Hodina zmizení - Jeden z hororů i filmů roku

Vzájemně pro­po­je­ný horo­ro­vý epos o zmi­ze­ní celé škol­ní tří­dy v malém měs­tě. Vše začí­ná v oka­mži­ku, kdy 17 dětí z jed­né tří­dy přes­ně ve 2:17 ráno beze sto­py zmi­zí. Tato děsi­vá udá­lost roz­prou­dí sled tem­ných a navzá­jem pro­po­je­ných pří­bě­hů. Postupným pro­lí­ná­ním jed­not­li­vých dějo­vých linií se odha­lu­jí hlub­ší vrst­vy tajem­ství, kte­ré sužu­je celé měs­to...

Ještě na začát­ku této deká­dy byl Zach Cregger zná­mý jen jako tvůr­ce něko­li­ka kome­dií. Po roce 2011 se odml­čel, a tak bylo těž­ké odha­do­vat, zda ho jed­nou neče­ká výraz­něj­ší kari­é­ra. O to vět­ší pře­kva­pe­ní tak je, že i s odstu­pem tří let pat­ří Creggerův horor Barbar mezi nej­vět­ší fil­mo­vá pře­kva­pe­ní roku 2022. Creggerův horor sice v kinech nepřed­ve­dl kdo­ví­ja­ký úspěch (do čes­kých kin se ani nedo­stal), na stre­a­mu se ovšem dočkal slá­vy, kte­rá si tahle šikov­ně vysta­vě­ná Creggerova horo­ro­vá prvo­ti­na zaslou­ži­la. A Creggerovi zajis­ti­la pozi­ci mezi vychá­ze­jí­cí­mi fil­mař­ský­mi hvězda­mi.

Už příští září tu ostat­ně bude Creggerova nová adap­ta­ce video­hry Resident Evil, kte­rá se má natá­čet také v České repub­li­ce, špi­tá se také, že má Cregger v hla­vě nápad na film s iko­nic­kým komik­so­vým zápo­rá­kem Jokerem, kte­rý by mohl být sou­čás­tí nové­ho pro­po­je­né­ho svě­ta DC Universe. Ještě před­tím ovšem Cregger nato­čil svůj 2. ori­gi­nál­ní horor. Původní název zní Weapons, čeští divá­ci se s ním ovšem v kinech mohou potkat pod čes­kým názvem Hodina zmi­ze­ní.

MENŠÍ VAROVÁNÍ - BYŤ SE TEXT SNAŽÍ Z FILMU VYZRADIT IDEÁLNĚ, CO NEJMÉNĚ, POTENCIONÁLNÍ SPOILERY PŘESTO HROZÍ!!!!

Očekávat Barbara 2.0 se úpl­ně nevy­pla­tí, byť má Creggerova novin­ka s jeho před­cho­zím fil­mem styč­né plo­chy. Příběh Hodiny zmi­ze­ní je vyprá­věn v pod­sta­tě jako tako­vá tem­ná pohád­ka, jen mís­to une­se­né prin­cez­ny je tu 17 zmi­ze­lých dětí a mís­to draka...  to, co sto­jí za zmi­ze­ním oněch dětí.  Už v době ozná­me­ní byla Hodina zmi­ze­ní ozna­če­na za epic­ký horo­ro­vý pří­běh, kdy hlav­ní inspi­ra­cí Creggera měl být sní­mek Magnolia od Paula Thomase Andersona. Vyprávění Hodiny zmi­ze­ní je neli­ne­ár­ní, pří­běh je kon­krét­ně vyprá­věn ze 6 odliš­ných per­spek­tiv, kte­ré dohro­ma­dy tvo­ří jed­nu veli­kou pří­bě­ho­vou mozai­ku. Mnozí mají s podob­ným typem vyprá­vě­ní pro­blém a dá se snad­no věřit tomu, že se jed­nou někdo poku­sí Creggerovu novin­ku pře­stří­hat do chro­no­lo­gic­ké podo­by (jako se napří­klad jeden šiku­la poku­sil line­ár­ně sestří­hat celou sérii Saw), v tom­to pří­pa­dě by to ovšem byla tak tro­chu chy­ba. Forma vyprá­vě­ní je totiž zásad­ní výhrou pro Creggerovu novin­ku.

