Hobit: Bitva pěti armád - 90 %

hpbo3

Pán Prstenů a Hobit jsou podob­né fil­my jako série Star Wars. Natočili se prv­ní 4. až 6. díly a jejich preque­ly se nato­či­li v dlou­hým, sko­ro dese­ti­le­tým, odstu­pem. Kdyby reži­sér a záro­veň i scé­náris­ta Peter Jackson nena­to­čil tri­lo­gii Pána Prstenů, tak by jeho fil­my o Hobitovi byly při­jí­má­ny lépe. Bohužel se prv­ní nato­čil Pán Prstenů a tak se těž­ko srov­ná­vá zpra­co­vá­ní kni­hy o třech tlustých dílech a Hobit, kte­rý byl a stá­le je dět­skou kni­hou (je pohád­ko­věj­ší).

Hobit má pro­to syn­drom mlad­ší­ho brat­říč­ka, kte­rý se svým star­ším sou­ro­zen­cem sdí­lí spo­leč­né geny. Bohužel všich­ni bra­t­ry srov­ná­va­jí a porov­ná­va­jí a těž­ko je tomu mlad­ší­mu, když mu bra­t­ra vychva­lu­jí.

Pokusím se, opro­ti dal­ším recen­zen­tům, mlad­ší­ho bra­t­ra nesrov­ná­vat a hod­no­tit, jako kdy­by Pán Prstenů nee­xis­to­val. Hobit je samo­stat­né kniž­ní dílo, kte­ré bylo roz­dě­le­no do tří fil­mů. V celé Středozemi je to pří­běh malé­ho Hobita, kte­rý napro­ti své­mu pře­svěd­če­ní, že je nej­lep­ší být doma v tep­le, vyra­zí do svě­ta se spo­le­čen­stvím trpas­lí­ků a čaro­dě­je za pozná­ním jiných svě­tů a nových civi­li­za­cí.

Cestou potká růz­né lidi a růz­né pří­še­ry. Při své ces­tě se zaslou­ží o záchra­nu nejed­no­ho živo­ta a najde nedů­le­ži­těj­ší věc a otáz­ku živo­ta, vesmí­ru a vůbec. Není to čís­lo 42, je to prs­ten moci, kte­rý by měl pat­řit úpl­ně jiným lidem.

Při postup­ném ces­to­vá­ní, jehož jsme byli svěd­kem prv­ní dva fil­my, pokra­ču­je­me pří­bě­hem u Jezerního měs­ta, kam smě­řu­je drak, kte­rý hod­lá měs­to zni­čit. Jeho přá­te­lé trpas­lí­ci se dosta­nou ke své­mu cíli ces­ty a začne pro­bí­hat boj o trpas­li­čí mamon, kle­not Arcikam.

Bohužel ne vše jde pod­le plá­nu, Sauronova voj­ska se při­bli­žu­jí a musí se taky doře­šit něko­lik ved­lej­ších linií. Nejen pří­běh zami­lo­va­né Elfky s nej­ví­ce sexy trpas­lí­kem, ale celý pří­běh se má dovr­šit ke zdár­né­mu kon­ci, kdy všich­ni dob­ří (až na výjim­ky) pře­ži­jí, někdo se obě­tu­je a posled­ní­mi zábě­ry se Bilbo Pytlík vra­cí do své­ho rod­né­ho Kraje.

Peter Jackson sklou­bil veli­ce dob­ře veš­ke­ré prv­ky v kni­ze. Něco si upra­vil pod­le sebe, dopl­nil čás­ti z ostat­ních knih, aby se moh­lo pokra­čo­vat ve sle­do­vá­ní v Pánovi Prstenu. Umí nejen dopl­nit jed­no­du­ché kniž­ní čás­ti o odboč­ky z ostat­ních pří­bě­hů, ale umí i bojo­vé scé­ny, při kte­rých tuh­ne krev žilách, ale všech­ny posta­vy zdár­ně pře­ži­jí.  Pokud jde o hrdin­skou smrt, tak té je věno­ván pat­řič­ný dra­ma­tic­ký oblouk, kte­rý nazna­čí, že tu posta­vu mají všich­ni rádi.

Nesmíme zapo­me­nout Legolase, kte­rý pat­ří pou­ze do fil­mo­vé­ho zpra­co­vá­ní kni­hy. Orlando Bloom zestárl o deset let a je to bohu­žel na něm znát. Jak v Pánovi Prstenů, všech­ny tři díly, tak i v Hobitovi, jenom ve dvou posled­ních, má své cha­rak­te­ris­tic­ké „Legolasiny“, na kte­ré jsem se těšil. Jenom na Legolasovi bylo vidět, že je o 10 let star­ší. Ostatní her­ci, kte­ří zůsta­li z původ­ní­ho herec­ké­ho osa­ze­ní Pána Prstenů už jsou v tom věku, kdy na nich není vidět, jest­li jsou o 70 let mlad­ší nebo o 10 let star­ší. Jmenovitě Ian McKellen, Christopher Lee a samo­zřej­mě Hugo Weaving a Cate Blanchett.

Howard Shore  také zno­vu sklá­dal hud­bu k fil­mu a tak veš­ke­rá hud­ba do fil­mu zapa­dá jako zadek do zácho­du. Jediné, co bych tak fil­mu vyt­kl za drob­nost, je posled­ní roz­luč­ko­vá píseň v podá­ní Billyho Boyda. Ne že by neby­la hezká a cit­li­vá a roz­luč­ko­vá. Ale bohu­žel je vzdá­le­ná tomu, co ukon­či­lo tri­lo­gii Pán Prstenů. Into The West od Annie Lennox je hud­ba na kte­rou se neza­po­mí­ná a byla tou správ­nou na tri­lo­gii Pána Prstenů a Hexalogii ze Středozemě. Ne že by Billy Boyd neu­měl zpí­vat, ale i píseň z dru­hé­ho dílu byla lep­ší. I když vlast­ně ani nemu­se­la být lep­ší, pro­to­že I See Fire od Eda Sheerana byla správ­ně umís­tě­na ihned po mono­lo­gu draka Šmaka o tom, že při­ná­ší smrt do Jezerního měs­ta.

Když tak svo­ji pouť o posled­ním nato­če­ném mís­tě zakon­čím, tak je vel­ká ško­da pro Hobita, že před ním už exis­tu­je Pán Prstenů, kte­rý má více pří­bě­hu, více bitev a hlav­ně v Pánovi Prstenů pří­běh prs­te­nu moci pokra­ču­je až do jeho kon­ce.

Jako samo­stat­ná tri­lo­gie Hobita je 3. díl tím nej­lep­ším zakon­če­ním. Bohužel je zřej­mé, že veš­ke­ré ceny si odnes­la už tri­lo­gie Pána Prstenů a tak jsou všich­ni na Hobita zlí a vytý­ka­jí mu to, že není lep­ší než jeho star­ší brat­ří­ček. Já to beru jako samo­stat­nou tri­lo­gii a film je nej­lep­ší z Hobita. A když se budu nudit nebo budu nemoc­ný, tak si dám celo­den­ní (dvou­den­ní) mara­ton fil­mů ze Středozemě.

Photo © New Line Cinema, Metro-Goldwyn-Mayer, Warner Bros. Pictures / Mark Pokorny