příběh, kte­rý nasta­vil zrca­dlo ital­ské spol­če­nos­ti, a to bez ser­vít­ků a s vel­kou dáv­kou iro­nie. Film, kte­rý cír­kev odsou­di­la a zaká­za­la všem věko­vým kate­go­ri­ím, čímž ješ­tě pod­trh­la jeho posel­ství. Drama, díky němuž jis­tá mís­ta, úslo­ví a situ­a­ce trva­le naby­la jiných význa­mů: Sladký život.

Vlastně to není pří­běh, ale mozai­ka drob­ných i vět­ších udá­los­tí, kte­ré pro­ží­vá novi­nář Marcello Rubini (Marcello Mastroianni ve své život­ní roli). Některé spo­lu sou­vi­sí, někte­ré ne, jako tomu bývá i v živo­tě.

Obraz prv­ní: Marcello se v baru setká­vá s fri­vol­ní mili­o­nář­skou dce­rou Maddalenou (skvě­lá Anouk Aimée). Nasednou do auta, během pro­jížď­ky měs­tem nabíd­nou odvoz mla­dé pro­sti­tu­ce, a v jejím nuz­ném bytě se pomi­lu­jí. / Obraz dru­hý: Marcellova neu­ro­tic­ká snou­ben­ka Emma (Yvonne Furneaux) se při­o­trá­ví práš­ky a Marcello ji veze do nemoc­ni­ce. / Obraz tře­tí: Marcello sle­du­je tri­um­fál­ní pří­let ame­ric­ké fil­mo­vé hvězdy Sylvie („super­že­na“ Anita Ekberg) a násled­nou tis­ko­vou kon­fe­ren­ci. Přitom po tele­fo­nu uklid­ňu­je žár­li­vou Emmu. / Obraz čtvr­tý: Marcello je se Sylvií a jejím dopro­vo­dem v taneč­ním klu­bu. Sylvie divo­ce tan­čí a poté se s Marcellem vydá na noč­ní pro­hlíd­ku Říma. Ráno po návra­tu jsou inzul­to­vá­ni Sylviiným věč­ně nama­za­ným snou­ben­cem Robertem (Lex Barker zde navě­ky doká­zal, že byl Pan herec). / Obraz pátý: Marcello se v kos­te­le setká­vá se svým inte­lek­tu­ál­ně zalo­že­ným pří­te­lem Steinerem (Alain Cuny). Ten se ho sna­ží povzbu­dit, aby se nevzdá­val tou­hy po tvůr­čí a smys­lu­pl­né prá­ci. / Obraz šes­tý: Marcello, Emma a foto­graf jmé­nem Paparazzo (!) jedou nato­čit repor­táž na mís­to údaj­né­ho zje­ve­ní Panny Marie. / Obraz sed­mý: Marcello jde na návště­vu ke Steinerovi a je okouz­len jeho kul­ti­vo­va­ný­mi přá­te­li a doko­na­lým rodin­ným záze­mím. / Obraz osmý: Marcello se pokou­ší psát svou kni­hu a setřást svou snou­ben­ku. / Obraz devá­tý: Za Marcellem při­je­de jeho otec (Annibale Ninchi) a spo­leč­ně pod­nik­nou noč­ní tah Římem. / Obraz desá­tý: Marcello se účast­ní obskur­ní­ho večír­ku zástup­ců šlech­ty…

… a takhle pořád dál až do kon­ce. Přestože se ve fil­mu zdán­li­vě nic zvlášt­ní­ho nedě­je, závěr a zpět­né vyzně­ní jed­not­li­vých čás­tí divá­ka doslo­va ude­ří. A jeho zne­po­ko­ji­vé sdě­le­ní v něm pak rezo­nu­je hod­ně dlou­ho.

Hlavním téma­tem Felliniho fil­mo­vé mozai­ky je mrav­ní roz­klad čle­nů spo­le­čen­ské sme­tán­ky, kte­ří díky medi­ál­ní­mu obra­zu půso­bí, jako­by žili la dol­ce vita. Ve sku­teč­nos­ti jsou to ale čas­to lidé oby­čej­ní a ome­ze­ní, s prázd­nou hla­vou i srd­cem, kte­ří se tou­ží zaba­vit, dát svým živo­tům smy­sl nebo ale­spoň chvil­ko­vý náboj. Co ale nasta­ne, když deka­dent­ní večí­rek jen pro­hlou­bí vše­o­bec­nou nudu a ero­ti­ka vzá­jem­né odci­ze­ní? „Prototyp ame­ric­ké krá­sy“, hvězda Sylvia, má napo­hled všech­no – talent, úspěch, obdiv, atrak­tiv­ní­ho snou­ben­ce i skvě­lou kari­é­ru. Když ji však sle­du­je­me, s jakým oče­ká­vá­ním a dych­ti­vos­tí běhá uli­ce­mi Věčného měs­ta, až se nako­nec v šatech vrh­ne do Fontány di Trevi (ano, to je ta scé­na), je zřej­mé, že něco zásad­ní­ho u ní není v pořád­ku. Ranní setká­ní s Robertem pak zby­tek pochyb­nos­tí roz­ptý­lí.