Cregger si oči­vid­ně ukou­sl vel­ký kus dor­tu, důle­ži­té ovšem je, že ho doká­že strá­vit. Příběh o zmi­ze­ní dětí je sám o sobě pro mno­hé cit­li­vým, mno­hým už jenom nastí­ně­ním záplet­ky nej­spí­še Hodina zmi­ze­ní evo­ku­je Zmizení Denise Villeneuvea. Důležité je zmí­nit, že po vzo­ru Barbara umí Cregger pra­co­vat s mixem čis­té­ho horo­ru a čer­né­ho humo­ru, jeho novin­ka už jenom holt nemů­že aspi­ro­vat na pře­kva­pe­ní roku, pro­to­že po Barbarovi už tak nějak člo­věk ví, co přes­ně doká­že Cregger v horo­ro­vém kabá­tě nabíd­nout. Už od prv­ních minut ovšem i jeho 2. horo­ro­vá podí­va­ná doká­že strh­nout. Na roz­díl od Barbara není nut­né čekat na to, až se roz­je­de hlav­ní záplet­ka fil­mu, pro­to­že film začí­ná přes­ně tou ústřed­ní tragé­dií, kte­rá má udá­los­ti fil­mu roz­jet. A od prv­ních minut je radost sle­do­vat vyprá­vě­ní oči­vid­ně šikov­né­ho vypra­vě­če, kte­rý ví, jak gra­do­vat napě­tí, v ide­ál­ní moment pře­sko­čit do jiné per­spek­ti­vy, pře­de­vším doká­zat, že je sofis­ti­ko­va­ným horo­ro­vým auto­rem, kte­rých tenhle žánr potře­bu­je jako sůl.

Hodina zmi­ze­ní je pří­pa­dem fil­mu, kdy je sku­teč­ně důle­ži­té dbát důraz na dia­lo­gy postav a nej­růz­něj­ší detai­ly, kte­ré nám toho dost pro­zra­dí o ústřed­ních posta­vách (jeden pár ve fil­mu nosí sla­dě­ná tri­ka Mickey Mouse a Minnie, což nám o jejich zřej­mém pou­tu může říct víc, než bůhví­ko­lik srdeč­ných dia­lo­gů). Děj fil­mu poté sice vede k osvět­lo­vá­ní nej­růz­něj­ších záhad a děr v pří­bě­hu, je ovšem uspo­ko­ji­vé sle­do­vat, že Cregger mož­ná nechá­vá divá­ky tak nějak chá­pat. Je prav­da, že se divák čas­to bojí toho, co nevi­dí, stej­ně tak se dá ovšem říct, že se divák podob­ně bojí něče­ho, co tak úpl­ně nedo­ká­že pochopit/ nechá­pe pod­sta­tu a smy­sl dané enti­ty.  Creggerova sáz­ka na poma­lé vyta­ho­vá­ní karet a trum­fů tak může zdán­li­vě spět k nevy­hnu­tel­né­mu, Cregger na to ovšem i ten­to­krát jde tak tro­chu po svém.

V pod­sta­tě celým fil­mem se pro­lí­ná téma zármut­ku a v pod­sta­tě neschop­nost se s ním vyrov­nat. Film se zdán­li­vě depre­siv­ním téma­tem a nevy­hnu­tel­ně tem­ný­mi momen­ty přes­to doká­že být zábav­ný, pro­to­že Cregger doká­že své sla­bos­ti pro čer­ný humor nasta­vit hra­ni­ce. Hodina zmi­ze­ní díky tomu nikdy není nechtě­ně směš­ná, když už může moti­vo­vat k for­mě uchecht­nu­tí, sto­jí za tím čitel­ný záměr. Jen tedy musí člo­věk být v tom­to ohle­du na podob­né lodi jako Cregger. Velikou výhrou je poté také sle­do­vat zmí­ně­ných šest per­spek­tiv, kdy žád­ná z nich není slab­ší, pře­de­vším díky dob­ře napsa­ným posta­vám, kte­ré svou per­spek­ti­vou vždy fil­mu při­ná­še­jí tak tro­chu jiný nádech. Ať už je to per­spek­ti­va trau­ma­ti­zo­va­né uči­tel­ky, jed­no­ho z truchlí­cích otců či feťác­ké­ho bez­do­mov­ce, kte­rý se do celé­ho pří­pa­du jak­si při­ple­te. Důležité je zmí­nit, že Creggerovi kro­mě hono­rá­ře ve výši 10 mili­o­nů dola­rů zůsta­lo také prá­vo roz­ho­do­vat o finál­ním sestři­hu fil­mu, což je pri­vi­le­gi­um, kte­ré u stu­di­o­vých fil­mů nebý­vá běž­né. Chválit se tak v tomhle pří­pa­dě musí pře­de­vším posled­ní slo­vo samot­né­ho Creggera.

