Jimmy P - Psychoterapie prérijního indiána - 55 %

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Je polo­vi­na pade­sá­tých let a ame­ric­ký indi­án Jimmy Picard (Benicio del Toro), kte­rý žije u své sest­ry v indi­án­ské rezer­va­ci ve stá­tě Montana, trpí závra­tě­mi, občas­nou sle­po­tou a ztrá­tou slu­chu.  Příčinou by moh­lo být zra­ně­ní hla­vy, kte­ré se mu sta­lo během váleč­ných ope­ra­cí ve Francii. Jako váleč­ný inva­li­da se tedy dostá­vá do nemoc­ni­ce Toppeka, kde se léčí váleč­ní vete­rá­ni. Celkem vstříc­né pro­stře­dí a pozor­nost léka­řů i sester však nepů­so­bí na Jimmyho dob­ře. Léčí se zde vete­rá­ni se závaž­ný­mi dušev­ní­mi poru­cha­mi, kte­ré pro­pu­ka­jí v zuři­vé záchva­ty a depre­se.  Jimmy pod­stu­pu­je růz­né tes­ty, ale léka­řům se stá­le neda­ří nalézt pří­či­nu jeho potí­ží. Přednosta kli­ni­ky tedy zavo­lá své­ho pří­te­le, fran­couz­ské­ho psy­cho­a­na­ly­ti­ka, antro­po­lo­ga a odbor­ní­ka na kul­tu­ru původ­ních oby­va­tel Ameriky, Georgese Devereuxe (Mathieu Amalric). Tento své­ráz­ný lékař, kte­rý se neza­bý­vá jen psy­cho­a­na­lý­zou, ale je to také vel­ký obdi­vo­va­tel a zna­lec indi­án­ských kme­nů, má o nové­ho indi­án­ské­ho paci­en­ta zájem a roz­hod­ne se mu zce­la věno­vat. Během tera­pe­u­tic­kých roz­ho­vo­rů spo­lu nava­zu­jí ote­vře­ný a přá­tel­ský vztah. Ukáže se, že jejich setká­ní má pro oba dva vel­ký význam.

Film byl inspi­ro­ván kni­hou Reality a Dream, kte­rou v roce 1951 napsal etno­log a psy­cho­a­na­ly­tik Georges Devereux. Hrdinou kni­hy je sku­teč­ný paci­ent, Jimmy Picard, kte­rý se na kli­ni­ce Toppeka léčil a Devereux  mu pomohl zba­vit se  jeho „boles­tí duše“, jak byl zpo­čát­ku post-traumatický syn­drom nazý­ván. Osobnost své­ráz­né­ho léka­ře a jeho kni­ha inspi­ro­va­la fran­couz­ské­ho reži­sé­ra Arnauda Desplechina k napsá­ní scé­ná­ře a násled­ně k nato­če­ní fil­mu, kde domi­nu­jí dvě výraz­né posta­vy. Indián Jimmy vystu­pu­je jako uza­vře­ná a důvě­ři­vá oso­ba, kte­rá si útrž­ko­vi­tě při­po­mí­ná svou minu­lost a spo­leč­ně s léka­řem postup­ně nachá­zí pro­blé­mo­vé situ­a­ce. Devereux má nejen nefor­mál­ní názo­ry na léče­ní paci­en­tů, ale dráž­dí oko­lí svou impul­ziv­ní pova­hou a netra­dič­ní­mi názo­ry. Přistupuje ke své prá­ci sys­te­ma­tic­ky a veli­ce zod­po­věd­ně, píše si neu­stá­le poznám­ky a sna­ží se hle­dat sou­vis­los­ti tam, kde je jiní nehle­da­jí.  Práce jej však zce­la pohl­cu­je a to se nega­tiv­ně odrá­ží i v jeho osob­ním živo­tě.

