Když se zhasne - Jedna velká dávka mixu suchého a absurdního humoru

Když se zhasneZdroj: Bontonfilm
🎧 Poslouchejte Kritiky.cz na Spotify a dal­ších pod­cas­to­vých služ­bách! Klikněte sem a nezmeš­kej­te žád­nou recen­zi.
Hodnocení článku
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehod­no­ce­no)
Loading...
Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Jedno man­žel­ství, kte­ré drží pohro­ma­dě už jen předman­žel­ská smlou­va na ubrousku, čty­ři přá­te­lé, sedm hříchů na menu a nespo­če vtip­ných situ­a­cí, kte­ré to s sebou při­ná­ší. Když se do toho navíc při­mí­chá vrcho­va­tá dáv­ka pomsty, špet­ka spik­le­nec­tví a vše zahus­tí ner­vo­zi­ta ze slav­nost­ní­ho ote­vře­ní nové restau­ra­ce, mají hlav­ní akté­ři pořád­ně zava­ře­no. Hvězdně obsa­ze­ná kome­die Když se zhas­ne je plná chu­tí a uka­zu­je, že někte­ré prav­dy se pros­tě neda­jí držet pod poklič­kou. 

Český reži­sér Ondřej Pavliš zná­mý pod pseu­do­ny­mem Andy Fehu se zvlá­dl svou dosa­vad­ní tvor­bou zařa­dit na seznam nej­vý­raz­něj­ších čes­kých fil­mo­vých tvůr­ců. Ať už šlo o jeho celo­ve­čer­ní debut Nenasytná Tiffany, seri­ál Pěstírna nebo kome­dii Shoky & Morthy: Poslední vel­ká akce, Fehu pro­ka­zo­val smy­sl pro vizu­ál­ní nápa­dy a schop­nost pra­co­vat s her­ci. Scénáře ke svým fil­mům si Fehu dopo­sud psal sám, v pří­pa­dě jeho novin­ky Když se zhas­ne tomu tak ovšem není. Pod scé­ná­řem jsou pode­psá­ni Michaela DoleželováMichal Baláž, při­čemž Doleželová je spo­lu­au­tor­kou diva­del­ní před­lo­hy. Filmová adap­ta­ce se z New Yorku pře­sou­vá do Olomouce, mís­to Ivo Šmoldase, Světlany Nálepkové, Lukáše LangmajeraMichaely Kuklové se v hlav­ních rolích čtve­ři­ce přá­tel obje­vu­jí Martin Pechlát, Petra Polišenská, Lukáš LangmajerPetra Hřebíčková. Ve ved­lej­ších rolích se obje­vu­jí také Vojtěch Kotek, Simona Lewandowska či Lucie Vondráčková. Na roz­díl od diva­del­ní před­lo­hy se film neo­de­hrá­vá během Vánoc, ale během ote­vře­ní restau­ra­ce jed­né z hlav­ních postav, i ten­to­krát se ovšem děj točí kolem man­žel­ské smlou­vy, kte­rá sta­no­vu­je, že ten z man­že­lů, kte­rý podá návrh na roz­vod, při­jde o veš­ke­rý maje­tek, kte­rý tak auto­ma­tic­ky při­pad­ne tomu dru­hé­mu. Tedy tak tro­chu. Je to celé tak tro­chu slo­ži­těj­ší. Což se dá říct o celé fil­mo­vé adap­ta­ci.