Styčnou plo­chu s Barbarem má Hodina zmi­ze­ní prá­vě v nara­ti­vu, kte­rý za pocho­du dopl­ňu­je šir­ší kon­text a vrhá na film postup­né odliš­né typy svě­tel.  Až je ško­da, že kdo­ko­liv, kdo film uvi­dí podru­hé, při­jde tím logic­ky o nádech, kte­ré mu dalo prv­ní sle­do­vá­ní. Cregger nechá­vá divá­ky cíle­ně tápat, kdy si někdo může nechat vývoj udá­los­tí inter­pre­to­vat tak, že Cregger rea­li­zu­je svou vol­nou adap­ta­ci romá­nu To, někdo nao­pak může oče­ká­vat, zda zásad­ní zvrat nako­nec nebu­de spo­čí­vat v tom, že všech­ny děti zmi­ze­li, pro­to­že jde o děti imi­gran­tů, kte­ré nechal aktu­ál­ní pre­zi­dent USA depor­to­vat. Postupně ovšem do sebe vše krás­ně zapad­ne, poměr­ně tem­ný film poté i díky své sofis­ti­ko­va­né­mu pří­stu­pu k vyprá­vě­ní a čer­né­mu horo­ru bude pat­řit mezi nej­u­spo­ko­ji­věj­ší zážit­ky fil­mo­vé­ho roku. Byť samo­zřej­mě nebu­de pri­már­ně určen pro lidi se slab­ším žalud­kem a těm, pro kte­ré je už samot­ná záplet­ka, kte­rá se točí kolem zmi­ze­lých dětí, pří­liš cit­li­vá.

Cregger má navíc zřej­mě ten ide­ál­ní cit pro cas­ting ústřed­ních rolí. Josh Brolin tu má dal­ší sil­nou roli, je tahou­nem fil­mu nejen skr­ze svou per­spek­tiv­ní lin­ku, byť to poté pocho­pi­tel­ně nejde říct s jis­to­tou, dá se věřit tomu, že Brolin doká­že své roli Archera dát více emo­cí než­li mohl dát (původ­ně obsa­ze­ný) Pedro Pascal. Julia Garner (původ­ně si roli měla zahrát Renate Reinsve) dostá­vá v sil­ném výko­nu pří­le­ži­tost před­vést, že jí pověst talen­to­va­né hereč­ky ze seri­á­lu Ozark nepřed­chá­zí náho­dou, Alden Ehrenreich (původ­ně se měl v roli obje­vit Tom Burke) má štěs­tí na dal­ší výraz­nou roli, Austin Abrams se doká­že pro­je­vit jako mla­dý herec, o kte­rém ješ­tě bude v budou­cích letech sly­šet, Benedict Wong (původ­ně Brian Tyree Henry, kte­rý ovšem stej­ně jako Pascal, Reinsve a Burke musel pro­jekt opus­tit kvů­li jiným závaz­kům v moment, kdy rea­li­za­ci Hodiny zmi­ze­ní odlo­ži­la stáv­ka her­ců a sce­náris­tů v létě 2023) dostá­vá koneč­ně opět někde pří­le­ži­tost se herec­ky pro­je­vit, je poté prav­dě­po­dob­né, že se ve spo­ji­tos­ti s fil­mem bude hod­ně mlu­vit pře­de­vším o hereč­ce Amy Madigan. Manželka Eda Harrise mož­ná nikdy neby­la vylo­že­nou herec­kou hvězdou, ve věku 74 let se tu ovšem před­sta­vu­je v roli, kte­rá má poten­ci­ál se na kon­ci roku umís­tit mezi nej­vý­raz­něj­ší­mi herec­ký­mi výko­ny roku. Stejně tak si Cregger doká­že pohlí­dat cas­ting ved­lej­ších rolí (mož­ná dora­zí i jeden sta­rý zná­mý z Barbara) a naštěs­tí i rolí dět­ských.

Atmosféru doká­že pod­trh­nout skvě­lá atmo­sfé­ric­ká hud­ba, za kte­rou sto­jí sám Cregger spo­lu s bra­t­ry Ryanem a Haysem Holladayovými, Cregger navíc po Barbarovi uka­zu­je, že se nebo­jí do sofis­ti­ko­va­ně budo­va­né­ho horo­ru při­dat kra­pet bra­ko­vých prv­ků, po vzo­ru Barbara se ovšem nejed­ná o něco, co by dojem z fil­mu zásad­ně sha­zo­va­lo, spí­še nao­pak. Potěší dyna­mic­ká kame­ra i budo­vá­ní napě­tí v rám­ci horo­ro­vých scén, nako­nec i ty scé­ny, kte­ré nevy­hnu­tel­ně spě­jí k jis­té for­mě lámá­ní chle­ba. A po celou dobu to to sku­teč­ně doká­že půso­bit jako jaká­si tem­ná pohádka/městská legen­da, kte­rá je tím pádem při­ta­že­ná za vla­sy, pro­to­že teo­re­tic­ky při­ta­že­ná za vla­sy být může. Barbara i Hodinu zmi­ze­ní spo­ju­jí moti­vy trau­ma­tu, roz­krý­vá­ní záhad­né pří­bě­ho­vé mozai­ky, oba fil­my jsou poté pří­bě­ho­vě doce­la jed­no­du­ché, kom­plex­něj­ší fil­my z nich dělá až pří­stup k vyprá­vě­ní, síla tkví pře­de­vším ve for­mě než­li obsa­hu. A fil­my spo­ju­jí také finá­le, kte­ré vyvo­la­jí úsměv na tvá­ři všem s kra­pet zvrá­ce­něj­ším smys­lem pro humor. Cregger i u své­ho 2. horo­ru tre­fil jackpot. A jeho Hodina zmi­ze­ní nej­spí­še bude pat­řit nejen mezi horo­ry roku, ale pře­de­vším fil­my roku obec­ně.

Zach Cregger má na to stát se jed­ním z nej­vý­raz­něj­ších hla­sů sou­čas­né­ho horo­ro­vé­ho žán­ru. Hodina zmi­ze­ní je ješ­tě ambi­ci­óz­něj­ší než­li Barbar, pří­běh roz­vr­žen do šes­ti per­spek­tiv je ve výsled­ku sofis­ti­ko­va­ně vyprá­vě­ný horor, kte­rý sází nejen na sil­nou atmo­sfé­ru a výteč­ně budo­va­né napě­tí, ale i na inte­li­gent­ní prá­ci s detai­ly, čer­ným humo­rem a moti­vy fil­mu. Cregger se toho nebál, výsled­kem je dílo, kte­ré je zne­po­ko­ji­vé, pou­ta­vé i sil­né. Zásluhou výbor­né­ho cas­tingu v čele s Joshem Brolinem a Julií Garner, výraz­né režij­ní vize a skvě­lé prá­ce s hud­bou i kame­rou vzni­kl sní­mek, kte­rý se nej­spí­še prá­vem zařa­dí nejen mezi nej­lep­ší horo­ry roku, ale i mezi nej­za­jí­ma­věj­ší fil­my roku. Hodina zmi­ze­ní doka­zu­je, že Barbar nebyl omyl, pokud bude Cregger i nadá­le roz­ví­jet své autor­ské ambi­ce podob­ně jako prá­vě v pří­pa­dě Hodiny zmi­ze­ní, sta­ne se beze­spo­ru jed­ním z nej­dů­le­ži­těj­ších jmen moder­ní horo­ro­vé kine­ma­to­gra­fie...

Verdikt: 90 %

---