Už jako malá holka jsem milovala příběhy s nádechem dávné minulosti, jež vyprávěli naši prarodičové z dob svého dětství a mládí. A pokud máte i vy rádi takové „rodinné střípky ze zapomenuté truhly vzpomínek“ určitě si nenechte ujít knihu s názvem „Kornélie“ od autorky Beaty Balogové, neboť na Vás čeká nostalgický příběh čtyř generací žen z malé vesničky ležící blízko slovensko-maďarských hranic.
„V každé rodině vyrůstá nějaký příběh. Bez příběhu se rodina rozpráší ve větu jako popel z cigaret... Rodiny mají svá malá prokletí nebo požehnání. Někdy je to maličkost, možná nějaké gesto, které se později přetavilo ve velkou tragédii. Možná je to tragédie, která se naopak přetavila do gesta, kterému se pak lidé vyhýbají. Každá rodina se snaží najít nějaké tajemství, něco, co by mohla předat dál jako recept na nakládané okurky. Něco, co by mohla babička pošeptat na smrtelné posteli svým vnoučatům.“
Celý život doufáme, že nás někdo najde a dá nám jméno, které nám změní život. Někdy to přijde nečekaně. Vytoužená osoba nás náhle osloví „Lásko“ a my se jí v ten moment staneme. Jméno může být jemné a modré jako třeba pomněnka nebo zářivé a pronikavé jako sluníčko. Jména bychom ale neměli lidem rozdávat jen tak . Měli bychom si je šetřit, protože se jinak onosí. Nemůžeme každému kolem sebe říkat Sluníčko, protože to jméno pak postupně vychladne, a v našem nitru nastane doba ledová. Toužila jsem být Fialka a později jsem doufala, že mě jednou někdo bude oslovovat „Almo, moje radosti.“
Hlavní hrdinkou je Alma, coby vypravěčka všech příběhů v knize, vypravující životní osudy, a vzpomínky čtyř generací žen z malé vesničky Jablonia Panica, které někdy rozpačitě, ale jindy naopak hrdě, nesly své jedinečné jméno Kornélie.
Jméno Kornélie v této rodině mohly nosit totiž pouze ty nejsilnější, a jelikož svým dcerám nemohly matky předat své příjmení, tak na prvorozenou holčičku přenesly alespoň křestní jméno Kornélia - předávané z generace na generaci. Velmi silné jméno, do něhož musí člověk dorůst, aby si ho oblíbil, aby ho přijal, sžil se s ním.
Alma si kladla za cíl posbírat všechny tyto útržky, vzpomínky, naděje a obavy, sesbírat rodinné mýty, drobné lži, jež se předávali s lehce svraštělým obočím, a pravdy, které je pak spasily. Protože všechny ty ženy, o nichž v knize vypráví, tam někde v skrytu duše doufalo, že kromě domů, starých fotografií a porcelánů po sobě zanechají něco, co se dostane až k pravnoučatům.
A to něco jsou právě ony vyprávěné střípky plného rodinného zlata tj. všechny ty zapomenuté příběhy, mýty, vzpomínky, naděje a přání.... a mějte proto vždy na paměti, že dokud se vyprávějí příběhy, je se světem ještě všechno v pořádku.....
A Alma se tohoto nelehkého úkolu, coby z pera autorky, zhostila velmi dokonale. Přiblížila nám svět a každodenní život žen, jež se odmalička učily znát tajemství bylinek, slova, která už nikdo nepoužíval. Naučily se číst vzkazy z oblohy, pozorovaly ptáky a věděly, jak chytat příběhy, které se na konci léta stěhují ze severu na jih....
Místa, kde se tísnil celičký svět, uchovávaly se vzpomínky, příběhy předků, čarodějek a podivínů, léty prověřená moudrost i moc bylinek. Vypravěčka Alma, autorčino alter ego, zachycuje tragická i humorná vyprávění žen ze své rodiny, píše o lásce a smrti, o Maďarech na Slovensku, důležitosti hledání vlastní identity a ženské intuici a síle, která umožňuje snášet osudy trpké jako spadaná jablka.
I když kniha nemá žádnou dějovou linii a je to pouze jakýsi rodinný almanach zapomenutých vzpomínek, je tato kniha svým rozsahem velmi unikátní. Na svého čtenáře působí prostřednictvím svých slov, silných myšlenek, jež určitě stojí k dalšímu zamyšlení.
Moc se mi v knize líbí krásně rozepsané jednotlivé příběhy, vzpomínky, pocity, ale i tamní atmosféra, jež dýchá ze všech stránek knihy. Vypráví o každodenním životě a o všem, co je s ním spojené, ať už jsou to skryté touhy, přání, láska, radost, smutek a v neposlední řadě i smrt.
Jsme svědky toho, jak všechny tyto ženy, i když se zdají navenek velmi silné, jsou uvnitř velmi křehké nádoby, které jsou připraveny za každé situace kolem sebe šířit lásku, něhu, laskavost, porozumění, ale i radu v podobě těch správně volených slov.
Kniha se mi moc líbila, a popravdě jsem hodně zvědavá na její další pokračování, jež autorka nyní připravuje. Krásné čtení plné myšlenek, všímání si každodenních maličkostí, drobností, ale i jednotlivých snů a přání, kdy některé ženy vyšly vstříc svým snům, jiné naopak snily dál...
Krásně zpracované, možná i tak trochu podněcující k tomu, aby se každý chopil pera a zhostil se sepisování „Almanachu vzpomínek, útržků a příběhů“ jeho vlastní rodiny tak, abychom na ty, jež tu mezi námi nejsou, nikdy nezapomněli....
KORNÉLIE
Napsala: Beata Balogová
Překlad: Jaroslav Bojanovský
Vydalo: Nakladatelství JOTA, s.r.o.
V Brně roku 2025
První vydání
Počet stran: 264
ISBN: 978-80-7689-663-5
