Irena Sendlerová, Anděl z Varšavy

large 1

Irena byla vel­mi sil­ná a obě­ta­vá žena. Nechtěla se smí­řit s nespra­ve­dl­nos­tí a ubli­žo­vá­ním Židům. Vybudovala taj­nou síť lidí, kte­ří ji pomá­ha­li, pašo­va­li potra­vi­ny a ven děti, kte­rým opat­ři­la faleš­né rod­né lis­ty a zajis­ti­la jim novou rodi­nu. Bojovala za prá­va těch­to nevin­ných dětí, sama nasa­zo­va­la svůj život.  Těžko uvě­řit, co vše muse­la zvlád­nout a jak se při­tom cíti­la. Čeká vás svě­dec­tví o mla­dé ženě, kte­rá kaž­do­den­ně ris­ko­va­la život, aby pomoh­la dětem, pří­běh plný těž­ko uvě­ři­tel­ných hrůz, kte­rý vás nene­chá jen tak spát a bude­te mít nad čím pře­mýš­let. To je román Irena Sendlerová - Anděl z Varšavy. Pro záchra­nu dětí z var­šav­ské­ho ghet­ta ris­ko­va­la život. Irena Sendlerová byla soci­ál­ní pra­cov­ni­ce, kte­ré zále­že­lo na dru­hých. Byla pře­svěd­či­vým pří­kla­dem toho, co lidé s nasa­ze­ním vlast­ní­ho živo­ta doká­za­li. Více než dva tisí­ce pět set lidí pře­ži­lo jen díky tomu, že se našla hrst­ka dal­ších, kte­ří se odmít­li smí­řit s tero­rem. Po vál­ce se Irena roz­ved­la se svým man­že­lem a pro­vda­la se za Adama Celnikiera. Měli tři děti, ale v roce 1957 se roze­šli. Prožila celý život ve Varšavě, kde 12. květ­na 2008 ve vyso­kém věku zemře­la.

Román, kte­rý ve mně zane­chá hod­ně sil­ný dojem. Poslední dobou se mně do rukou dostá­va­jí kni­hy s tou­to téma­ti­kou a oprav­du žas­nu, co se v době váleč­né udá­lo a jakou sílu ženy měly. Irena to roz­hod­ně byla. Velké odhod­lá­ní, síla i lás­ka k dětem ji hna­la kupře­du. Irena doká­za­la lidem do židov­ské­ho ghet­ta pašo­vat jíd­lo, léky, dokon­ce i čer­s­tvě naro­ze­né mimin­ko, kte­ré při­šlo o rodi­nu. Válka se na nic a niko­ho nepta­la. Šla dál, přes mrt­vo­ly. Místy vás bude mra­zit. Určitě se při­stih­ne­te tak jako já, že vel­mi fan­dí­te Ireně, aby se ji dal­ší záchra­na, byť jedi­né­ho dítě­te, dal­ší den zno­vu a zno­vu poda­ři­la. Román má 49 kapi­tol, cel­kem 336 stran, zakon­čen doslo­vem. Někdy si říkám, jak je mož­né, že se o tako­vým ženách více nemlu­ví. Na obál­ce kni­hy je žena s hol­čič­kou, kte­rou vede za ruku a ta se otá­čí. Jdou uli­cí poni­če­nou vál­kou.

Za mnou je opět dal­ší váleč­ná kni­ha, kte­rá je neza­po­me­nu­tel­ná. V mé kni­hov­nič­ce bude zau­jí­mat čest­né mís­to mezi těmi­to kni­ha­mi. Doporučím ji všem, kte­ří si chtě­jí pře­číst sil­ný pří­běh o sil­né ženě, všem, co se chtě­jí dozvě­dět něco z naší váleč­né his­to­rie.

Ukázka z kni­hy:

Irena dodr­že­la slo­vo. Přesto trva­lo, než pro­pa­šo­va­la dost pane­nek pro děti dok­to­ra Korczaka. Vzhledem k jejich veli­kos­ti moh­la vzít vždy jen jed­nu. Profesor Witwicki byl rád, že může pomo­ci s panen­ka­mi, kte­ré vyrá­běl z pros­té pyt­lo­vi­ny. Žil ukry­tý v malé míst­nos­ti na árij­ské stra­ně. Protože neměl žád­né faleš­né dokla­dy, nemohl vyjít na uli­ci a musel se spo­lé­hat na pomoc přá­tel.

Jeho situ­a­ce byla pre­kér­ní a Irena si láma­la hla­vu, jak pro něj zís­kat tak­zva­nou iden­ti­fi­kač­ní kar­tu, bez níž se nikdo ven­ku pohy­bo­vat nesměl. K tomu jí ale chy­bě­ly kon­tak­ty. Profesor Witwicki s úsmě­vem mávl rukou. „Nějak se zaří­dím,“ ujis­til ji. „A nechci, abys­te kvů­li staré­mu muži ohro­zi­la svůj život.“

Ale Irena se nehod­la­la vzdát. Od začát­ku se za pašo­vá­ní léků a potra­vin do ghet­ta tresta­lo depor­ta­cí do kon­cen­t­rač­ní­ho tábo­ra. A teď Němci ješ­tě při­tvr­di­li. Na kaž­dém rohu vise­ly vyhláš­ky, kte­ré varo­va­ly pol­ské oby­va­tel­stvo. Každý kdo může Židovi, byť jen kra­jí­cem chle­ba, bude pod­le stan­né­ho prá­va zastře­len. Od té doby soli­da­ri­ta Varšavanů s jejich židov­ský­mi spo­lu­ob­ča­ny zesláb­la.

Několik slov o autor­ce:

Lea Kampe (nar.1971 v Mannheimu) vystu­do­va­la filo­so­fii a poli­to­lo­gii na uni­ver­zi­tě v Heidelbergu a medie­va­lis­ti­ku na Yaleově uni­ver­zi­tě. Od roku 2005 žije se svým part­ne­rem v Salernu v Itálii. Při psa­ní toho­to pří­bě­hu vychá­ze­la z celé řady doku­men­tů a zachy­cu­je mno­ho his­to­ric­kých osob­nos­tí a udá­los­tí. I záchran­né akce jsou popsá­ny na zákla­dě dostup­ných svě­dec­tví, jen jmé­na dětí a jejich rodin jsou smyš­le­ná, aby se ochrá­ni­lo jejich sou­kro­mí. V roce 1965 byl Ireně Sendlerové (1910-2008) udě­len titul „Spravedlivý mezi náro­dy.“ Je rov­něž nosi­tel­kou Řádu bílé orli­ce, nej­vyš­ší­ho pol­ské­ho stát­ní­ho vyzna­me­ná­ní.

Autor: Lea Kampe

Přeložila: Marta El Bournová

Žánr: spo­le­čen­ský román, belet­rie

Edice: Významné ženy

Vydáno: 2022, Euromedia Group, a.s. - Ikar, Praha

Počet stran: 336

Vazba kni­hy: pev­ná s papí­ro­vým pře­ba­lem

ISBN: 978-80-249-4768-6

Knihu může­te kou­pit zde