Scénář je napsán ve dvou rovi­nách. Základní pří­běh sle­du­je Jimmyho a jeho léče­ní na kli­ni­ce. Druhá rovi­na nabí­zí scé­ny zachy­cu­jí­cí trau­ma­tic­ké situ­a­ce ze vzpo­mí­nek, kte­ré Jimmy popi­su­je při tera­pe­u­tic­kých seze­ních. V základ­ní dějo­vé lin­ce se auto­ři fil­mu sna­ži­li o co nej­vět­ší auten­ti­ci­tu pro­stře­dí, včet­ně zachy­ce­ní někte­rých léčeb­ných metod té doby. Film se natá­čel v auten­tic­kých pro­sto­rách kli­ni­ky Topeka, kte­rá byla pro fil­ma­ře dočas­ně zpří­stup­ně­na. Nevelký objekt se zahra­dou, drá­tě­ný­mi plo­ty i dlou­hé chod­by a stro­hé poko­je vzbu­zu­jí depre­siv­ní nála­du nato­lik, že mno­ho scén vyvo­lá­va­jí napě­tí dřív, než se roze­hra­jí scé­ny s her­ci. Dialogy Jimmyho a jeho léka­ře se postup­ně z depre­siv­ní­ho pro­stře­dí odda­lu­jí, baví se spo­lu v pří­jem­ném pro­stře­dí pra­cov­ny nebo v par­ku. Jejich setká­ní jsou nefor­mál­ní a ote­vře­ná. Devereux doká­že poslou­chat a umí vzbu­dit důvě­ru u své­ho paci­en­ta. Postava Jimmyho půso­bí jako těž­ko­pád­ný a opa­tr­ně se vyja­dřu­jí­cí „med­ví­dek“. Velká posta­va kon­tras­tu­je s mini­mál­ním emoč­ním zau­je­tím. Zdlouhavě půso­bí i poma­lá for­mu­la­ce vět a málo­mluv­nost. Je těž­ké hod­no­tit, zda posta­va Jimmyho sku­teč­ně repre­zen­tu­je pova­hu indi­á­nů, kte­ří se začle­ni­li do běž­né­ho živo­ta a zúčast­ni­li se vál­ky. Umím si však před­sta­vit, že pro kon­trast­ní vyzně­ní léka­ře a jeho paci­en­ta se hodi­la vari­an­ta dvou odliš­ných slov­ních i emoč­ních pro­je­vů, kte­ré her­ci drže­li během celé­ho pří­bě­hu.

Scény zachy­cu­jí­cí vzpo­mín­ky z minu­los­ti jsou nato­če­ny mís­ty rozostře­ně, barev­ně odli­še­né a čas­to nedo­kon­če­né, jako by stříp­ky obra­zů, kte­ré mís­ty ani nena­va­zu­jí. Tyto čás­ti jsou pro posun děje sice důle­ži­té, ale jejich tech­nic­ké zpra­co­vá­ní a cel­ko­vé vyzně­ní půso­bí naiv­ně a nedů­vě­ry­hod­ně. Tak tro­chu jako ze staré­ho fil­mu.

Režisér Arnaud Desplechin si vybral zají­ma­vé téma, kte­ré při­po­mí­ná výraz­nou posta­vu svě­to­vé psy­chi­atrie a obdo­bí, kdy se for­mo­va­ly názo­ry na léče­ní psy­chic­kých obtí­ží. Pro ztvár­ně­ní hlav­ních postav se poda­ři­lo zís­kat kon­trast­ní dvo­ji­ci, ve kte­ré výraz­ně domi­nu­je Mathieu Amalric. Ten své­ho dok­to­ra obda­řit výraz­ným cha­rak­te­ris­tic­kým pro­je­vem i drob­ný­mi neu­ro­tic­ký­mi pohy­by, kte­ré půso­bí lid­sky věro­hod­ně. Škoda, že Benicio del Toro nedo­ká­zal na výraz­né­ho part­ne­ra vhod­ně rea­go­vat a zůstal pří­liš uvěz­ně­ný ve slup­ce posta­vy.

Jako leh­kou při­po­mín­ku a hold indi­á­nům jsem vní­ma­la úvod­ní hud­bu s indi­án­ským moti­vem. Autorem je zku­še­ný a zná­mý Howard Shore (Pán prs­te­nů, Hobit, Letec, atd.). Spolu se zábě­ry na krás­nou kra­ji­nu vše při­po­mí­ná roman­ti­ku indi­án­ských pří­bě­hu, ale sku­teč­né pří­běhy lidí už nejsou tak roman­tic­ké.

Doporučuji film pře­de­vším pro jeho sna­hu zacho­vat auten­ti­ci­tu pro­stře­dí a zachy­ce­ní zají­ma­vé posta­vy výraz­né lékař­ské osob­nos­ti. Technické zpra­co­vá­ní však řadí film do prů­mě­ru.