V šir­ším kon­tex­tu si Fellini vzal na paškál i někte­ré nešva­ry ital­ské spol­če­nos­ti. Scéna, kdy sku­pi­na novi­ná­řů a tele­viz­ní štáb natá­čí „doko­na­le auten­tic­kou“ a pře­de­vším suges­tiv­ní a sen­zač­ní repor­táž z mís­ta údaj­né­ho mari­án­ské­ho zje­ve­ní, je humor­ným a záro­veň kru­tě rea­lis­tic­kým obra­zem nábo­žen­ské­ho fana­tis­mu, lid­ské nai­vi­ty a pře­de­vším pod­sta­ty prá­ce nese­ri­óz­ních žur­na­lis­tů. („Aveee Mariaaaa… dosta­nu to cigá­ro?!“)

Červenou nití fil­mu je posta­va i osob­ní pří­běh novi­ná­ře Marcella. Mladý muž, kte­rý postu­pem času při­šel o ambi­ce, ide­á­ly a snad i o talent, aniž by věděl, jak k tomu došlo. Marcello pozo­ru­je život kolem sebe, nechá­vá se uná­šet prou­dem udá­los­tí a vje­mů, aniž by byl scho­pen hlub­ší reflexe. Svět slav­ných se mu hnu­sí (o Sylvii pro­hlá­sí, že „vypa­dá jako lout­ka“), ale záro­veň jej okouz­lu­je (za tou­to Sylvií pak sko­čí do fon­tá­ny). Ve vlast­ním živo­tě není scho­pen navá­zat sku­teč­ný cito­vý vztah ani uči­nit váž­né roz­hod­nu­tí. (Snoubenka Emma ho dráž­dí svým majet­nic­kým pří­stu­pem i opi­čí lás­kou, ale není s to se s ní roze­jít; otci sice dá nahléd­nout do své­ho živo­ta, ale nedo­ve­de mu dát naje­vo, co k němu doo­prav­dy cítí.) Jak jej postup­ně str­há­vá proud povrch­nos­ti, pozlát­ka a prázd­no­ty, jedi­ným záchran­ným lanem zůstá­vá hlas Steinera, kte­rý mu slou­ží jako svě­do­mí i ide­ál v jed­nom. Pouze Steiner ješ­tě doká­že Marcella vybur­co­vat ke vzpo­mín­ce na původ­ní zámě­ry – sny o lite­ra­tu­ře, poezii, umě­ní – sny, ke kte­rým ale Marcello nedo­ve­de vykro­čit. „Já svo­je dny utrá­cím a nedo­ká­žu už vůbec nic. Kdysi jsem míval ambi­ce, ale mož­ná už jsem všech­no zapo­mněl.“

Symbolem „vel­ké­ho svě­ta“, kte­rý je záro­veň nebem i peklem, je ve fil­mu – Řím. Fellini neskrý­vá lás­ku a obdiv k Věčnému měs­tu, nebo­jí se ale ani jeho tem­ných zákou­tí. „Řím mi při­po­mí­ná džun­g­li. Teplou, klid­nou… Člověk se v ní může dob­ře scho­vat,“ říká Marcello Maddaleně v jed­né z prv­ních scén. Řím hra­je ve Sladkém živo­tě ved­le Mastroianniho hlav­ní roli.

Paparazzi, Fontana di Trevi i Federico Fellini zís­ka­li díky tomu­to fil­mu jmé­no. I samo úslo­ví la dol­ce vita se sta­lo pojmem. A neza­po­me­nu­tel­ný je i dojem, kte­rý v člo­vě­ku zůsta­ne poté, co oku­sil Sladký život.

----

Drama

Itálie/Francie 1960

Režie: Federico Fellini

Hudba: Nino Rota

Hrají: Marcello Mastroianni, Anita Ekberg, Anouk Aimée, Yvonne Furneaux, Lex Barker, Jacques Sernas, Nadia Gray, Ida Galli, Alain Cuny, Magali Noel, Walter Santesso, Annibale Ninchi