Koleje osudu - 70 %

Jak začá­tek milost­né roman­ce vypa­dá setká­ní Erica Lomaxe (Colin Firth) se svou budou­cí ženou Patti (Nicole Kidman). Klidně ply­nou­cí pří­běh zami­lo­va­né­ho stár­nou­cí­ho muže však postup­ně naru­šu­jí vzpo­mín­ky na váleč­né útra­py, kte­ré zažil v japon­ském zaje­tí při stav­bě nechval­ně zná­mé barm­ské želez­ni­ce. Válka už dáv­no skon­či­la, ale zane­cha­la sto­pu, se kte­rou se musel kaž­dý z váleč­ných vete­rá­nů nau­čit žít. To pla­tí i pro Lomaxe, kte­rý je cit­li­vý, ale uza­vře­ný člo­věk. O svých pro­blé­mech a noč­ních děsech s nikým nemlu­ví. Ani býva­lou ženu, ani přá­te­le z klu­bu vete­rá­nů ani novou lás­ku nechce svý­mi pro­blémy obtě­žo­vat. Přesto a také prá­vě pro­to ho myš­le­ny na vál­ku a váleč­né útra­py neu­stá­le pro­ná­sle­du­jí a ničí život. Ani svat­ba nic nezmě­ní. Jenže Patti nechce utr­pe­ní své­ho muže jen při­hlí­žet a začne se o jeho minu­lost zají­mat. Postupně se dozví­dá o kru­tých pod­mín­kách živo­ta v zaja­tec­kém tábo­ře a muče­ní zajat­ců. Jeden z trýzni­te­lů ješ­tě žije a dělá prů­vod­ce v památ­ní­ku stav­by barm­ské želez­ni­ce. Pro Patti je to zají­ma­vá infor­ma­ce a pro Lomaxe to zna­me­ná obno­ve­ní vzpo­mí­nek na hrů­zy minu­los­ti.

Válečný vete­rán Eric Lomax sku­teč­ně pro­žil nesmír­ně zají­ma­vý život včet­ně drs­ných zážit­ků z váleč­né­ho zaje­tí. Jako ang­lic­ký voják se podí­lel na stav­bě tra­ti z Bankoku do Rangúnu. Byla to trať, kte­rou sta­vě­li zajat­ci za vel­mi kru­tých pod­mí­nek a 12 399 zajat­ců stá­la tato stav­ba život. Lomax sice tvr­dé pod­mín­ky v zaja­tec­kém tábo­ře pře­žil, ale vzpo­mín­ky na kru­té muče­ní ho pro­ná­sle­do­va­ly po mno­ho let i po skon­če­ní vál­ky.  Setkání s jeho dru­hou ženou Patti bylo začát­kem změn v jeho cho­vá­ní a ces­tě k vypo­řá­dá­ní se s minu­los­tí. V roce 1995 vyšla kni­ha Koleje osu­du, kde Lomax popi­su­je svůj život od dět­ství až po setká­ní s jed­ním z trýzni­te­lů z japon­ské­ho zaja­tec­ké­ho tábo­ra. V kni­ze je také zachy­cen celo­ži­vot­ní zájem o vla­ky a želez­ni­ce, kte­rý mu zůstal i po drs­ných zážit­cích ze stav­by barm­ské želez­ni­ce. Otevřená zpo­věď auto­ra zachy­cu­je, jak bylo po ukon­če­ní vál­ky obtíž­né začít běž­ný život a jak bylo těž­ké pře­ko­ná­vat noč­ní děsy. Neměl odva­hu o nich mlu­vit a nikdo o nich ani nechtěl sly­šet. Teprve v jed­nom tera­pe­u­tic­kém cen­t­ru se setkal s léka­ři, kte­ří jeho pro­blémy bra­li váž­ně a pomá­ha­li mu je pře­ko­ná­vat. Také man­žel­ka Patti chá­pa­la, že potře­bu­je pomoc a pod­po­ro­va­la jeho sna­hu najít řeše­ní ve vzta­hu ke kru­tým zážit­kům v minu­los­ti. Pomáhala při hle­dá­ní infor­ma­cí z vál­ky a byla pří­tom­na i při setká­ní Lomaxe s japon­ským důstoj­ní­kem Takeši  Nagasem.

Scénárista Frank Cottrell Boyce (Hilary a Jackie, Vítejte v Sarajevu) na scé­ná­ři pra­co­val s Andy Patersonem, kte­rý je také pro­du­cent fil­mu. Je jas­né, že Lomaxův lid­sky sil­ný pří­běh láká k fil­mo­vé­mu ztvár­ně­ní a uka­zu­je na pro­blém váleč­ných vete­rá­nů a obtíž­né zvlá­dá­ní váleč­ných trau­mat. Scénáristé si pro začá­tek fil­mo­vé­ho pří­bě­hu vybra­li setká­ní Lomaxe s Patti a násled­né obdo­bí, kdy se oba postup­ně sna­ží vypo­řá­dat s noč­ní­mi děsy. Tíživé napě­tí zdán­li­vě klid­né­ho civil­ní­ho živo­ta po vál­ce je pro­klá­dá­no drs­ný­mi vzpo­mín­ka­mi z váleč­né­ho zaje­tí a na růz­né for­my muče­ní. K hlav­ní­mu hrdi­no­vi při­da­li rov­no­cen­nou part­ner­ku, kte­rá svou empa­tií a cíle­vě­do­mos­tí pomá­há řešit život­ní situ­a­ce. Je to také ona, kdo se dozví­dá spo­lu s divá­kem infor­ma­ce o muče­ní, a je stá­le více pře­svěd­če­na, že se musí najít způ­sob, jak se trýzni­vých vzpo­mí­nek z minu­los­ti zba­vit.

