Komisař Clouseau na stopě

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Komisař Clouseau na sto­pě aneb Výstřel v tem­no­tě (A Shot in the Dark) je britsko-americká barev­ná kome­die z roku 1964, kte­rou v Panavisionu nato­čil Blake Edwards. Jedná se o dru­hý díl fil­mo­vé série Růžový pan­ter, v němž si Peter Sellers zopa­ko­val svou roli inspek­to­ra fran­couz­ské Sûreté Jacquese Clouseaua.

Clouseauova pople­te­ná osob­nost se nezmě­ni­la, ale prá­vě v tom­to fil­mu mu Sellers začal dávat své­ráz­ně pře­hna­ný fran­couz­ský pří­zvuk, kte­rý se poz­dě­ji stal cha­rak­te­ris­tic­kým zna­kem této posta­vy. Ve fil­mu se také popr­vé obje­vu­je Herbert Lom jako jeho dlou­ho­le­tý šéf, komi­sař Dreyfus, a Burt Kwouk jako jeho neú­stup­ný slu­ha Cato a André Maranne jako François, kte­ří se poz­dě­ji sta­li pra­vi­del­ný­mi her­ci seri­á­lu. Elke Sommerová ztvár­ni­la pode­zře­lou z vraž­dy Marii Gambrelliovou. Postava Gambrelliové se vrá­tí ve fil­mu Syn Růžového pan­tera (1993), ten­to­krát v podá­ní Claudie Cardinale, kte­rá se obje­vi­la jako prin­cez­na Dala ve fil­mu Růžový pan­ter (1963). Graham Stark, kte­rý ztvár­nil poli­cis­tu Hercula Lajoye, si tuto roli zopa­ku­je o osm­náct let poz­dě­ji, ve fil­mu Stopa růžo­vé­ho pan­tera (1982).

Ve fil­mu původ­ně nefi­gu­ro­val Clouseau, ale jed­na­lo se o adap­ta­ci diva­del­ní hry Harryho Kurnitze, kte­rá byla upra­ve­na pod­le fran­couz­ské hry L’Idiote od Marcela Acharda. Film byl uve­den do kin pou­hý rok po prv­ním Clouseauově fil­mu Růžový pan­ter.

Obsah filmu

V noci se ve slu­žeb­ních pro­sto­rách vel­ké­ho domu pohy­bu­je něko­lik mužů a žen: pota­jí lezou naho­ru a dolů, vstu­pu­jí do míst­nos­tí a zase je opouš­tě­jí, skrý­va­jí se a špe­hu­jí jeden dru­hé­ho. Pak se ozvou výstře­ly.

Jedná se o ven­kov­ské síd­lo mili­o­ná­ře Benjamina Ballona (George Sanders) a inspek­tor Clouseau (Peter Sellers) ze Sûreté, fran­couz­ské stát­ní poli­cie, je tam povo­lán, aby vyšet­řil vraž­du šofé­ra Miguela Ostose, kte­rý měl poměr s jed­nou ze slu­žeb­ných, Marií Gambrelliovou (Elke Sommerová), a poté, co se s ním roze­šla, ji napa­dl v její lož­ni­ci. Miguel tam byl zastře­len a Maria byla nale­ze­na s kou­ří­cí pis­to­lí v ruce, ale tvr­dí, že neví, jak se tam dosta­la, pro­to­že tvr­dí, že byla omrá­če­na. Všechny důka­zy uka­zu­jí na Marii jako na vra­ha, ale Clouseau je pře­svěd­čen o její nevi­ně, pro­to­že ho oka­mži­tě při­ta­hu­je. Komisař Dreyfus (Herbert Lom) si uvě­do­mí, že Clouseau byl nedo­pat­ře­ním při­dě­len k závaž­né­mu pří­pa­du, a nechá ho odvo­lat a osob­ně se ujme vyšet­řo­vá­ní.

Sklíčený Clouseau se vra­cí domů. Brzy ráno ho pro­bu­dí zjev­ný pokus o aten­tát, kte­rý na něj spáchal čín­ský vrah. Když zazvo­ní tele­fon, boj na život a na smrt usta­ne a vyjde naje­vo, že útoč­ní­kem je jeho slu­ha Cato (Burt Kwouk). Aby si Clouseau udr­žel bys­tré smys­ly, pově­řil Cata, aby na něj zaú­to­čil, když to bude nejmé­ně čekat. Inspektor je zno­vu nasa­zen na Ballonův pří­pad a oka­mži­tě naří­dí pro­puš­tě­ní Marie Gambrelliové z věze­ní, pro­to­že je pře­svěd­čen, že kry­je sku­teč­né­ho vra­ha, o němž Clouseau tuší, že je jím sám Ballon.

