John Wick 2 - stylové pokračováním předchozího akčního příběhu

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

John Wick je zabi­ják na odpo­čin­ku, kte­rý by se nej­ra­dě­ji zavřel ve svém domě a vzpo­mí­nal na mrt­vou ženu. Přesto musel oprášit své zbra­ně a dát za vyu­če­nou jed­né par­tě lum­pů. John to udě­lal nerad, ale musel. Má tako­vou zvlášt­ní pova­hu. Ve svě­tě zla chce hrát fér, ale to je těž­ké.  A vytou­že­ný klid se taky nedo­sta­vu­je, pro­to­že při­jíž­dí  býva­lý par­ťák a žádá o pomoc. Žádá tak důraz­ně, že se John roz­hod­ne jako správ­ný zabi­ják. Bude muset něko­ho zabít. Není to nic nové­ho, tako­vá ruti­na. Opráší jen sta­ré zná­mos­ti a dá se do prá­ce. Ale hra­je se o život a nikdo nemá sli­to­vá­ní ani s Johnem Wickem. Drsný to svět!

V roce 2014 nato­čil reži­sér Chad Stahelski prv­ní film se zabi­já­kem Johnem Wickem a film u divá­ků zabo­do­val. Scénář k fil­mu napsal Derek Kolstad, kte­rý se tedy pus­til do pokra­čo­vá­ní. Postava Johna Wicka půso­bí jako hrdi­na, kte­rý se musí pře­mlou­vat, aby se do něče­ho pus­til, ale když se do něče­ho dá, pak to dotáh­ne do kon­ce. Se vším si umí pora­dit a dosáh­ne své­ho, i když má pro­ti sobě množ­ství nepřá­tel. Užívá zbra­ně, auta, i své bojo­vé doved­nos­ti. Moc toho nena­mlu­ví a diplo­ma­tic­ké pro­jed­ná­vá­ní není domé­nou ani pro jeho pro­ti­hrá­če. Ve svě­tě zabi­já­ků se cho­vá jako ryba ve vodě a ze sou­bo­jů vychá­zí jako vítěz. Přesto tou­ží po samo­tě.

Režisér fil­mu Chad Stahelski  si vyzkou­šel něko­lik fil­mo­vých pro­fe­sí a hod­ně zku­še­nos­tí zís­kal jako kaska­dér i koor­di­ná­tor kaska­dé­rů (300: Bitva u Thermopyl, Sherlock Holmes: Hra stí­nů).  Tuto svou pro­fe­si patr­ně milu­je, pro­to­že fil­my o Johnu Wickovi jsou plné kaska­dér­ských kous­ků. Příběh je jen rámec, do kte­ré­ho se vtěs­na­jí stří­leč­ky, auto­mo­bi­lo­vé honič­ky i bojo­vé sou­bo­je. O co méně posta­vy mlu­ví, o to více boju­jí. To je pra­vi­dlo, kte­ré pla­tí v obou fil­mech. Hlavní posta­va však nepů­so­bí jako zlý člo­věk, pro­to­že se do kon­flik­tů dostá­vá pro­ti své vůli nebo z donu­ce­ní. Proti němu sto­jí buď ano­nym­ní padou­ši nebo ošk­li­ví „zlouni“.

Kameraman Dan Laustsen si dal prá­ci se zábě­ry osvět­le­ných i tma­vých inte­ri­é­rů, ale je jas­né, že cílem byly akce a pro­stře­dí hrá­lo až dal­ší roli. Střih Elísabet Ronaldsdóttir ješ­tě pod­trh akč­ní zamě­ře­ní fil­mu a tím je vše dáno. Přes dob­ře nasní­ma­né scé­ny a pro­ve­de­né sou­bo­je půso­bí dél­ka akč­ních scén kon­tra­pro­duk­tiv­ně. Děj se posou­vá jen vel­mi zvol­na a nepři­ne­se žád­né nové zvra­ty. Proti prv­ní­mu fil­mu se sní­ži­lo napě­tí a při­by­lo „umě­lec­ké pro­stře­dí“. Postavy se potká­va­jí v umě­lec­ké gale­rii, kdy kuli­su vytvá­ří antic­ké sochy nebo zrca­dlo­vé blu­diš­tě. Děj se také pře­sou­vá do pod­zem­ních cho­deb v Římě, ale his­to­ric­ká atmo­sfé­ra vez­me za své, když se za kaž­dým rohem obje­vu­jí jen potem­ně­lé posta­vy střel­ců

Pro toho, kdo má duši bojov­ní­ka a je scho­pen doce­nit bojov­né­ho ducha všech her­ců, kaska­dé­rů a patr­ně i reži­sé­ra, může být film dobrou zába­vou. Já jsem postrá­da­la slo­ži­těj­ší záplet­ku i vět­ší pro­pra­co­va­nost hlav­ních postav. Napětí a strach o Johna jsem v sobě mar­ně dolo­va­la. Přesto se mi posta­va Johna Wicka v podá­ní Keana Reevese líbi­la, je zahrá­na pocti­vě, jak jen to cha­bý scé­nář dovo­lil.

Film je sty­lo­vým pokra­čo­vá­ním před­cho­zí­ho akč­ní­ho pří­bě­hu, kde hlav­ní hrdi­na zůstá­vá neu­stá­le na scé­ně.