Když se zhasne
Zdroj: Bontonfilm

Film začí­ná v Olomouci v roce 2005. Čtveřice přá­tel slo­že­ná ze dvou párů se pár dní před svat­bou jed­no­ho z páru sejde v hos­po­dě, prá­vě pár, kte­rý má před svat­bou, poté sepí­še zmi­ňo­va­nou man­žel­skou smlou­vu, kte­rou násled­ně necha­jí práv­nic­ky ově­řit. Uteče dva­cet let. Jeden pár (Martin Pechlát, Petra Políšenská) je zdán­li­vě šťast­ně zada­ný a mají spo­lu dvoj­ča­ta, v dru­hém páru (Tomáš Maštalír, Petra Hřebíčková) je to o pozná­ní méně ide­ál­něj­ší. Je to man­žel­ství bez dětí (jed­nou je zmí­ně­no, že spo­lu děti mít nemo­hou, ale více to film neroz­vá­dí) a je hned ilu­stro­vá­no, že mezi obě­ma man­že­ly exis­tu­je for­ma nevra­ži­vos­ti a naschvá­lů. Nina v podá­ní Petry Hřebíčkové je nicmé­ně šéf­ku­chař­ka, kte­rou čeká ote­vře­ní nové restau­ra­ce 7 hříchů, při kte­rém samo­zřej­mě nemo­hou chy­bět ani tři zby­lé hlav­ní posta­vy. Z něja­ké­ho důvo­du se ovšem Maštalírův Richard roz­hod­ne, že prá­vě při ote­ví­rá­ní man­žel­či­ny restau­ra­ce je ide­ál­ní čas obvi­nit ji z nevě­ry a tím vyjít vítěz­ně ze sta­no­ve­né man­žel­ské smlou­vy. Začne tak pře­svěd­čo­vat své­ho inte­lek­tu­ál­ní­ho kama­rá­da Pechlátova Čendu, aby Ninu sve­dl, což začne pod­po­ro­vat i Alena Polnišové. Absurdity této kome­die ovšem kon­čí dale­ko za hra­ni­ce­mi podiv­né­ho vzta­hu ústřed­ní­ho čtyř­líst­ku.

Na fil­mo­vém Když se zhas­ne jde doce­la jas­ně poznat, že se jed­ná o pře­vod diva­del­ní hry do fil­mo­vé­ho kabá­tu. Je to vel­mi upo­ví­da­ný film, ve kte­rém jde jas­ně zpo­zo­ro­vat i momen­ty, kdy je něko­lik minut posklá­dá­no čis­tě z jed­no­ho vti­pu za vti­pem. Svým způ­so­bem to evo­ku­je tako­vé ty prů­měr­né vti­py z Kameňáku, jen s tím roz­dí­lem, že se v Když se zhas­ne ale­spoň pohy­bu­jí her­ci, kte­ří do pro­ne­se­ných vti­pů dáva­jí něco, co by se dalo nazvat něja­kým pro­je­vem, čímž něko­lik vti­pů ale­spoň doká­že nějak vyznít. Aby ovšem bylo mož­né ilu­stro­vat, jak přes­ně humor v této kome­dii fun­gu­je, je ide­ál­ní vyob­ra­zit to na jed­nom pří­kla­du za všech­ny:

  • Postava A: „Jdete dneska do spo­leč­nos­ti?“
  • Postava B: „Ne, já bych dneska man­že­la ven nedo­sta­la, on hra­je Real pro­ti Madridu.“
  • Postava A: „Real pro­ti Madridu, jo? A komu fan­dí­te?“
  • Postava B: „Madridu, já Real nesná­ším.“

Nebo:

  • Postava X: „Já potře­bu­ju, aby to zbo­ží bylo čer­stvé.“
  • Postava Y: „Nebojte se, ješ­tě před hodi­nou to běha­lo na dvor­ku.“
  • Postava X: „Ale vždyť to jsou ryby!“

Zasmáli jste se? Pokud ano, humor v Když se zhas­ne na vás může zabrat. Pokud ne, obje­vi­ly jste zásad­ní pro­blém, kte­rý může mít s tím­to fil­mem. Většina vti­pů v tom­to fil­mu se sklá­dá ze suché­ho humo­ru. Ne snad suchým pro­to, že by je her­ci odří­ká­va­li topor­ně, ale suchým tím způ­so­bem, že čas­to koke­tu­jí na hra­ni­ci absurd­na a trap­na, což mimo­cho­dem pod­tr­hu­je účast Vladimíra Poláka, jed­no­ho z čle­nů Divadla Mír, kte­ré si na zkou­má­ní hra­nic trap­né­ho humo­ru hrdě zaklá­dá. Chvílemi vlast­ně celý film půso­bí jako film, kte­rý poměr­ně dost jas­ně ilu­stru­je prů­měr­né scén­ky z Divadla Mír, chy­bí už jenom to, aby za rohem vysko­čil Štěpán Kozub pře­vle­če­ný za rom­skou jas­no­vid­ku.

