(3 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Letošní léto mám poměrně dost nabité, co se týče různých kulturních akcí, dovolených i filmových premiér. Dnes jsem byla vyslána hned na dvě novinářské projekce – tou druhou, o které pojednává tato recenze, byl dokumentární snímek s názvem Velký vlastenecký výlet režiséra Robina Kvapila. Po projekci následovala i streamovaná tisková konference, na níž vystoupil nejen sám režisér, ale také dětský psychiatr Petr Pöthe, kriminolog Petr Pojman a další hosté. Do českých kin vstupuje v symbolické datum – dne 21. srpna 2025.
Na úvod nabízím dostatečně výmluvnou anotaci:
„Na počátku byla zveřejněna výzva: Myslíte si, že válka na Ukrajině je podvod? Že média lžou o počtech mrtvých a dopadech „speciální vojenské operace na Ukrajině“? Přijďte na konkurz a staňte se hrdiny nového filmu. Do centra válečného konfliktu nakonec vyrazil filmový štáb v říjnu 2024 se třemi „hrdiny“ – fanoušky Putina, aby se přesvědčili, jak vypadá válka na Ukrajině na vlastní oči. Chcete vidět reakce pochybovačů, když jim nad hlavou lítají rakety, schovávají se v krytech, chodí mezi masovými hroby, mluví s dětmi v podzemní škole v metru, se zraněnými vojáky nebo trpícími pozůstalými? Pojeďte s námi na „velký vlastenecký výlet“. Dokumentární road movie s komediálními prvky o cestě ze zatím bezpečného Česka do válkou zmítaného Charkova až na Donbas. Válka na Ukrajině bez cenzury.“
Kdo ve filmu vystupuje?
Do tohoto neobvyklého a originálně pojatého projektu byli z řad uchazečů z okruhu tzv. „vlastenců s jinými názory“ vybráni tři účastníci: dva muži a jedna žena. Seznamme se s nimi blíže: Ivo – postarší zahrádkář a pěstitel, bezdětný; Nikola – farmář a chovatel dobytka; a Petra – podle vlastního vyjádření humanitně orientovaná, pocházející z rodiny někdejších komunistických funkcionářů. Všichni tři se řadí k části populace, která otevřeně podporuje narativy současného autoritářského režimu, jenž vede již přes tři roky genocidní válku proti Ukrajině. Podle vyjádření odborníků údajně mají tito účastníci filmového projektu shodný rys – sníženou míru empatie. Skupina se vydává autem na dlouhou cestu z České republiky až na Ukrajinu, přímo k válečné frontové linii. Ve své road movie filmaři navštívili: Charkov a jeho okolí, masové hroby v Izjumu, Donbas a okolí válečné fronty a nakonec také Kyjev a Lvov. V týmu kromě režiséra a štábu nechyběl ani kriminolog Petr Pojman či dětský psychiatr Petr Pöthe, který s našimi „hrdiny“ řešil otázky duševní hygieny, vnímání válečných hrozeb a řešení složitých životních momentů.
Co bylo cílem projektu?
Natáčení filmu probíhalo po dobu deseti dnů, celá tvorba filmu pak okolo jednoho roku. Záměrem tohoto projektu byla sonda do mentality skupiny označované jako tzv. „dezoláti“, snaha narušit jejich zažité světonázory a nabídnout jiný úhel pohledu, případně podnítit určitou formu změny. Závěrem si dovolím položit řečnickou otázku: zůstane na konci filmu celá trojice i po absolvování cesty na Ukrajinu rigidní ve svých názorech, pevně zakotvena ve svých původních postojích, nebo se jejich myšlení a politická orientace přece jen změní? To se divák dozví až po zhlédnutí tohoto snímku.
Pro koho je snímek určen?
Nejen pro ty, kdo se zajímají o politickou situaci, válečný konflikt na Ukrajině, budoucí volby nebo pro ty, kdo si chtějí připomenout okupaci v šedesátémosmém, ale i pro všechny zvídavé, kteří chtějí podniknout cestu do hlubin české mentality.
Verdikt:
Velký vlastenecký výlet je výjimečný dokumentární experiment, který se nebojí jít na dřeň – a to jak společenským předsudkům, tak individuální psychologii. Režisér Robin Kvapil společně s odborným týmem v čele s dětským psychiatrem Petrem Pöthem vytvořili dílo, které přirozeně balancuje na hraně mezi dokumentem, sociálním experimentem a etickým komentářem doby. Film otevírá nepříjemná, ale nezbytná témata: otázku empatie, manipulace, ideologické zatvrzelosti i naděje na změnu. A přestože odpovědi nejsou jednoznačné, právě v této ambivalenci tkví jeho síla. Jedná se o odvážný a myšlenkově provokativní počin, který nutí diváka reflektovat vlastní postoje i limity dialogu v polarizované společnosti.
Nejnovější komentáře