Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...3/10 – Japonské jaderné dinosaury (tj. kaidžu) mám rád, jen když zaclánějí na Olympiádě. Jinak mi nekonečné souboje těchto pradávných titánů, kteří se z nějakého důvodu rozhodli hibernovat pod zemským povrchem, připadají jako neskutečně recyklovaná zábava pro tupé hlavičky. Kdyby se na to alespoň dalo koukat... Godzilla 2 je přehlídkou tak kýčovitě family friendly SGI efektů, až se to nedá vydržet. Grafici se očividně snažili najít jakýs takýs balanc mezi tím, že japonské kaidžu jsou především pohádka pro dospělé a povinností vytvořit nadupaný blockbuster, ze kterého si nejeden teenager upšoukne do sedačky, ale vůbec se jim to nepovedlo. Výsledkem je nepřehledný mišmaš, ze kterého si už teď pamatuju jen rachot, křik a výbuchy. Takhle nějak by vypadala Godzilla, kdyby ji točil Troška. Jediné, co na tu skutečně funguje, je Millie Bobby Brown a Vera Farmiga. Lidské postavy jsou nezajímavé a je jich zbytečně moc. Totéž platí i o monstrech a soubojích. Tím se dostáváme k mému největšímu problému s celým tímhle rádoby universem. Nezranitelnost. Že jsou kaiždu odolní proti kulkám, to beru. Čerpají sílu z jaderných zbraní? Proč ne. Ale to, že tato kentrosauří hyperjaderná ještěrka vychrlí na trojhlavou bestii to svoje modré alfazáření, kterým je schopná ničit budovy na x kilometrů, a drak jen udělá několik kroků vzad, jako by ho Godzilla sprchovala silným proudem vody, to už je kurva moc. Hrozně mě triggeruje, že nemáme jakkoliv vytyčené, co jaké monstrum může a co ne, jak se ho dá zabít a podobně. Umřelo dost monster, ale žádnou krev si teda nevybavuju. Mělo by to mít prostě jasně daný limity. Verdikt: „Čistokrevná ptákovina.“
(4,91 z 5)