Když se zhasne
Zdroj: Bontonfilm

Když se zhas­ne má ovšem něco, co (ale­spoň zatím?) ske­če Divadla Mír nema­jí – režii Andyho Fehua. Je to prá­vě Fehu, kte­rý sto­jí za tím, že ten­to pře­vod do fil­mo­vé­ho for­má­tu poměr­ně fun­gu­je. Film mini­mál­ně pra­cu­je s vizu­á­lem zají­ma­vě­ji než vět­ši­na prů­měr­ných čes­kých kome­dií – pra­cí s kame­rou, osvět­le­ním, akcí a něko­li­ka vizu­ál­ní­mi nápa­dy. Pro Fehua se sice nejed­ná o autor­ský pro­jekt, roz­hod­ně to ovšem nezna­me­ná, že by jeho režie nazna­čo­va­la, že jde jen o komerč­ní zakáz­ku, do kte­ré nemu­sí osob­ně nic vklá­dat. A cel­ko­vě o samot­ném fil­mu pla­tí, že řeme­sl­ně nepů­so­bí laj­dác­ky. Ano, pra­cu­je s rela­tiv­ně ome­ze­ným počtem loka­cí, a i tuhle fil­mo­vou ver­zi loka­li­zo­va­nou do Olomouce by šlo snad­no pře­vézt do diva­del­ní podo­by, ten film nicmé­ně roz­hod­ně nevy­pa­dá špat­ně. Je ško­da, že jen ústřed­ní záplet­ka moc nedá­vá smy­sl.

Paradoxně nejmé­ně zají­ma­vá na celém pří­bě­hu je prá­vě ústřed­ní záplet­ka o předman­žel­ské smlou­vě, kte­rá může zdán­li­vě skon­čit jedi­ným mož­ným způ­so­bem. Film se ve sku­teč­nos­ti neto­čí jenom kolem ní. Mnohem zají­ma­věj­ší je napří­klad sle­do­vat Ninu při sna­ze otevřít restau­ra­ci, kdy ovšem dochá­zí k něko­li­ka nástra­hám – neto­pý­ři ve ven­ti­la­ci, hroz­ba hygi­e­ny i přís­né kri­tič­ky či kla­sic­ké neho­dy, kte­ré se pros­tě někdy mohou v gastro­no­mii stát. Z názvu restau­ra­ce vychá­zí ote­ví­ra­cí menu, kte­ré si zřej­mě uta­hu­je z eli­tář­ské gastro­no­mie podob­ně jako čty­ři roky sta­ré Menu Anyou Taylor-JoyRalphem Fiennesem. Film mimo­cho­dem men­ším run­ning jokem způ­so­bí, že už nej­spí­še někte­ří divá­ci neu­vi­dí Tomáše Maštalíra jinak než prá­vě jako slo­ven­ské­ho Ralpha Fiennese. V rám­ci sed­mi smr­tel­ných hříchů lako­tu vysti­hu­je jed­na fazol­ka, lenost zase jíd­lo bez pří­bo­ru. A všech­no to jíd­lo půso­bí jako přes­ně to jíd­lo, kte­ré půso­bí láka­vě a povrch­ně záro­veň. Jde o zají­ma­vé nápa­dy a kdy­by někdo vysta­věl záplet­ku prá­vě čis­tě na ote­ví­rá­ní restau­ra­ce a jejím spe­ci­fic­kém menu, mohl by z toho být mno­hem zábav­něj­ší film.

Když se zhasne
Zdroj: Bontonfilm

Jenže záplet­ka se pořád sou­stře­dí prá­vě na man­žel­ský pár, kte­rý toho po dva­ce­ti letech má dost. Film se sna­ží vystih­nout, jak je ústřed­ní čtve­ři­ce tvo­ře­na neroz­luč­ný­mi přá­te­li, a přes­to jsou schop­ni si udě­lat věci, po kte­rých by nej­spí­še v reál­ném živo­tě spous­ta přá­tel­ství skon­či­la. Nejvíce ze živo­ta vlast­ně Když se zhas­ne půso­bí v moment, kdy se kla­sic­ky uká­že, že by se vše moh­lo vyví­jet mno­hem slib­něj­ší ces­tou, pokud by si ti lidé… pro­mlu­vi­li! Jenže to se samo­zřej­mě stát nemů­že, pro­to­že by film skon­čil po pěti minu­tách, chy­bě­la by něja­ká ta dra­ma­tic­ká budo­vá­ní a odha­le­ní, a film by poté neměl kam spět. Jenže pořád není pro­blém tyto záplet­ky budo­vat způ­so­bem, kte­rý tak moc netr­há logi­ku na cuc­ky. Samozřejmě při­pa­dá v úva­hu mož­nost, že v diva­del­ní před­lo­ze vše dává vět­ší smy­sl, člo­věk bez její zna­los­ti se ovšem musí spo­lé­hat pou­ze na fil­mo­vou logi­ku. A ta chtě nechtě hapru­je už od prv­ních momen­tů, kte­ré mají nějak ilu­stro­vat ústřed­ní posta­vy.

