Už to tady párkrát bylo – dětská fantasy na motivy světového bestselleru, o kterém u nás doposud téměř nikdo neslyšel. V poslední době se díla tohoto typu snaží stvořit nový fantasy hit, ale většinou se plácají někde kolem šedého průměru. Rod Spiderwicků však předcházela slušná pověst, tak jsem začala doufat…
Dětských fantasy je v poslední době dost a dost, jejich jediným problémem však je, že málokdy dokážou nějak zásadněji zaujmout, vtáhnout do děje či jiným způsobem oslovit odrostlejšího diváka. Kronika rodu Spiderwicků je jako další z mnoha adaptací úspěšné knihy a stejně jako další z mnoha mě na zadek zkrátka neposadila. Tak si začínám říkat, jestli je něco špatně se mnou (možná můj věk už takovýmto filmům nepřeje) nebo se všemi těmi digitálními filmy.
Zápletka filmu je velice jednoduchá. Do obrovského domu kdesi v lesích se přistěhuje opuštěná matka se třemi dětmi – dospívající dcerou a syny dvojčaty. Zlobivější dvojče najde hned první den knihu strýčka Spiderwicka, na níž je důrazné varování, aby ji v žádném případě nečetl.
Chlapec pochopitelně nezaváhá ani vteřinu a v knize objeví dlouho ukrývané tajemství o čarovným tvorech, kteří žijí všude kolem nás. Jen co získá „zrak“ a začne příšerky spatřovat všude kolem, už po něm pase obr Mulgarat, který chce Spiderwickovu knihu, aby s její pomocí vyhubil všechny kouzelné tvory kromě sebe. Začíná tedy boj sourozenců s obrem a jeho poskoky za záchranu nevinných tvorů i vlastního života.
Námět filmu je typicky fantastický, ale zoufale mu chybí zásadnější dramatický oblouk. Děti se tak nějak neustále motají kolem domu, pak občas někam utíkají, aby se zase brzy k domu navrátili. Celé záchranné akci chybí gradace, divák postupně upadá do letargie a nakonec je mu vlastně docela jedno, jak to dopadne s knihou i obrem, neboť to celé dokáže příliš zaujmout.
Pokud si k tomu přidáte nějaké to stupidní chování, je vysoce kladný dojem definitivně v trapu. Že si někdo přečte výslovně zakázanou knihu (i když se autor varování nikdy neobtěžuje napsat, co se vlastně stane tak hrozného), to bez problémů přijímám, ale že hlavní hrdinu musí onu knihu s sebou neustále tajně tahat, ačkoli je jasně dokázáno, že to znamená jen větší nebezpečí, to už je na zabití.
Kronika rodu Spiderwicků má typické rysy rodinné fantasy. Rozjezd filmu je ještě velice slušný, zazní i nějaký ten vtípek, jak však minuty ubíhají, film víc a víc upadá do schématu laciných moralit a klišovitých průpovídek. Tomu všemu rozhodně nepřidává český dabing, který je chvílemi hodně nepříjemný, a mám dojem, že v originále by to možná všechno neznělo zas až tak připitomělé.
Po technické stránce je snímek zvládnutý velmi slušně. Režisér má věci poměrně pevně v rukou a film přes všechny nedostatky působí celkově o něco lépe než například nedávný Zlatý kompas.
Příšerky vynořující se z lesa jsou standardně digitálně zpracované, vypadají docela dobře, i když ta počítačovost je očividná, ale dech Vám nevyrazí a asi se jich taky neleknete. Navíc ty, které mají být kladné a legrační, jsou v mnohých situacích spíše otravné. Vizuálně tedy zaujme snad jedině let na grifovi, jenže ten už předváděl Harry Potter.
Docela zklamání, filmu žalostně chybí nosnější dramatický oblouk, malý hrdina by občas zasloužil pořádně proplesknout a všechny ty rodinné moralitky a průpovídky typu „Byl jsem tak zaměstnán kouzelnými stvořeními, že jsem si nevšiml, že to nejkrásnější je hned vedle mě“ z toho dělají chvílemi pěkně otravnou limonádu.
Naše hodnocení: 6
Nejnovější komentáře