Vystudoval hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři a poté absolvoval katedru alternativního a loutkového divadla na DAMU. Před kamerou se poprvé objevil ve filmu Zdeňka Tyce Smradi. Poté následovala práce zejména pro televizi: Ordinace v růžově zahradě 2, První krok, Terapie, O mé rodině a jiných mrtvolách. Ve filmu se naposledy objevil v roce 2014, a to v dramatu Místa Radima Špačka. Moderoval pořad pro děti Planeta YÓ, v současnosti natáčí zábavný pořad Tvoje tvář má známý hlas 2. Je hercem na volné noze. V současnosti je k vidění v Divadle Kalich, MeetFactory, A studiu Rubín, Divadle Hybernia a Studiu DVA. Působí také v hudební revuální kapele Olats Otesoc. V Pustině hraje postavu Lukáše.
Vaše postava zažívá během příběhu silné emocionální momenty. Bylo těžké se na ně připravit?
Na takové momenty se asi připravit úplně nedá. Člověk je na jednu stranu rád, že se mu takové věci v životě zatím nestaly, ale jako herec musí přemýšlet o tom, z čeho bude čerpat a co je srovnatelné s danou situací. Herectví je přece jen lež, které ideálně uvěříme. Občas ale daná lež dokáže překvapit a zaskočit.
Do jaké míry ovlivňuje prostředí, v němž se minisérie odehrává, konání postav?
To je otázka do jaké míry. Myslím, že většina konfliktů, se kterými se postavy z Pustiny utkávají, ať už vnějších nebo vnitřních, je schopna fungovat bez ohledu na prostředí. Samozřejmě, velikost komunity, či spíše drobnost, tady ovšem přispívá ke zhuštění okolností a k tlaku, který je na postavy vyvíjen.
V čem je podle vás Pustina odlišná od ostatních tuzemských seriálů?
V přístupu všech zúčastněných, v péči o tvůrce a v důrazu na zprostředkování reality bez příkras. A naprosto věcně – ve scénáři, kameře, režii a hereckém obsazení, které je mnohdy víc než překvapivé.
Kam byste zařadil Pustinu ve své filmografii?
Pokud můžu to, co mě zatím potkalo, nazvat filmografií, je Pustina rozhodně na vrcholu. Jak mé osobní herecké práce na roli, tak i setkáním s naprostou profesionalitou a zapálením pro danou věc. Myslím, že s větším odstupem budeme všichni moci říct, že šlo o výjimečné setkání.
Byla spolupráce s HBO Europe odlišná od vašich dosavadních hereckých zkušeností?
Měl jsem již to štěstí, že jsem mohl pracovat na Terapii 1, 2 i 3. Už to pro mě byl v dobrém slova smyslu šok a velká škola. Scénář, režijní vedení, herečtí partneři. U Pustiny to šlo ještě dál. Role Lukáše pro mě byla výzvou, se kterou jsem se doposud nesetkal a na začátku se jí doslova zalekl. Ale právě opět scénář, režijní vedení, herečtí partneři a práce celého štábu vytvořili téměř rodinnou atmosféru, že se člověk musel občas štípnout, aby si uvědomil, že se mu to nezdá, ale opravdu právě pracuje. »
Jakým způsobem jste se připravoval na tuto roli?
Kromě toho, že jsem třeba zcela prakticky potřeboval získat řidičák, abych mohl jako Lukáš neohroženě závodit v bahně a být opravdovým automechanikem (řidičák jsem získal nakonec asi týden před natáčením), jsem se připravoval dlouho a pro mě nově. Kontaktoval jsem Američana Bernarda Hillera, hereckého kouče, se kterým jsem absolvoval krátkou, ale intenzivní hereckou přípravu na roli Lukáše. A dopřál jsem si téměř „hollywoodský“ klid na práci a měl plnou hlavu Pustiny téměř rok.
Popište nám, jak jste se vcítil do postavy Lukáše.
Těžko i lehko. Jako v životě. Nic není jednobarevné. Lukášova situace pro mě byla celkem vzdálená, ale snažil jsem se porozumět tomu, proč věci řeší tak, jak je řeší. A pak mi jeho poloha přišla vlastně logická. Když vás pohání strach, jste schopni téměř čehokoli. A samozřejmě bych tohle všechno nemohl řešit, kdyby mě Ivan Zachariáš, myslím, že i přes pochybnosti tvůrčího týmu, do této role neobsadil. Ale zřejmě právě jistý protiklad nakonec rozhodl.
