Haruki Murakami - Sputnik, má láska

Představovat dal­ší Murakamiho kni­hu je tak tro­chu noše­ním dří­ví do lesa, neboť o jeho posled­ní čes­ky pře­lo­že­né kni­ze se toho napsa­lo dost a dost. Zkuste napří­klad zalis­to­vat posled­ním „hou­se­rem“.

To nic ale nemě­ní na fak­tu, že se jed­ná o kni­hu pozo­ru­hod­nou a pod­le mého názo­ru i výteč­nou. Má to však jed­no „ale“. Čtenář musí při­stou­pit na Murakamiho pra­vi­dla hry - což pro fanouš­ky Norského dře­va nebu­de vel­ký pro­blém. Děj se ode­hrá­vá v sou­čas­ném Japonsku a Řecku. Hlavní posta­vou je Fialka, mla­dá dívči­na, na jejíž cha­rak­te­ris­ti­ce se autor kni­hy dosy­ta vyřá­dil, tak­že před vámi povstá­vá posta­va vskut­ku plas­tic­ká. Do ni je zami­lo­ván (nešťast­ně) vypra­věč pří­bě­hu, jaký­si K. Samotný děj však není zase až tak důle­ži­tý. Murakami se v kni­ze sna­ží upo­zor­nit na kom­pli­ko­va­nost vzta­hů v dneš­ním svě­tě - kte­ré nemu­sí být vždy jen hete­ro­se­xu­ál­ní - a na pro­ble­ma­ti­ku roz­dvo­je­nos­ti osob.

Zhruba do polo­vi­ny kni­hy to vypa­dá, že autor popi­su­je více­mé­ně kon­venč­ní pří­běh, ale při­bliž­ně v dru­hé půl­ce vyprá­vě­ní nasta­ne zásad­ní zlom, na kte­rý čte­ná­řo­va logi­ka asi jen tak nesta­čí. Vše se ale logic­ky vysvět­lit ve svě­tě nedá.