Suché humo­ry tu kom­pen­zu­jí ty s absurd­ním humo­rem. Petra Políšenská hned v prv­ních minu­tách řádí za volan­tem podob­ně jako Vin Diesel v nej­lep­ších časech znač­ky Rychle a zbě­si­le, inte­lek­tu­ál­nost Pechlátova Čendy někdy smě­je ke kom­bi­na­ci inte­lek­tu­ál­ní­ho a stře­le­né­ho humo­ru, svo­je samo­zřej­mě dělá i fakt, že je Alena v podá­ní Polnišové tak tro­chu ezo­te­ric­ká duše. Postupně mají někte­ré vti­py svou dohru, někte­ré skon­čí roze­hra­né tak nějak na půl ces­ty bez poin­ty, nako­nec se to celé vydá­vá způ­so­bem, kte­rý by jis­tě někte­ří věr­ní odpůr­ci Netflixu ihned ozna­či­li za „too much woke“. Kvalitní výko­ny nere­zig­no­va­ných her­ců ovšem ale­spoň sto­jí za tím, že sebe­ví­ce pochyb­né smě­řo­vá­ní není úpl­ně bez­du­ché, a když už má film ambi­ce vyvo­lat něja­ké ambi­ce, pře­ci jen se mu to ale­spoň čás­teč­ně daří. I když se může snad­no zdát, že pře­sun na váž­něj­ší notu zrov­na v pří­pa­dě toho­to fil­mu extra neza­bí­rá, pro­to­že se dopo­sud ode­hrá­val ve své zdán­li­vě spe­ci­fic­ké rea­li­tě. A přes­to jed­na zásad­ní věta, kte­rá v tom­to fil­mu pad­ne, zvlád­ne film z této bub­li­ny vytrh­nout způ­so­bem, kte­rý film tak tro­chu roz­ho­dí. Ale Zdeněk Troška by to asi pořád napsal hůř.

Když se zhasne
Zdroj: Bontonfilm

Dost se toho ve fil­mu děje jen tak mimo­cho­dem – che­mie mezi Ninou a jejím kole­gou Václavem v podá­ní Vojtěcha Kotka, kte­rá při­jde jak­si odni­kud, depre­se Čendy z toho, že se mu ztra­til jeden vzác­ný nález, nako­nec i náh­le vyskyt­nu­tí Kiki, mlad­ší sest­ry Niny v podá­ní Simony Lewandowske, kte­rá se obje­ví s jejím výraz­ným pří­te­lem. A občas se obje­ví také pol­ský homose­xu­ál­ní met­ro­se­xu­ál v podá­ní Tomáše Dianišky, kte­rý pořád mlu­ví o tom, že něko­ho szu­ka, otáz­ku pak samo­zřej­mě vyvo­lá­vá to, zda do kon­ce fil­mu pře­ci jen něko­ho bude szu­kat (trap­nost toho­to rádo­by vti­pu vysti­hu­je čas­tý humor v tom­to fil­mu). A jak moc do toho pří­pad­ně zapad­ne jeden z mužů v tom­to pří­bě­hu. Jako prak­tic­ky kaž­dá dru­há věc v tom­to fil­mu je to nicmé­ně věc poměr­ně lhos­tej­ná. A za pocho­du se pořád nejde úpl­ně zba­vit poci­tu, že spous­ta vti­pů vznik­lo jako­by na prv­ní dobrou. Je samo­zřej­mě otáz­ka, jak moc při pře­vo­du z diva­del­ní před­lo­hy do fil­mo­vé­ho scé­ná­ře zůsta­ly věr­né a zda to na podiu diva­dla pře­ci jen nemá jinou ener­gii, kte­rou fil­mo­vé plát­no i přes všech­nu sna­hu úpl­ně pře­nést nedo­ká­že.