Následuje série dal­ších vražd Ballonových zaměst­nan­ců. Důkazy pokaž­dé uka­zu­jí na Marii, kte­rá je neu­stá­le zatý­ká­na, aby ji Clouseau opět pro­pus­til, přes­to­že pro­ti ní vzrůs­tá počet obvi­ně­ní z vraž­dy. Clouseauovo počí­ná­ní při­vá­dí Sûreté do roz­pa­ků v tis­ku, ale komi­sař Dreyfus ho nemů­že z pří­pa­du odvo­lat, pro­to­že Ballon uplat­nil poli­tic­ký vliv, aby byl neor­to­dox­ní a zdán­li­vě neschop­ný detek­tiv k vyšet­řo­vá­ní při­dě­len. Zatímco Clouseau pří­pad stá­le zpac­ká­vá, komi­sař Dreyfus se stá­le více roz­či­lu­je a ner­vo­vě se zhrou­tí, což ho při­ve­de do sta­vu psy­cho­tic­ké­ho blouz­ně­ní. Pronásleduje Clouseaua, aby ho zavraž­dil, ale mís­to toho omy­lem zabi­je řadu nevin­ných kolemjdou­cích a pří­pa­du dodá dal­ší pro­slu­lost.

Když Clouseau kon­fron­tu­je Ballonovu domác­nost ve sna­ze při­mět vra­ha, aby se odha­lil, vyjde naje­vo, že se na vraž­dách podí­le­li všich­ni - kaž­dý z nich zabil ale­spoň jed­nu z před­cho­zích obě­tí kvů­li zlo­či­nům v afek­tu a/nebo násled­ným poku­sům o vydí­rá­ní - s výjim­kou Marie, kte­rá je nevin­ná. Ballon nako­nec odha­lí, že se jeho žena pokou­še­la Marii zastře­lit v domně­ní, že je při­stih­ne při milost­ném pomě­ru, ale Miguela zastře­li­la omy­lem. Ballon se v době střel­by scho­vá­val ve skří­ni, kde Marii omrá­čil kli­kou od dve­ří skří­ně a násled­ně jí dal do ruky zbraň, aby svou ženu ochrá­nil. Když se mezi zaměst­na­va­te­li a per­so­ná­lem strh­ne hro­mad­ná hád­ka, je vypnu­to svět­lo (na čemž se Clouseau domlu­vil se svým asi­s­ten­tem) a viní­ci vyu­ži­jí pří­le­ži­tos­ti, nasklá­da­jí se do Clouseauova auta a ute­čou. Všichni jsou zabi­ti, když auto zni­čí bom­ba, kte­rou nastra­žil komi­sař Dreyfus při dal­ším poku­su zabít Clouseaua. Když je svěd­kem toho­to výsled­ku, Dreyfus se změ­ní ve zví­ře­cí zuři­vost a je odve­den Clouseauovým asi­s­ten­tem.

Nakonec Clouseau a Maria osla­ví očiš­tě­ní své­ho jmé­na dlou­hým a váš­ni­vým polib­kem - kte­rý je rych­le pře­ru­šen dal­ším zákeř­ným úto­kem Cata.

Výroba

Sellers měl hrát v adap­ta­ci broadwa­yské­ho hitu Harryho Kurnitze ješ­tě před uve­de­ním a úspě­chem Růžového pan­tera, ale nebyl spo­ko­jen se scé­ná­řem Aleca Coppela a Normana Krasny. Walter Mirisch oslo­vil Blakea Edwardse a požá­dal ho, aby po Anatolu Litvakovi pře­vzal režii sním­ku A Shot in the Dark. Edwards nej­pr­ve odmí­tl, ale nako­nec pod nátla­kem ustou­pil pod pod­mín­kou, že bude moci pře­psat scé­nář a nahra­dit hlav­ní posta­vu inspek­to­rem Clouseauem a cho­re­o­gra­fo­vat komic­ké scé­ny za pocho­du, jak to úspěš­ně udě­la­li se Sellersem u jejich před­cho­zí­ho fil­mu. Vztahy mezi Edwardsem a Sellersem se zhor­ši­ly nato­lik, že si na závěr fil­mu slí­bi­li, že už spo­lu nikdy nebu­dou pra­co­vat. Nakonec se usmí­ři­li a o čty­ři roky poz­dě­ji úspěš­ně spo­lu­pra­co­va­li na fil­mu The Party a v 70. letech na dal­ších třech fil­mech o Růžovém pan­te­ro­vi.

