Tomb Raider: Legend

Jeden z dílů popu­lár­ní her­ní série s hrdin­kou, kte­rá je víc obchod­ní znač­kou, než posta­vou ze hry. Vydáte se s ní za dal­ším dob­ro­druž­stvím?

Svého pomy­sl­né­ho vrcho­lu dosáh­la série Tomb Raider v roce 1997, kdy byla vydá­na hra Tomb Raider 2. Od toho­to památ­né­ho data šla kva­li­ta dolů, a to s kaž­dým dílem stá­le víc. Vzpomeňme si neú­spěch Tomb Raider 3: Adventures of Lara Croft z roku 1998, jehož osud sdí­lel i dal­ší Tomb Raider: The Last Revelation z násle­du­jí­cí­ho roku. Zoufalství auto­rů se dá vysle­do­vat i v poku­su z roku 2000, kdy vyda­li rov­nou dvě hry - Tomb Raider: The Lost Artifact a Tomb Raider: Chronicles.

Opravdovým vzkří­še­ním pro bled­nou­cí znač­ku měl být rok 2003, kdy svět­lo svě­ta spat­řil Tomb Raider: The Angel of Darkness. Bohužel ani ten nezvlá­dl roli, kte­rou mu urči­li. Chvála na adre­su hudeb­ní strán­ky hry nedo­ká­za­la pře­vá­žit kri­ti­ku, jež postih­la téměř kaž­dý dal­ší aspekt nešťast­né­ho dílu.

Součástí stra­te­gie bylo uve­de­ní fil­mu Lara Croft Tomb Raider: The Cradle of Life, kte­rý se obje­vil ve stej­ném roce jako Tomb Raider: The Angel of Darkness, avšak stej­ně jako hra nespl­nil oče­ká­vá­ní tvůr­ců. Filmová spo­leč­nost Paramount Pictures nevá­ha­la s nesluš­ným uka­zo­vá­ním na Eidos Interactive a komen­tá­ři v duchu „...když divá­ci vidě­li, jak je vaše hra špat­ná, nešli na náš film.“ Eidos Int. se ale nene­chal nadá­vat do neschop­ných a stej­ně ostře oko­men­to­val kva­li­tu fil­mu.

Vzájemné oso­čo­vá­ní ale nedo­ká­že vydě­lá­vat pení­ze, pro­to bylo nut­né upus­tit od řečí a pře­jít k činům. Vývojáře z Core Design klep­li přes prs­ty, a prá­ce na novém dílu byla svě­ře­na Crystal Dynamics, kte­rá se zapsa­la do his­to­rie díky Legacy of Kain. Sloganem násle­du­jí­cích dnů se sta­lo „Lara žila, Lara žije, Lara MUSÍ žít!“

V úvod­ní ani­ma­ci se v horách zří­tí leta­dlo Croftových, a to vel­mi sty­lo­vě neda­le­ko sta­ro­by­lých roz­va­lin. Následně mat­ka Lary obje­ví jaký­si por­tál, kte­rý se akti­vu­je a pone­chá hrdin­ku her­ní série bez jed­no­ho z rodi­čů. Otec zasvě­tí celý život hle­dá­ní man­žel­ky, jeli­kož je pře­svěd­čen, že stá­le žije a je mož­né ji vrá­tit. Působivě je do pří­bě­hu zakom­po­no­vá­na i legen­da o Artušovi a Excalibru. Vlastně celý děj se bude točit kolem sta­rých moc­ných mečů a je zde před­klá­dá­na i zají­ma­vá fabu­la­ce o jejich úče­lu v někte­rých sta­rých kul­tu­rách.

Lara navští­ví růz­né země jako tře­ba Peru, Kazachstán, Británii, Nepál…, kde bude hle­dat odpo­vě­di na otcem nastí­ně­né otáz­ky. Povětšinou se bude pohy­bo­vat v rui­nách a jes­ky­ních, ale tře­ba se podí­vá i do taj­né labo­ra­to­ře na přís­ně stře­že­né vojen­ské základ­ně a navští­ví večí­rek šéfa Yakuzy. Projede se na motor­ce, vychut­ná si vítr ve vla­sech na stře­še jedou­cí­ho vla­ku a vyří­dí spous­ty nepřá­tel, kte­ří jí budou stát v ces­tě.

Tato hra se chlu­bí pře­de­vším gra­fi­kou. A gra­fic­ký kabá­tek sleč­ně Croftové oprav­du hod­ně slu­ší. Zatímco v roce 2006 ne kaž­dý stroj doká­zal roz­dý­chat onu novo­tu, v dneš­ní době si s tako­vou pochu­ti­nou již pora­dí. Není nut­né zdů­raz­ňo­vat, že next-gen při­ná­ší vět­ší poži­tek. Majitelé slab­ších stro­jů si přes­to nemuse­jí zou­fat nad krve­lač­ný­mi ambi­ce­mi hry. Viděl jsem ji v roz­li­še­ní 800x600 oši­ze­nou o veš­ke­ré vymo­že­nos­ti z nabíd­ky Grafické nasta­ve­ní. Přesto vypa­da­la - Dobře.

Po prv­ní misi, kte­rá záro­veň plní úlo­hu tuto­ri­á­lu, jsem si rych­le zvyk­nul na ovlá­dá­ní, kte­ré je pove­de­né. Pohyb klá­ve­sy W-A-S-D je dnes neod­mys­li­tel­nou kla­si­kou, E=interakce (E se dá pou­žít, když neši­kov­ně sko­čí­te na řím­su a hro­zí, že spad­ne­te - po stisk­nu­tí E, se zachy­tí­te pev­ně­ji - šikov­né). Myší se stří­lí, dá se nasta­vit i výmě­nu zbra­ní, R nabí­jí­te - zkrát­ka nic, co bychom všich­ni nezna­li. Tlačítkem Q pou­ží­vá­te jakési lano na jed­né stra­ně zakon­če­né mag­ne­tem. Jde o výbor­nou pomůc­ku při řeše­ní háda­nek. Mnohdy si zkrát­ka daný před­mět při­táh­ne­te k sobě. Také při sko­cích nad pro­past­mi, kte­ré pře­vy­šu­jí fyzic­ké schop­nos­ti neu­na­vi­tel­né brit­ské hrdin­ky, se díky tako­vé­mu lanu zachy­tí­te za kovo­vý před­mět, jenž v těch­to pří­pa­dech nezříd­ka visí nad samot­nou pro­pas­tí.

Povinnou výba­vou arche­o­lož­ky je kapes­ní počí­tač, dale­ko­hled se služ­ným při­blí­že­ním a bater­ka. Zbraňový arse­nál je neče­ka­ně skrom­ný. K dis­po­zi­ci máte dvě pis­to­le, jež se vyzna­ču­jí nevy­čer­pa­tel­nou muni­cí, což výraz­ně ubí­rá na rea­lis­tič­nos­ti. Po mrtvých nepřá­te­lích může­te sbí­rat gra­ná­ty či auto­ma­tic­ké puš­ky. Zaměřování je auto­ma­tic­ké, ale ne vždy vybí­rá opti­mál­ní­ho pro­tiv­ní­ka. Bohužel ani manu­ál­ní zamě­řo­vá­ní není vyře­še­no nej­lé­pe, neboť po jeho akti­va­ci se z Lary stá­vá nehyb­ný pilíř, kte­rý je doko­na­lým cílem pro nepřá­te­le. Takže vza­to kolem a kolem, spíš se vypla­tí prv­ní mož­nost - běhej­te si vzad a vpřed s auto­ma­tic­kým zamě­řo­vá­ním a likvi­duj­te što­sy při­hlouplých ozbro­jen­ců!

Co mě vel­mi potě­ši­lo, je kame­ra. Nemohl jsem se ubrá­nit srov­ná­ní s Prince of Persia: The Sands of Time, kte­rý je, ruku na srd­ce, v zása­dě doce­la podob­ný Laře, pokud jde o akro­ba­tic­kou náplň (teď nemys­lím sou­bo­je). V Tomb Raider: Legend je kame­ra nesrov­na­tel­ně lep­ší. Nehrozí vám náh­lá dez­o­ri­en­ta­ce při sko­cích, jako tomu nejed­nou bylo u PoP:TSoT. Někdy jsem s kame­rou přes­to tro­chu zápa­sil, abych si mohl pro­hléd­nout strop a určit si dal­ší směr postu­pu. Urputně mi byly nabí­ze­ny všech­ny mož­né zábě­ry Lary a až po neú­stup­ném cuk­á­ní s myší koneč­ně (roz­hod­ně méně zají­ma­vý) strop.

Mnozí hrá­či (hlav­ně pak ti, co se neřa­dí mezi fan­dy her­ní série a jsou odra­zo­vá­ni pří­liš­nou obtíž­nos­tí „puzz­lů“) oce­ní nená­roč­nost háda­nek. Někdy je až para­dox­ní, jak jsou jed­no­du­ché. Příklad: byl jsem v Anglii v repli­ce hra­du a potře­bo­val jsem se dostat přes otá­če­jí­cí se ven­ti­ly vět­rá­ků, kte­ré při chvil­ce nepo­zor­nos­ti udě­la­jí z nezva­né­ho návštěv­ní­ka seka­nou. Nebylo to nic těž­ké­ho. V dal­ší míst­nos­ti jsem obje­vil brá­nu do násle­du­jí­cí­ho poko­je. Jak už se ale dalo oče­ká­vat, byla zavře­ná. Po chví­li hle­dá­ní něja­ké vše­moc­né páky, ukry­té­ho zám­ku, či pane­lu s hádan­kou jsem to vzdal a vrá­til se do před­cho­zí míst­nos­ti. Již dří­ve jsem si vši­ml vozí­ku (tako­vý, co se pou­ží­vá na dopl­ňo­vá­ní palet se zbo­žím v super­mar­ke­tech). S tím jsem pro­jel „vět­rá­ky“ - ono to sku­teč­ně šlo! Pak jsem v kli­du zved­nul brá­nu a neru­še­ně pokra­čo­val. Z toho ply­ne pona­u­če­ní - úpl­ně prv­ní, co vás napad­ne, je v drti­vé vět­ši­ně pří­pa­dů správ­ně. 

Hra je zají­ma­vá a má spád. Nikde se dlou­ho neza­sek­ne­te, řekl bych, že se vůbec neza­sek­ne­te, nemá­te šan­ci. Bohužel je vel­mi krát­ká. Doporučil bych hrát  TR: Legend na střed­ní ze tří mož­ných obtíž­nos­tí. I tak mi to trva­lo asi jenom 10 hodin (nebudete-li zkou­mat růz­né bonu­sy či zkou­šet, jak vypa­dá Lara při vol­ném pádu, dohra­je­te hru klid­ně za 8 h.).

Co dodat na závěr? Snad jen filo­so­fic­kou otáz­ku, zda v daném pří­pa­dě jde o dost muzi­ky za dost peněz?

+ Hra má zají­ma­vý pří­běh, výbor­nou gra­fi­ku, sluš­nou hudeb­ní strán­ku, zají­ma­vé růz­no­ro­dé loka­ce, pár pěk­ných akro­ba­tic­kých kous­ků a Laru.

- Místy se může dosta­vit leh­ké znudě­ní, něko­ho může ura­zit jed­no­du­chost, vel­mi krát­ká her­ní doba a Lara.

Související člán­ky: Tomb Raider (2001)
 

Název : Tomb Raider Legend

Žánr : 3rd per­son akce

Výrobce : Crystal Dynamics

Distributor v ČR : Cenega

Vydána : 2006

Min. kon­fi­gu­ra­ce : 1,3 GHz, 256 MB RAM, HDD 9,9 GB, 3D kar­ta 64 MB