Na něko­ho tak mož­ná zabe­re, že Lucie Vondráčková ve své roli v pod­sta­tě paro­du­je afek­to­va­né pro­to­ty­py influ­en­ce­rek (v její roli je cítit mož­ný závan Agáty Hanychové). Na něko­ho zabe­re typic­ký argu­ment, že čes­ké kome­die mají fun­go­vat jako pro­to­typ na vytrh­nu­tí z pří­liš nega­tiv­ní rea­li­ty a vlast­ně moc neva­dí, že se ode­hrá­va­jí ve svě­tě, kde logi­ka postav a lid­ské­ho uva­žo­vá­ní občas nedá­vá smy­sl. A na něko­ho mož­ná zabe­re i fakt… že to Vojtu Kotkovi v ron­do­nu pros­tě straš­ně sek­ne. Z fil­mu poté nej­ví­ce trčí záva­ny čer­né­ho humo­ru, kte­ré při­po­mí­na­jí humor z před­cho­zích fil­mů Andyho Fehua, i díky nim se dá pocho­pit, že moh­ly být na papí­ře reži­sé­ro­vi sym­pa­tic­ké. Sám Fehu film ozna­čil za film o kama­rád­ství, vzta­zích a tajem­stvích, kte­ré není dob­ré nechá­vat v sobě pří­liš dlou­ho, při­rov­nal ho k dlou­hé­mu a dob­ré­mu menu. Dlouhému v uvo­zov­kách, pro­to­že 96 minut je ve finá­le ide­ál­ní sto­páž, film roz­hod­ně netr­pí sla­bým tem­pem. A jest­li se o něm dá něco říct s jis­to­tou, je to fakt, že nenu­dí. Některé vti­py poba­ví, pro­to­že jsou vtip­né, jiné pro­to, že jsou jed­no­du­še blbé. A vlast­ně tak ve finá­le nesejde na tom, jak moc jde při fil­mu točit oči v sloup. Ten film má jas­ně sta­no­ve­ná pra­vi­dla hry, na kte­ré je tak tro­chu nut­né při­stou­pit. Kdo zavá­há, na jeho vlnu pros­tě nemá šan­ci nasko­čit. Neznamená to ovšem, že by nee­xis­to­va­lo pár důvo­dů, díky kte­rým se jde u toho­to fil­mu tak nějak poba­vit. A to i přes fakt, že pořád nej­spí­še nepů­jde o to pra­vé pro všech­ny, kte­ří stá­le ohr­nu­jí nos nad prů­měr­nou podo­bou moder­ních čes­kých kome­dií.

Když se zhasne
Zdroj: Bontonfilm

Když se zhas­ne fun­gu­je spí­še jako sle­pe­nec vti­pů a absurd­ních situ­a­cí než jako soudrž­ný pří­běh. Některé momen­ty poba­ví, jiné zůsta­nou vyprázd­ně­né, a ústřed­ní záplet­ka o man­žel­ské smlou­vě půso­bí nepře­svěd­či­vě a díky zábav­něj­ším prv­kům pří­bě­hu vlast­ně zby­teč­ně. Na dru­hou stra­nu je znát, že Andy Fehu ovlá­dá režij­ní řemes­lo a doká­že i jed­no­du­chý mate­ri­ál vizu­ál­ně oži­vit, a her­ci se sna­ží z kaž­dé­ho gagy vytě­žit maxi­mum. Celkově je Když se zhas­ne prů­měr­ná čes­ká kome­die – má nápa­dy, pár pove­de­ných scén a hra­vý vizu­ál, ale postrá­dá coko­liv, co by ji doká­za­lo pozved­nout nad prů­měr. Z hle­dis­ka plu­sů film nabí­zí něko­lik pove­de­ných vizu­ál­ních nápa­dů, solid­ní výko­ny her­ců a občas­ný poměr­ně hra­vý čer­ný humor, mínu­sem je sla­bá záplet­ka, nevy­vá­že­ný humor a čas­tý snad­ný pocit, že děj jen sle­du­je něko­lik naho­di­lých situ­a­cí. Pokud někdo hle­dá leh­kou a nená­roč­nou zába­vu, Když se zhas­ne mini­mál­ně neu­ra­zí. Kdokoliv, kdo bude oče­ká­vat něco troš­ku víc, ovšem bude nej­spí­še nevy­hnu­tel­ně zkla­mán...


Verdikt: 50 %

Snowboarďáci - sympatická komedie na sněhu
22. prosince 2024Snowboarďáci - sympatická komedie na sněhuDva šestnáctiletí kluci, Rendy (Vojta Kotek) a Jáchym (Jirka Mádl), odjíždí na hory, aby nasbírali zkušenosti jak ve snowboardingu, tak balení holek. Už na začátku se jim však jejich představa zbortí. Zjišťují, že snowboard je ve…Vydáno v rubrice: Retro filmové recenze
Záhada strašidelného zámku – pohádka s nedostatky
24. prosince 2025Záhada strašidelného zámku – pohádka s nedostatkyZáhada strašidelného zámku nabízí tradiční vánoční pohádkový příběh, který však bohužel nedokáže naplnit očekávání širšího publika. Na jedné straně stojí příjemné prostředí zámku a nápadité kostýmy, na straně druhé slabý scénář a herecké výkony, které působí…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Dream Team - Martin Hofmann a Jakub Prachař v Riu
19. prosince 2025Dream Team - Martin Hofmann a Jakub Prachař v RiuHlavním hrdinou komedie Dream Team je rázný a svérázný basketbalový trenér Marek (Martin Hofmann), který neuspěje při pokusu dostat svůj tým do druhé národní ligy. Nejraději by s trénováním úplně seknul. Jenže jeho syn Šimon (Martin Polišenský), který…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Životopisné drama Duchoň – když talent nestačí
6. srpna 2025Životopisné drama Duchoň – když talent nestačíUprostřed léta – času prázdnin a dovolených – jsem byla vyslána do pražského kina 35 na novinářskou projekci filmu Duchoň který režíroval Peter Bebjak. Tvůrci jej uvádějí v době, kdy si připomínáme 75 let od narození…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Bathory: Velkolepý film s krvavou historií, který nenaplnil očekávání
22. dubna 2025Bathory: Velkolepý film s krvavou historií, který nenaplnil očekáváníFilm Bathory slavného slovenského režiséra Juraje Jakubiska sice poprvé spatřil světlo světa už v roce 2008, ale i po sedmnácti letech od premiéry je to snímek, který stále rozděluje diváky. První klapka padla už v roce…Vydáno v rubrice: Retro filmové recenze
Vlny – historické drama z období okupace –  75 %
21. dubna 2025Vlny – historické drama z období okupace – 75 %Vlny (2024) jsou v pořadí již třetím režijním počinem mladého (38 let), ale přesto nadějného herce, scénáristy a režiséra Jiřího Mádla, který již odrostl svým pubertálním rolím rafťáka či snowborďáka. Žánrově se jedná o historické drama…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Kawasakiho růže – nejsložitější japonská skládanka z papíru –  85%
18. dubna 2025Kawasakiho růže – nejsložitější japonská skládanka z papíru – 85%Film Kawasakiho růže (2009) od uměleckého dua Jan Hřebejk a Petr Jarchovský (U mě dobrý, Učitelka, Kráska v nesnázích nebo Musíme si pomáhat), je opět potvrzením úspěšnosti jejich plodné dosavadní spolupráce. Jedná se již o starší film,…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Viděl jsem Vlny, měli byste taky?
16. července 2024Viděl jsem Vlny, měli byste taky?Jestli se o nějakém filmu na KVIFFu nesly téměř až magické zvěsti, byly to rozhodně Vlny. I proto bylo možné jen pár dní po světové premiéře vidět na pokladnách cedule, které dopředu upozorňovaly na to, že…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Princezna na hrášku (2024): Souhrn recenzí
4. června 2024Princezna na hrášku (2024): Souhrn recenzíFilmová adaptace pohádky H. Ch. Andersena se setkává s rozporuplnými reakcemi. Zatímco někteří oceňují její nenáročnou zábavnost a pohádkovou atmosféru, jiní kritizují amatérské zpracování a zastaralé poselství. Negativní recenze: Uživatelé ČSFD: Mnoho uživatelů hodnotí film nízce,…Vydáno v rubrice: Zajímavosti
Metoda Markovič: Hojer
19. března 2024Metoda Markovič: HojerFilmfanaticovi dosud chyběla zkušenost s nováckými sériemi z produkce Voyo. Nenalákal mě Král Šumavy, nepodařilo se to Ivetě, uspěla až Metoda Markovič: Hojer. A padlo hned několik mýtů. Seriál popisuje skutečné případy kriminalisty Jiřího Markoviče a…Vydáno v rubrice: TV Recenze
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře