Jeníček a Mařenka - Lovci čarodějnic - 60%

Když jsem se dosle­chl, že nor­ský scé­náris­ta a reži­sér Tommy Wirkola nato­čil jakousi akč­ní parafrá­zi pohád­ky o Jeníčkovi a Mařence, říkal jsem si, že mu asi něco těž­ké­ho spadlo na hla­vu. Výsledkem ovšem zda­le­ka není tako­vý paskvil, jak by se na prv­ní pohled moh­lo zdát.

Film „Jeníček a Mařenka, lov­ci čaro­děj­nic“ pokra­ču­je v sérii čaro­děj­nic­kých fil­mů, kte­ré dozna­ly znač­né oblí­be­nos­ti pře­de­vším díky fil­mům „Underworld“ nebo „Van Helsing“. Navíc těží z aktu­ál­ní oblí­be­nos­ti fan­ta­sy a záli­by mla­dých v počí­ta­čo­vých hrách na bázi nej­růz­něj­ší pohád­ko­vých pří­šer a kou­zel, za mno­hé sta­čí uvést „World of Warcraft“. Aby kal­ku­lů neby­lo málo, pak vše je zaha­le­no do hávu pou­ta­vé­ho akč­ní­ho fil­mu, při kte­rém je nej­lep­ší vypnout mozek a těšit se pou­ze z akce, vyni­ka­jí­cích herec­kých výko­nů a občas­ných, kru­to­přís­ných hlá­šek.

Pokud se na počin Tommyho Wirkoly umí­te podí­vat tou­to opti­kou, pak se jed­ná o doko­na­lou „odde­chov­ku“. „Jeníček“ Jeremy Renner („Smrt číhá všu­de“, „Bournův odkaz“) je čím dál víc cha­risma­tič­těj­ší „pacho­lek“ a „Mařenka“ Gemma Arterton („Souboj Titánů“, „Princ z Persie“) je jed­no­du­še tak krás­ná, že se na ní lze po celý film se zalí­be­ním dívat, byť jejich akce, stej­ně jako celý film, postrá­da­jí jakou­ko­liv logi­ku. Oba dopl­ňu­je démo­nic­ká Famke Janssen (série „X-Men“, pro změ­nu z Holandska) v roli jejich pro­tiv­ni­ce, čaro­děj­ni­ce Muriel a roze­ný zápo­rák Peter Stormare („Konečná“, „Útěk z MS-1“, naro­ze­ný ve Švédsku).

Nejde o nic jiné­ho, než o roz­ví­je­ní dal­ších osu­dů všem dětem zná­mé­ho Jenička a Mařenky, kte­ré táta na pokyn mámy odve­dl do lesa, kde je nechal, oba poslé­ze našli per­ní­ko­vou cha­loup­ku se zlou čaro­děj­ni­cí a tu po její chy­bě upek­li. Z obou hlav­ních pro­ta­go­nis­tů se sta­li lov­ci dal­ších čaro­děj­nic, udě­la­li si z lovu výdě­leč­nou živ­nost a nyní spo­leh­li­vě likvi­du­jí roz­vi­nu­tou čaro­děj­nic­kou čelád­ku poblíž rod­né­ho Augspurgu. Aby toho neby­lo málo, dozví­me se, že exis­tu­jí špat­né, ale i dob­ré čaro­děj­ni­ce a kdo ví, jak je to vlast­ně se samot­ný­mi hlav­ní­mi pro­ta­go­nis­ty.

Tommy Wirkola si zkrát­ka pus­til fan­ta­zii na špa­cír a nechal hrát her­ce, báječ­nou pří­ro­du i tem­ná les­ní zákou­tí. O děj zde jde až na posled­ním mís­tě, pokud pomi­ne­me již zmí­ně­nou logi­ku. Nutno napsat, že Tommy je vel­mi zdat­ný reži­sér, neboť vtip­né scén­ky sku­teč­ně vyzní­va­jí vtip­ně, akč­ní scé­ny jdou až na dřeň a dra­ma­tic­ké scé­ny, byť se nejed­ná o horror, vyzní­va­jí napí­na­vě, což způ­so­bu­je, že se na výsle­dek vel­mi dob­ře dívá a o to jde u „odde­chov­ky“ pře­de­vším.

„Jeníček a Mařenka“ se zřej­mě nesta­nou dal­ším fan­ta­sy kul­tem, ale při­znám se, že se mi, co se akce i cel­ko­vé­ho dojmu z fil­mu, týče, líbi­li mno­hem víc, než podob­ně „reno­vo­va­ný“ Sherlock Holmess. Pokud bude­te chtít na film vyra­zit, věz­te, že v kině nebu­de­te sami, pro­to­že zná­mý název při­tá­hl množ­ství divá­ků a cel­ko­vě již fil­ma­řům v prv­ních týd­nech vydě­lal vlo­že­né pro­střed­ky. Děti nech­te radě­ji doma, pro­to­že čaro­děj­ni­ce mají vyso­kou úmrt­nost, vět­ši­na scén je sil­ně natu­ra­lis­tic­ká, krev teče prou­dem a kdeja­ká hla­va nemá na plát­ně pří­liš vel­kou trvan­li­vost.