Král současného akčního filmu do toho opět šlape naplno. Sedmý díl Mission: Impossible je žhavým kandidátem na snímek roku

Photo © Christian Black / Paramount Pictures

Sedmý film slav­né akč­ní série s názvem Mission: Impossible Odplata – První část měl nesnad­ný úkol. Přichází totiž po výbor­ném Falloutu, kte­rý nasa­dil lať­ku pro násle­du­jí­cí pokra­čo­vá­ní pekel­ně vyso­ko a kte­ré­mu jsme před pěti lety na Pažót.cz udě­li­li hod­no­ce­ní ve výši 95 %.

Mission: Impossible – Dead Reckoning Part One, jak zní ori­gi­nál­ní název fil­mu, ale od prv­ních minut uka­zu­je, že tohle bude opět adre­na­li­no­vá jíz­da se vším všu­dy. A pře­de­vším, a to bych chtěl v dneš­ní době zno­vu spe­ciel­ně vyzdvih­nout, jíz­da nato­če­ná s mini­mem počí­ta­čo­vých efek­tů. Tvůrci mimo jiné dokon­ce necha­li z úte­su svrh­nout sku­teč­nou loko­mo­ti­vu.

Scenárista a reži­sér Christopher McQuarrie spo­lu­pra­cu­je s Tomem Cruisem jakož­to hlav­ní autor už na tře­tím fil­mu v řadě, tedy od toho páté­ho. A spo­lu­prá­ce jim evi­dent­ně svěd­čí, nejen pod­le nás jsou prá­vě posled­ní tři sním­ky těmi nej­lep­ší­mi v sérii. McQuarrie i ten­to­krát výbor­ně kom­bi­nu­je akci a dia­lo­go­vé pasá­že. Nejlépe se mu to daří v prv­ní polo­vi­ně fil­mu. Už úvod­ní scé­na v ponor­ce je veli­ce dob­ře nafil­mo­va­né dra­ma, ale poz­děj­ší pasá­že na letiš­ti v Abú Dhabí a v Římě jsou zkrát­ka fil­mař­ským majstršty­kem. Dokonale kom­bi­nu­jí napě­tí, dra­ma, akci a humor. Právě hláš­ky čle­nů týmu ve vyhro­ce­ných situ­a­cích a občas­né vtip­né nuan­ce (kupří­kla­du sna­ha o sejmu­tí mas­ky u nic netu­ší­cí­ho turis­ty na letiš­ti) jsou skvě­lým koře­ním i sed­mé­ho fil­mu.

Lehce slab­ší dojem ve mně, ale­spoň po prv­ním zhléd­nu­tí, zane­cha­la násled­ná pasáž v Benátkách, kte­rá je mož­ná až zby­teč­ně na sílu „osu­do­vá“, s emo­ce­mi ale nepra­cu­je tak dob­ře jako před­cho­zí Fallout. Souboj na mos­tě mi při­šel kra­pet teatrální/strojený, tak tro­chu na způ­sob Kill Bill. Zároveň mě mrzí, že tu cha­risma­tic­ká Ilsa Faust v podá­ní Rebeky Ferguson, kte­rou už jsem pova­žo­val za nedíl­nou sou­část týmu, dosta­la poměr­ně málo pro­sto­ru.

Dokonalost po vizuální stránce

Jinak má ale část ode­hrá­va­jí­cí se v Benátkách, stej­ně jako tře­ba úvod­ní scé­na v poušt­ních dunách, nád­her­ný vizu­ál. Noční osví­ce­ní ital­ské­ho měs­ta včet­ně detai­lů – dlou­hý záběr na Ethana Hunta běží­cí­ho mezi něko­li­ka­me­t­ro­vým pásem sví­ček – je vskut­ku půso­bi­vé. Potemnělý vizu­ál záro­veň při­po­mí­ná prv­ní film série z roku 1996, v němž Tom Cruise běhal noč­ní­mi praž­ský­mi ulič­ka­mi a po Karlově mos­tě. Na jed­nič­ku dává letoš­ní Odplata vzpo­me­nout také sou­bo­jem na stře­še jedou­cí­ho vla­ku nebo vzpo­mín­kou na Ethanovy začát­ky v IMF (Impossible Mission Force).

U minu­lé­ho fil­mu jsem mír­ně kri­ti­zo­val množ­ství zvra­tů. Těch je tu opět požeh­na­ně. Když si ovšem vyba­ví­me před­cho­zí díly série, bylo tomu tak prak­tic­ky vždy. To, že neví­me, komu ani čemu věřit, k Mission: Impossible už pros­tě tak nějak pat­ří stej­ně jako všu­dypří­tom­ná akce, nebez­peč­né kous­ky nebo mas­ky a vydá­vá­ní se pomo­cí nich za nepří­te­le. A když už jsme u těch masek, tak jen pro zají­ma­vost, závě­reč­ná část fil­mu v Orient Expressu a pře­vle­ky iden­tit ve vla­ko­vých kupé mi při­po­mně­ly film Fantomas se zlo­bí z roku 1965.

Nu a máme tu pěk­ný oslí můs­tek, abychom od Fantomase ply­nu­le pře­šli k Tomu Cruisovi. Herec naro­ze­ný roku 1962 je téměř stej­ně sta­rý jako zmí­ně­ná legen­dár­ní kri­mi­ko­me­die. Ani ve svých 61 letech, kte­ré osla­vil před pár dny, ale s Mission: Impossible prý zda­le­ka kon­čit nehod­lá, jak pro­hlá­sil v nedáv­ném roz­ho­vo­ru pro Sydney Morning Herald. V něm záro­veň uve­dl, že moti­va­cí je mu mimo jiné Harrison Ford, jenž si v téměř osm­de­sá­ti letech napo­sle­dy střih­nul Indianu Jonese.

Závěr

Fallout mě před pěti lety ohro­mil, a pro­to jsem měl od Odplaty – První část nej­vyš­ší oče­ká­vá­ní. Kvalitou a množ­stvím akč­ních scén jsou v mých očích oba fil­my téměř srov­na­tel­né (rvač­ka na pán­ských zácho­dech vs. rvač­ka v úzké ulič­ce, honič­ka v Paříži vs. Římě, par­kou­ro­vá scé­na v Londýně vs. hon na letiš­ti, finá­le v heli­kop­té­rách vs. ve vla­ku). Fallout je mož­ná o něco málo více str­hu­jí­cí, co se týče samot­né akce, ale prv­ní část Odplaty má zase o něco lep­ší atmo­sfé­ru, oku laho­dí­cí vizu­ál a člo­věk má vět­ší nutká­ní vidět ji zno­vu.

Co je ovšem zno­vu úcty­hod­né, že 164 minut dlou­hý film (ješ­tě o 17 minut del­ší než Fallout) ani na vte­ři­nu nenu­dí. Tvůrcům se tak opět poved­la TOP bloc­kbuste­ro­vá udá­lost nejen léta, ale i roku 2023. Jak ostat­ně píše i pres­tiž­ní maga­zín Time, kte­rý popi­su­je Toma Cruise jako sníl­ka, jenž se sna­ží main­stre­a­mo­vou kine­ma­to­gra­fii vlast­no­ruč­ně vrá­tit do doby, kdy pro­du­ko­va­la udá­los­ti, ne jen obsah.

Pažótí verdikt: 95 %