(zatím nehodnoceno)
Loading...Herec Pavel Landovský má života plné zuby, nemoci mu ztrpčují každý den a nejraději by se vším skončil. Má však kolem sebe lidi, kterým stojí za zájem a úctu. Herecký kolega a režisér Jan Kačer dostal nápad, že se společně s Vladimírem Pucholtem, Josefem Abrahámem a Libuší Šafránkovou pokusí nalézt nějaký společný zájem a cíl, který by narušil jeho negativistický přístup k životu. Opráší Landovského hru Hodinový hoteliér, která byla poprvé uvedena koncem šedesátých let v pražském Činoherním klubu, kde byl Pavel Landovský v hereckém angažmá a jako přední člen této proslulé scény exceloval v řadě rolí. Kačer si pohrává s myšlenkou, že zkoušení hry a příprava na vystoupení před diváky dodá Landovskému novou energii. Během společných setkání a zkoušek bude všechno natáčet Josef Abrahám mladší. Nápad Jana Kačera vypadá báječně a nezbývá jen přemluvit další účastníky.
Myšlenka pomoci kamarádovi bojovat s nemocí, věkem a nepříjemným pocitem bezmoci a zbytečnosti je sice směrována k osobnosti veřejně známé, ale svým způsobem je možné projekt chápat v obecné rovině. Otázka, jak se vyrovnat se stářím a nemocemi, se týká každého člověka. Nikdo nezná ideální předpis ani univerzální rady, jak se bránit negativním myšlenkám a nezatrpknout. A tady je možné brát nápad nazkoušet hru a udělat představení pro lidi něco jako naplánovat si výlet do míst, které má člověk rád a cítí se tam dobře. Ač se zdá bláhové a vzhledem ke zdravotnímu stavu a náladovosti Landovského i těžko uskutečnitelné, je vidět snaha něco změnit a prožít kousek společného času. Setkání přátel probíhá spontánně, otevřeně a velice osobitě. Všichni o kameře vědí, ale chápou ji jako doplněk, stejně jako se natáčí běžné rodinné sešlosti nebo akce. Je zajímavé sledovat známé herecké osobnosti zcela uvolněné a bavící se o běžných lidských starostech. I zkoušky hry Hodinový hoteliér začínají často z volného rozhovoru a postupně se herci nahodí do svých rolí. A citované úryvky ze hry působí až poeticky v kontrastu k syrové trpkosti nemoci a známkám stáří.
Režisér Josef Abrahám mladší se poctivě snaží zachytit stěžejní momenty vzájemných setkání i kratičkých zkoušek až po samotné vystoupení. Nebylo to lehké, neboť nechuť Landovského filmovat je zřejmá stejně, jako je zřejmý zájem být středem pozornosti a lehce „přehrávat“. U ostatních účastníků natáčení se střídají chvíle zaujatých rozhovorů i zvažování samotné realizace projektu. U všech je však patrná radost ze společných setkání a vzájemný respekt.
Film má především dokumentem, který zachycuje výrazných herecké osobnosti v době, kdy každý z nich má už mnoho úspěchů za sebou a současně má i vlastní postoj k prožívání vlastního života, stáří i přípravě společného vstoupení. Režisér se nebál do dokumentu zahrnout i dohady jednotlivých účastníků o smyslu celého projektu. Všichni, kromě Libuše Šafránkové, k projektu bez výhrad přistoupili. A právě otevřenost a lidský pohled na problém, jak pomáhat a co pro druhého dělat, dává filmovému dokumentu obecný přesah. Další hodnotou filmu je pohled na civilní tvář známých herců. Tady nejsou spojováni se svými rolemi a rozhovory o banálních lidských starostech a plánech přibližuje a zlidšťuje jejich osobnost. V tomto směru působí film velice střízlivě a je škoda, že se režisér rozhodl o umělecké obohacení. Prostřihy se záběry na běžící koně s citací úryvků ze hry Hodinový hoteliér sice podtrhují poetický text, ale působí jako z jiného světa. A to nekoresponduje s realitou dokumentárního filmu, je to kontraproduktivní a text to nepotřebuje. Landovský sám říká text s citem a až dojemně v souladu s postavou, kterou ve zkoušené hře představuje.
Ještě s jedním motivem se režisér popasoval tak trochu nad míru snesitelnosti. Jsou to záběry na Pucholta, který si opakuje zkoušený text při chůzi městem nebo na zahradě. Ukazuje to sice usilovnou přípravu herce na roli, ale daleko působivější jsou situace, kdy se projevuje jako kamarád a lékař, který se s humorem sobě vlastním snaží nemocného Landovského proměnit na alespoň trochu ukázněného pacienta.
Film Hoteliér sleduje sice přípravy a zkoušení pro veřejné vystoupení, ale nabízí více výkladů a inspirací k zamyšlení. Když si odmyslím běžící koně, tak to je a v budoucnosti bude zajímavý dokument o několika výrazných hereckých osobnostech.
Nejnovější komentáře