Stejně jako vět­ši­na ostat­ních fil­mů s Clouseauem obsa­hu­je i Výstřel ve tmě ani­mo­va­nou úvod­ní titul­ko­vou sek­ven­ci, kte­rou vytvo­ři­la spo­leč­nost DePatie-Freleng Enterprises s vyu­ži­tím ani­mo­va­né ver­ze inspek­to­ra Clouseaua. Tento film a Inspektor Clouseau jsou jedi­né fil­my s Clouseauem, v jejichž úvod­ních titul­cích se neob­je­vu­je posta­va Růžového pan­tera. Znělka Henryho Manciniho k tomu­to fil­mu slou­ží jako úvod­ní zněl­ka a dopro­vod­ná hud­ba v krát­kých kres­le­ných fil­mech The Inspector, kte­ré spo­leč­nost DePatie-Freleng natá­če­la v letech 1965 až 1969.

Titulní píseň „The Shadows of Paris“ napsal Henry Mancini. Zpěvačka není uve­de­na, ale dobo­vé obchod­ní zprá­vy potvr­zu­jí, že to byla Gina Carroll, uměl­ky­ně z nahrá­va­cí spo­leč­nos­ti Decca Records.

Přijetí

Bosley Crowther z The New York Times napsal: „Je to šíle­né, ale úžas­ná obrat­nost a věč­ně pode­pře­ná důstoj­nost, s níž pan Sellers hra­je svou roli, činí to, co by moh­lo být rych­le mono­tón­ní, pří­jem­ným až do kon­ce.“ Variety napsa­lo: „Zbývá posou­dit moud­rost pro­mí­tá­ní dru­hé­ho vystou­pe­ní toho­to k popuká­ní neschop­né­ho detek­ti­va tak brzy po stá­le ješ­tě aktu­ál­ním pre­mi­é­ro­vém uve­de­ní „Pantera“, pro­to­že část spon­tán­ní novos­ti se mož­ná vyčer­pa­la, ale smí­chu je stá­le dosta­tek díky nápa­di­tým kous­kům a něko­li­ka úder­ným břiš­ním pro­por­cím.“ Philip K. Scheuer z Los Angeles Times napsal, že film „je samá vari­a­ce na padá­ní a bou­chá­ní .... Nebudu říkat „ad nause­um“, pro­to­že Sellers je chyt­rý komik a nikdy to není tak boles­ti­vé, aby to bole­lo. Ale co je moc, to je moc.“ Richard L. Coe z dení­ku The Washington Post film ozna­čil za „sna­ži­vou kome­dii“ a dodal: „Hlášky jsou sice jas­né a někdy i mod­ré, ale sku­teč­nou zába­vu při­ná­še­jí vtíp­ky z pohle­du, což je sta­rá, i když opo­mí­je­ná fil­mo­vá ingre­di­en­ce.“ Monthly Film Bulletin napsal: „Tam, kde měl Růžový pan­ter styl a jis­tou jem­nost, může jeho nástup­ce ... nahra­dit jen slaps­tic­ky nej­hrub­ší­ho zrna. Sellers je ten­to­krát v roli nemotor­né­ho inspek­to­ra napros­to mimo, jeho hlav­ním - a done­ko­neč­na opa­ko­va­ným - gagem je pád s hla­si­tým šplouch­nu­tím do vel­ké­ho množ­ství vody.“ John McCarten z The New Yorker napsal: „ „Výstřel ve tmě“ v broadwa­yské podo­bě byl prů­měr­nou kome­dií, ale Blake Edwards, kte­rý film reží­ro­val a spo­lu­pra­co­val na scé­ná­ři s Williamem Peterem Blattym, měl dost rozu­mu na to, aby vyho­dil základ­ní záso­by z okna a nechal pana Sellerse řádit...“. Celkově nesmír­ně vese­lé.“

Film pat­řil v roce 1965 mezi 13 nej­ob­lí­be­něj­ších fil­mů ve Velké Británii.

Film byl dob­ře při­jat kri­ti­kou. K lis­to­pa­du 2018 má na agre­gá­to­ru recen­zí Rotten Tomatoes 94 % pří­z­ni­vých hod­no­ce­ní z 31 zapo­čí­ta­ných recen­zí. Průměrné hod­no­ce­ní udě­le­né kri­ti­ky je 8 z 10. Shoda kri­ti­ků zní: „Film je vel­mi dob­rý: „Výstřel ve tmě je čas­to pova­žo­ván za nej­lep­ší z pokra­čo­vá­ní Růžového pan­tera a Peter Sellers zde podá­vá špič­ko­vý výkon, díky němuž je slaps­tic­ko­vé šaš­ko­vá­ní neza­po­me­nu­tel­né.“

Photo © United Artists

Zdroj: Wikipedie

- Článek na Kritiky.cz, jehož auto­rem je Jiří Borový, pod­lé­há licen­ci Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licen­ci 4.0 Mezinárodní .

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře