Je-li libo dobrá a osvědčená stará klasika, není nic jednoduššího, než sáhnout po knize od Arnošta Lustiga „Krásné zelené oči“. Jedná se o strhující román se silným tématem týkající se tzv. „ceny přežití“, a román, který byl zároveň i navržen na Pulitzerovu cenu.
Je to kniha, která se nečte lehce, neboť se nejedná o pouhý příběh mladé ženy, ale především o spoustu myšlenek, které stojí za nejen za povšimnutí, ale i zamyšlení se, a které jsou dále autorem rozebírány do sebemenších detailů.
Ústřední postavou celé knihy je patnáctiletá židovka Hanka Kaudresová, plachá zrzečka, která jako jediná ze své rodiny přežila peklo zvané Osvětim. Každý, kdo tu ještě žil, žil na úkor někoho jiného. „Chtěla žít. Mohla žit jen za cenu, že prošla tím, čím prošla. Kdy je hřích žít, vůle, chtít žít? Kdy znamená i pouhá touha žít rouhání?“
Aby si zachránila svůj holý život, rozhodla se v jednom rozhodujícím okamžiku změnit svou vlastní identitu, zřít se židovství, a nechat se spolu s ostatními děvčaty přesunout do nacistického vojenského nevěstince.
A právě na tomto Bohem zapomenutém místě jí neoslovují jejím jménem, ale všichni jí říkají Kůstka. Na předloktí a na břicho všem těmto dívkám vytetoval Polák slovo Feldhure tj. polní kurva, aby se jim nechtělo utéct.
„Platila za život svým rozkrokem, svou sliznicí, svými stehny, rukama, nohama, rty, prsty, jazykem, duší. Nemyslela už na nemravnost své existence. Přála si, aby její duše neměla oči, které vidí, uši, které slyší, tělo, které cítí. Přála si, aby její duše usnula, jako spí vyčerpané dítě. Snažila se nevnímat. Vypínala vědomí. Ne úplně, to snad ani nešlo.“
Právě v nacistickém vojenském nevěstinci u řeky San Kůstka svádí nejtěžší boj svého života, kdy poznává největší netvory nacismu tváří v tvář, ostatně pro vojsko je holka jako dodávky vody do pouště. „Nejlepší je, když a ni nevíš, s kým jsi. Abys mohla být, čím chceš, musíš být i tou, kterou nechceš.“
A kniha je právě o tom, co zde za jednadvacet dnů může prožít patnáctiletá dívka. A co s tím později udělá nebo neudělá paměť, i to zda někdy dokáže skutečně zapomenout... „Ničeho nelituji. Nikomu se neomlouvám. Na nic a na nikoho se neohlížím....“
Kniha „Krásné zelené oči“ není určena jen tak pro každého, kdo chce knihu jen tak rychle přelétnout, neboť rozsah 488 stran to ani neumožňuje, a navíc kniha z více jak tří čtvrtin obsahuje filozofické otázky, autorovy myšlenky, jež rozhodně stojí za to, aby se nad nimi čtenář zamyslel a chvíli o nich popřemýšlel.
Autor tak přináší nejen silný příběh mladé ženy s velkou odvahou a vůlí přežít, nepodlehnout beznaději a otázkám své viny či neviny a morálky, kdy by se nevinnost a bezmocnost neměla pokládat za provinění, ale i podrobné svědectví toho, na jakých zvěrstvech se samotní nacisté podíleli a zabíjeli nevinné a bezbranné lidi.
„Bylo jednoduché říct, že pře žila, protože jí pomohlo tělo, že dosáhla až na dno svých sil a přemohla sebe samu. Měla štěstí, byla mladá, zdravá a odolná, hodila se na každou práci, včetně těch nejtěžších. Dost duchapřítomná. Lze-li to tak říct, aby udělala v příhodnou chvíli to poslední, co mohla. Nic jiného nebylo. Tělo. Není samo o sobě, jako není sama o sobě duše. Co má člověk dělat, kdy chce žít a narodil se do takového světa? I v životě těch nejšťastnějších je nádech zoufalství. I z toho nejhoršího může vyklíčit semínko. Je sporné čeho. V každém z nás jsou protikladné sklony, k sebezničení i k přežití.“
Vzhledem k tomu, že mám ráda knihy, jež mají určitý přesah i do budoucnosti, a může si z nich čtenář odnést spoustu zásadních myšlenek, ale i něco nového se dozvědět, tak jsem s knihou neměla žádný problém.
Psaný projev autora, kdy se nejedná pouze o volně plynoucí příběh, ale mnohdy odbočuje, vrací se ve vzpomínkách na různé události a životní okamžiky, tak i zprostředkování myšlenek různých postav, mě nijak nezaskočil. Naopak mi přinesl několik různých úhlů pohledu na myšlenkové pochody jednotlivých lidí, ať už byli přímo účastníky těchto událostí, nebo jen zpětně tiše přihlížejí a vyjadřují se k událostem, jež se k nim dostali z doslechu.
Skvěle napsaná kniha přinášející trpké svědectví o tom, jak byla pošlapána lidská důstojnost, a jak je důležité v sobě opět najít sebe sama, svou vlastní hodnotu a naučit se zapomenout a znovu pokud možno opravdově žít....
Za poskytnutí recenzního výtisku v rámci spolupráce děkuji nakladatelství Grada Publishing, a.s. pod značkou COSMOPOLIS.
KRÁSNÉ ZELENÉ OČI
Napsal: Arnošt Lustig
Vydala: GRADA Publishing, a.s., pod značkou COSMOPOLIS
Třetí vydání, v Grada Publishing první, Praha 2026
Počet stran: 488
ISBN: 978-80-271-588-1
