Filmový projekt Velký vlastenecký výlet – průvodce českou mentalitou

Photo © Stanislav Krupař / Bontonfilm

Hodnocení článku

(3 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Letošní léto mám poměr­ně dost nabi­té, co se týče růz­ných kul­tur­ních akcí, dovo­le­ných i fil­mo­vých pre­mi­ér. Dnes jsem byla vyslá­na hned na dvě novi­nář­ské pro­jek­ce – tou dru­hou, o kte­ré pojed­ná­vá tato recen­ze, byl doku­men­tár­ní sní­mek s názvem Velký vlas­te­nec­ký výlet reži­sé­ra Robina Kvapila. Po pro­jek­ci násle­do­va­la i stre­a­mo­va­ná tis­ko­vá kon­fe­ren­ce, na níž vystou­pil nejen sám reži­sér, ale také dět­ský psy­chi­atr Petr Pöthe, kri­mi­no­log Petr Pojman a dal­ší hos­té. Do čes­kých kin vstu­pu­je v sym­bo­lic­ké datum – dne 21. srp­na 2025.

Na úvod nabí­zím dosta­teč­ně výmluv­nou ano­ta­ci:

„Na počát­ku byla zve­řej­ně­na výzva: Myslíte si, že vál­ka na Ukrajině je pod­vod? Že média lžou o počtech mrtvých a dopa­dech „spe­ci­ál­ní vojen­ské ope­ra­ce na Ukrajině“? Přijďte na kon­kurz a staň­te se hrdi­ny nové­ho fil­mu. Do cen­t­ra váleč­né­ho kon­flik­tu nako­nec vyra­zil fil­mo­vý štáb v říj­nu 2024 se tře­mi „hrdi­ny“ – fanouš­ky Putina, aby se pře­svěd­či­li, jak vypa­dá vál­ka na Ukrajině na vlast­ní oči. Chcete vidět reak­ce pochy­bo­va­čů, když jim nad hla­vou líta­jí rake­ty, scho­vá­va­jí se v kry­tech, cho­dí mezi maso­vý­mi hro­by, mlu­ví s dět­mi v pod­zem­ní ško­le v met­ru, se zra­ně­ný­mi vojá­ky nebo trpí­cí­mi pozůsta­lý­mi? Pojeďte s námi na „vel­ký vlas­te­nec­ký výlet“. Dokumentární road movie s kome­di­ál­ní­mi prv­ky o ces­tě ze zatím bez­peč­né­ho Česka do vál­kou zmí­ta­né­ho Charkova až na Donbas. Válka na Ukrajině bez cen­zu­ry.“

Kdo ve fil­mu vystu­pu­je?

Do toho­to neob­vyk­lé­ho a ori­gi­nál­ně poja­té­ho pro­jek­tu byli z řad ucha­ze­čů z okru­hu tzv. „vlas­ten­ců s jiný­mi názo­ry“ vybrá­ni tři účast­ní­ci: dva muži a jed­na žena. Seznamme se s nimi blí­že: Ivo – postar­ší zahrád­kář a pěs­ti­tel, bezdět­ný; Nikola – far­mář a cho­va­tel dobyt­ka; a Petra – pod­le vlast­ní­ho vyjá­d­ře­ní huma­nit­ně ori­en­to­va­ná, pochá­ze­jí­cí z rodi­ny někdej­ších komu­nis­tic­kých funk­ci­o­ná­řů. Všichni tři se řadí k čás­ti popu­la­ce, kte­rá ote­vře­ně pod­po­ru­je nara­ti­vy sou­čas­né­ho auto­ri­tář­ské­ho reži­mu, jenž vede již přes tři roky geno­cid­ní vál­ku pro­ti Ukrajině. Podle vyjá­d­ře­ní odbor­ní­ků údaj­ně mají tito účast­ní­ci fil­mo­vé­ho pro­jek­tu shod­ný rys – sní­že­nou míru empa­tie. Skupina se vydá­vá autem na dlou­hou ces­tu z České repub­li­ky až na Ukrajinu, pří­mo k váleč­né fron­to­vé linii. Ve své road movie fil­ma­ři navští­vi­li: Charkov a jeho oko­lí, maso­vé hro­by v Izjumu, Donbas a oko­lí váleč­né fron­ty a nako­nec také Kyjev a Lvov. V týmu kro­mě reži­sé­ra a štá­bu nechy­běl ani kri­mi­no­log Petr Pojman či dět­ský psy­chi­atr Petr Pöthe, kte­rý s naši­mi „hrdi­ny“ řešil otáz­ky dušev­ní hygi­e­ny, vní­má­ní váleč­ných hro­zeb a řeše­ní slo­ži­tých život­ních momen­tů.

Co bylo cílem pro­jek­tu?

Natáčení fil­mu pro­bí­ha­lo po dobu dese­ti dnů, celá tvor­ba fil­mu pak oko­lo jed­no­ho roku. Záměrem toho­to pro­jek­tu byla son­da do men­ta­li­ty sku­pi­ny ozna­čo­va­né jako tzv. „dez­o­lá­ti“, sna­ha naru­šit jejich zaži­té svě­to­ná­zo­ry a nabíd­nout jiný úhel pohle­du, pří­pad­ně pod­ní­tit urči­tou for­mu změ­ny. Závěrem si dovo­lím polo­žit řeč­nic­kou otáz­ku: zůsta­ne na kon­ci fil­mu celá tro­ji­ce i po absol­vo­vá­ní ces­ty na Ukrajinu rigid­ní ve svých názo­rech, pev­ně zakot­ve­na ve svých původ­ních posto­jích, nebo se jejich myš­le­ní a poli­tic­ká ori­en­ta­ce pře­ce jen změ­ní? To se divák dozví až po zhléd­nu­tí toho­to sním­ku.

Pro koho je sní­mek určen?

Nejen pro ty, kdo se zají­ma­jí o poli­tic­kou situ­a­ci, váleč­ný kon­flikt na Ukrajině, budou­cí vol­by nebo pro ty, kdo si chtě­jí při­po­me­nout oku­pa­ci v šede­sá­té­mosmém, ale i pro všech­ny zví­da­vé, kte­ří chtě­jí pod­nik­nout ces­tu do hlu­bin čes­ké men­ta­li­ty.

Verdikt:

Velký vlas­te­nec­ký výlet je výji­meč­ný doku­men­tár­ní expe­ri­ment, kte­rý se nebo­jí jít na dřeň – a to jak spo­le­čen­ským před­sud­kům, tak indi­vi­du­ál­ní psy­cho­lo­gii. Režisér Robin Kvapil spo­leč­ně s odbor­ným týmem v čele s dět­ským psy­chi­at­rem Petrem Pöthem vytvo­ři­li dílo, kte­ré při­ro­ze­ně balan­cu­je na hra­ně mezi doku­men­tem, soci­ál­ním expe­ri­men­tem a etic­kým komen­tá­řem doby. Film ote­ví­rá nepří­jem­ná, ale nezbyt­ná téma­ta: otáz­ku empa­tie, mani­pu­la­ce, ide­o­lo­gic­ké zatvr­ze­los­ti i nadě­je na změ­nu. A přes­to­že odpo­vě­di nejsou jed­no­znač­né, prá­vě v této ambi­va­len­ci tkví jeho síla. Jedná se o odváž­ný a myš­len­ko­vě pro­vo­ka­tiv­ní počin, kte­rý nutí divá­ka reflek­to­vat vlast­ní posto­je i limi­ty dia­lo­gu v pola­ri­zo­va­né spo­leč­nos­ti.