Jak začátek milostné romance vypadá setkání Erica Lomaxe (Colin Firth) se svou budoucí ženou Patti (Nicole Kidman). Klidně plynoucí příběh zamilovaného stárnoucího muže však postupně narušují vzpomínky na válečné útrapy, které zažil v japonském zajetí při stavbě nechvalně známé barmské železnice. Válka už dávno skončila, ale zanechala stopu, se kterou se musel každý z válečných veteránů naučit žít. To platí i pro Lomaxe, který je citlivý, ale uzavřený člověk. O svých problémech a nočních děsech s nikým nemluví. Ani bývalou ženu, ani přátele z klubu veteránů ani novou lásku nechce svými problémy obtěžovat. Přesto a také právě proto ho myšleny na válku a válečné útrapy neustále pronásledují a ničí život. Ani svatba nic nezmění. Jenže Patti nechce utrpení svého muže jen přihlížet a začne se o jeho minulost zajímat. Postupně se dozvídá o krutých podmínkách života v zajateckém táboře a mučení zajatců. Jeden z trýznitelů ještě žije a dělá průvodce v památníku stavby barmské železnice. Pro Patti je to zajímavá informace a pro Lomaxe to znamená obnovení vzpomínek na hrůzy minulosti.
Válečný veterán Eric Lomax skutečně prožil nesmírně zajímavý život včetně drsných zážitků z válečného zajetí. Jako anglický voják se podílel na stavbě trati z Bankoku do Rangúnu. Byla to trať, kterou stavěli zajatci za velmi krutých podmínek a 12 399 zajatců stála tato stavba život. Lomax sice tvrdé podmínky v zajateckém táboře přežil, ale vzpomínky na kruté mučení ho pronásledovaly po mnoho let i po skončení války. Setkání s jeho druhou ženou Patti bylo začátkem změn v jeho chování a cestě k vypořádání se s minulostí. V roce 1995 vyšla kniha Koleje osudu, kde Lomax popisuje svůj život od dětství až po setkání s jedním z trýznitelů z japonského zajateckého tábora. V knize je také zachycen celoživotní zájem o vlaky a železnice, který mu zůstal i po drsných zážitcích ze stavby barmské železnice. Otevřená zpověď autora zachycuje, jak bylo po ukončení války obtížné začít běžný život a jak bylo těžké překonávat noční děsy. Neměl odvahu o nich mluvit a nikdo o nich ani nechtěl slyšet. Teprve v jednom terapeutickém centru se setkal s lékaři, kteří jeho problémy brali vážně a pomáhali mu je překonávat. Také manželka Patti chápala, že potřebuje pomoc a podporovala jeho snahu najít řešení ve vztahu ke krutým zážitkům v minulosti. Pomáhala při hledání informací z války a byla přítomna i při setkání Lomaxe s japonským důstojníkem Takeši Nagasem.
Scénárista Frank Cottrell Boyce (Hilary a Jackie, Vítejte v Sarajevu) na scénáři pracoval s Andy Patersonem, který je také producent filmu. Je jasné, že Lomaxův lidsky silný příběh láká k filmovému ztvárnění a ukazuje na problém válečných veteránů a obtížné zvládání válečných traumat. Scénáristé si pro začátek filmového příběhu vybrali setkání Lomaxe s Patti a následné období, kdy se oba postupně snaží vypořádat s nočními děsy. Tíživé napětí zdánlivě klidného civilního života po válce je prokládáno drsnými vzpomínkami z válečného zajetí a na různé formy mučení. K hlavnímu hrdinovi přidali rovnocennou partnerku, která svou empatií a cílevědomostí pomáhá řešit životní situace. Je to také ona, kdo se dozvídá spolu s divákem informace o mučení, a je stále více přesvědčena, že se musí najít způsob, jak se trýznivých vzpomínek z minulosti zbavit.
Ačkoliv se scénáristé filmu nedrží důsledně dějové návaznosti z knihy, je konečné vyznění filmového příběhu i lidského příběhu odpuštění stejný. Ve filmu jsou rovnoměrně rozvrženy scény zachycující vzpomínky a scény ze současné doby. Celkově však působí film rozpačitým dojmem. Tak trochu mi to připomíná film Válečný kůň. Úspěšná knižní předloha a silný příběh dávají předpoklad výborného filmu. Stačí jen kvalitní režie a kvalitní herecké obsazení a úspěch je zaručen. Jenže to tak neplatí. Ani úspěšná předloha není zárukou úspěšného filmu. Scénáristé vsadili na osvědčené prolínání příběhu ve dvou časových osách. Režisérem filmu je Jonathan Teplitzky, který se snažil natočit napínavé drama a ukázat osud jednoho z válečných veteránů. Částečně se mu to podařilo díky hereckému obsazení představitelů hlavního hrdiny Erica Lomaxe. Mladého Lomaxe hraje Jeremy Irvine (1990), který dostal velkou příležitost už v roce 2011 ve filmu Válečný kůň. Po dvou letech je jeho herecký projev vyzrálejší, ale stále dokáže zaujmout svou citlivostí a vnitřní nejistotou. Colin Firth pak zahrál uzavřeného a duševně trýzněného veterána s nadhledem. Role mu sice nedala moc možností ukázat své herecké schopnosti, ale jeho záchvat noční můry nebo setkání s Nagasem ve výslechové místnosti jsou přesvědčivé. Docela mile překvapila i Nicole Kidman v roli Patti. Dokázala velice střídmě a bez přehrávání vytvořit pro Colina Firtha rovnocennou hereckou partnerku.
Přechody mezi scénami v různém časovém období jsou udělány s rozdílnou razancí. Někdy na sebe navazují vyvoláním určité asociace zvuku nebo situace, jindy je to reakce spojená s emocí. Tady se scénáristé snažili napodobit způsob, jak přicházely děsivé vzpomínky na hlavního hrdinu. Scény s mučením jsou drsné až naturalistické. Zpracování příběhu je odvedeno profesionálně, ale je příliš zaměřen na scény ze zajateckého tábora. Postava mladého Lomaxe je zde aktivní a dominantní. Příběh v současnosti obsahuje hodně dialogů, vyprávění a zobrazení tlumených emocí. To herce výrazně omezuje a ubírá příběhu na tempu a dramatičnosti.
Film Koleje osudu má silný příběh s kvalitními hereckými výkony. Kniha však je zajímavější a přináší ucelenější pohled nejen na osud Lomaxe, ale také na problémy válečných traumat a odpuštění. Je psána jako osobní zpověď a vzpomínky. Zachycuje dětství i vztah s rodiči, začátky formování zájmů a životních postojů hlavního hrdiny. Válce je věnována jen necelá třetina knihy a další třetinu věnuje autor životu po válce a jeho problémech s nožními děsy a válečnými vzpomínkami. V závěru knihy popisuje autor setkání s Takeši Nagasem a v souvislosti se stylem a obsahem knihy patří tato část k nejpůsobivějším. Ve filmu se téhle scény diváci také dočkají.
Nejnovější komentáře