Ačkoliv se scé­náris­té fil­mu nedr­ží důsled­ně dějo­vé návaz­nos­ti z kni­hy, je koneč­né vyzně­ní fil­mo­vé­ho pří­bě­hu i lid­ské­ho pří­bě­hu odpuš­tě­ní stej­ný. Ve fil­mu jsou rov­no­měr­ně roz­vr­že­ny scé­ny zachy­cu­jí­cí vzpo­mín­ky a scé­ny ze sou­čas­né doby. Celkově však půso­bí film roz­pa­či­tým dojmem. Tak tro­chu mi to při­po­mí­ná film Válečný kůň. Úspěšná kniž­ní před­lo­ha a sil­ný pří­běh dáva­jí před­po­klad výbor­né­ho fil­mu. Stačí jen kva­lit­ní režie a kva­lit­ní herec­ké obsa­ze­ní a úspěch je zaru­čen. Jenže to tak nepla­tí. Ani úspěš­ná před­lo­ha není záru­kou úspěš­né­ho fil­mu.   Scénáristé vsa­di­li na osvěd­če­né pro­lí­ná­ní pří­bě­hu ve dvou časo­vých osách. Režisérem fil­mu je Jonathan Teplitzky, kte­rý se sna­žil nato­čit napí­na­vé dra­ma a uká­zat osud jed­no­ho z váleč­ných vete­rá­nů. Částečně se mu to poda­ři­lo díky herec­ké­mu obsa­ze­ní před­sta­vi­te­lů hlav­ní­ho hrdi­ny Erica Lomaxe.  Mladého Lomaxe hra­je Jeremy Irvine (1990), kte­rý dostal vel­kou pří­le­ži­tost už v roce 2011 ve fil­mu Válečný kůň. Po dvou letech je jeho herec­ký pro­jev vyzrá­lej­ší, ale stá­le doká­že zaujmout svou cit­li­vos­tí a vnitř­ní nejis­to­tou. Colin Firth pak zahrál uza­vře­né­ho a dušev­ně trýz­ně­né­ho vete­rá­na s nad­hle­dem. Role mu sice neda­la moc mož­nos­tí uká­zat své herec­ké schop­nos­ti, ale jeho záchvat noč­ní můry nebo setká­ní s Nagasem ve výsle­cho­vé míst­nos­ti jsou pře­svěd­či­vé. Docela mile pře­kva­pi­la i Nicole Kidman v roli Patti. Dokázala veli­ce stříd­mě a bez pře­hrá­vá­ní vytvo­řit pro Colina Firtha rov­no­cen­nou herec­kou part­ner­ku.

Přechody mezi scé­na­mi v růz­ném časo­vém obdo­bí jsou udě­lá­ny s roz­díl­nou razan­cí. Někdy na sebe nava­zu­jí vyvo­lá­ním urči­té aso­ci­a­ce zvu­ku nebo situ­a­ce, jin­dy je to reak­ce spo­je­ná s emo­cí. Tady se scé­náris­té sna­ži­li napo­do­bit způ­sob, jak při­chá­ze­ly děsi­vé vzpo­mín­ky na hlav­ní­ho hrdi­nu. Scény s muče­ním jsou drs­né až natu­ra­lis­tic­ké. Zpracování pří­bě­hu je odve­de­no pro­fe­si­o­nál­ně, ale je pří­liš zamě­řen na scé­ny ze zaja­tec­ké­ho tábo­ra. Postava mla­dé­ho Lomaxe je zde aktiv­ní a domi­nant­ní. Příběh v sou­čas­nos­ti obsa­hu­je hod­ně dia­lo­gů, vyprá­vě­ní a zob­ra­ze­ní tlu­me­ných emo­cí. To her­ce výraz­ně ome­zu­je a ubí­rá pří­bě­hu na tem­pu a dra­ma­tič­nos­ti.

Film Koleje osu­du má sil­ný pří­běh s kva­lit­ní­mi herec­ký­mi výko­ny. Kniha však je zají­ma­věj­ší a při­ná­ší uce­le­něj­ší pohled nejen na osud Lomaxe, ale také na pro­blémy váleč­ných trau­mat a odpuš­tě­ní. Je psá­na jako osob­ní zpo­věď a vzpo­mín­ky. Zachycuje dět­ství i vztah s rodi­či, začát­ky for­mo­vá­ní zájmů a život­ních posto­jů hlav­ní­ho hrdi­ny. Válce je věno­vá­na jen nece­lá tře­ti­na kni­hy a dal­ší tře­ti­nu věnu­je autor živo­tu po vál­ce a jeho pro­blé­mech s nož­ní­mi děsy a váleč­ný­mi vzpo­mín­ka­mi. V závě­ru kni­hy popi­su­je autor setká­ní s Takeši Nagasem a v sou­vis­los­ti se sty­lem a obsa­hem kni­hy pat­ří tato část k nej­pů­so­bi­věj­ším.  Ve fil­mu se téhle scé­ny divá­ci také dočka­jí.

---

---